Konoha - Začátek

Kyoya

No to teda... sem fakt zvědavej s kým budu v teamu...
Přeci jen to je celkem důležité rozhodnutí řekl jsem
Byl jsem docela zvědavej koho dostanu do teamu
Ale zároveň mi to bylo trošku jedno... neměl jsem problémy s nikým

Suiren

Jo, pravda. Přikývla jsem. Já měla spíše obavy. Rozhodně jsem měla v plánu prosazovat svůj názor a pokud to bude mít v plánu i další člen týmu, ve kterém budu, bude to celkem problém....pro našeho senseie.

Yosuke

Dorazil jsem na místo až po tom, co Hokage promluvila. Začal jsem se rozhlížet a hledat Yasua. Kde jsi ty pitomče?! Po chvíli hledání jsem si všiml té jeho růžové palice. Složil jsem pečeť: Henge! Přeměnil jsem se na kočku a pomalu vyrazil k němu. Lidí tam bylo celkem dost, takže to chvíli trvalo. Když jsem se k němu konečně dostal, pořádně jsem se mu zakousl do nohy.

Shikao Nara

Spál si v klidu ve svém pokoji a zdál se mu pěkný sen jak spí.
Když tu najednou ho probudí hlasitý zvuk budíku.
Velmi ospale zvedne hlavu, chytí budík a hodí s ním o stěnu.
Zaspí znova, ale najednou za minutu začne zvonit další budík s kterým hodí znova o stěnu.
O dalších pět minut začnou zvonit po pokoji dalších deset budíku rozmístěných po pokoji.
A až po deseti deseti minutách se zvedne, vypne budíky a jde znova spat.
V té chvílí do pokoje vtrhne Temari a začne na něho křičet, že dneska má jít na nádvoří.
A jo.. já zapomněl. Řekl velice klidným hlasem a vydal se do koupelny.
Po nějaké chvílí vyšel a oblékl se. Sebral si toust ze stolů, šel ke dveřím a vypravil se na nádvoří hokage budovy. Šel velice pomalým krokem a dorazil tam ve chvílí kdy Shizune vyprávěla něco o rozdělení týmu. Takže konečně budeme rozdělení do týmu?
To bude otrava. Pomyslel si a velmi dlouze zívl. V jeho tváří byl vidět ten jeho znuděný výraz.

Yasu
Tak jsem si to v tom stál, když jsem ucítil něco chlupatého.
Pak jsem, ale ucítil něco jiného.
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ zaječel jsem nahlas.
Otočil jsem se nakopnul tu hnusnou kočku plnou silou.
Ode dneška jsem začal nenávidět kočky.

Sličná malá asistentka
Na nádvoří se vskutku zachvíli objevila malá postavička dívky.
Rychle se přiblížila k nástěnce, přibodla tam papíru, a stejně rychle také zmizela.

Team 1
Hoki Kisage
Katara Hana
Hamaru Hoshibawa
Sensei: Kasakage Hori

Team 2
Uchiha Kyoya
Hatake Daiki
Suiren
Sensei: Kasakage Yori

Team 4
Uzumaki Yasu
Nara Shikao
Hiromi Mao
Sensei: Uzumaki Naruto

Team 6
Hatake Yosuke
Toyama Tayuki
Nachige Sachigeru
Sensei: Suo Myuki

Sachigeru

Když zahlédne asistenku nemešká a vydá se k nástěnce, kam také mířila ona. To samé asi neušlo ostatním, kteří se tam doslova zřítili. Avšak nebyl důvod pospíchat, naopak bylo lepší si počkat než se mačkat mezi ostatníma. Když přežil dav lidí u nástěnky, mohl konečně nahlédnout. Pomalu došel až k šestému týmu, kde si přečetl složení členů a mistra.

Hatake Yosuke? Syn Hatake Kakashiho! Toyama Tayuki? Toho zase neznám, stejně tak jako našeho senseie. Velká neznámá tenhle tým. No a kam dál?

Mao

Všetci sa nahrnuli k nástenke...
A ja som si čítal knihu... Nemalo to teraz moc význam sa tam mačkať a tak som si povedal, že si počkám...
Síce zvedavosť mnou lomcovala, prekonal som to a čakal...

Suiren

Nechápavě jsem hleděla na asistentku, jak si cupitá sem a tam. To je jako všechno? Zeptala jsem se sama sebe nechápavě, ale očividně bylo. Zavrtěla jsem hlavou, abych se trochu vzpamatovala a šla se postavit do fronty, abych se mohla podívat na nástěnku. Ruce jsem měla vztekem zkřížené na hrudi.

Yosuke

Odběhl jsem někam stranou a přeměnil se zpět do normální podoby. 2:1.
Všichni byli u té nástěnky a já jen z dálky koukal. Bylo tam moc lidí a nechtěl jsem se tlačit mezi nima. Zajímalo mě s kým jsem vlastně skončil v týmu, ale ne natolik, abych se kvůli tomu nechal zadupat do země.

Tayuki

Nechápavo som hľadela na asistentku až zmizla.
Ani som nepostrehla že na nástenke pribudol papier s rozdelením tímov. Ale to sa tam už všetci hrnuli... veľa ľudí som nepoznala, takže žiadne prekvapenie sa ani nekonalo.
Mená som si po chvíľe v tlačenici prečítala a ako som čakala, nič mi nehovorili.
Nepoznám... nepoznám... nepoznám... alebo počkať... Yosuke... toho poznám z videnia a z triedy.
Mierne sklamane som odchádzala od nástenky.
Nikoho nepoznám, ako som mohla čakať že budem s niekým koho meno aspoň viem...?
Ako na zavolanie sa na konci tlačenice objavil Yosuke. Prechádzala som blízko neho a rozmýšľala či sa s ním pustiť do reči, ked už som s ním teda v tíme.
Ehm... postavila som sa pred neho a netušila čo povedať.

Uchiha Kyoya

Stál jsem ve frontě hned za Suiren
Už vím ! Sharingan ! aktivoval jsem svůj jednookej shairingan
Můžu díky tomu odezírat ze rtů řekl jsem a začal se soustředit na jednoho z geninů co stál poblíž nástěnky a povídal si s kolegou
... po obědě. Hele koukej, proč na mě ten blbej Uchiha svítí okem? odezíral jsem ze rtů...

Yosuke

Oslovila mě nějaká holka, kterou jsem v životě neviděl. Nevěděl jsem, jestli to "ehm" udělala na mě nebo na někoho jinýho, ale pro jistotu jsem se na ní podíval pohledem, který za mě říkal - ,,chceš něco?" Strašné. Člověk se chce podívat na to, s kým je v týmu a nějaká holka ho tu otravuje.

Yasu
Jaksi, ani nevím jak jsem se ocitl před tabulí a díval se na svůj nový tým.
Odkulhal jsem se pryč.
Všechno vypadalo tak klidně a spořádaně než...
JE TU NĚJAKEJ SHIKAO A MAO? zařval jsem na všechny geniny nahlas a zubil se na ně

Tayuki

Ked si ma všimol, jeho pohľad mi priniesol na jazyk nejaké slová.
Ty si Yosuke Hatake, že? váhavo som sa spýtala, ale bola to zbytočná otázka.
Hned som pokračovala: My dvaja sme v tíme. Ešte s niekým. Eh... a to je všetko. Už pôjdem. vyhŕkla som naňho a pomaly odchádzala.

Mao

Huh? odtrhol som oči od knihy.
Uzumaki stál niekde v strede dvora a kričal na mna... Uzumaki bol neprehliadnutelný, jeden z najhyperaktivnejších spolužiakov... A najotravnejších.
On? Hm... jeho otec bol slavny ninja, ale tento je proste otravný... I keď, možno by sa na ňom oplatilo experimentovať, musí mať v sebe niečo zaujímavé... Hehe...
Zaklapol som knihu a pomaly som došiel až k nemu.
Čo chceš?

Suiren

Vypadalo to, že Kyoya zamnou dostal nějaký nápad. Ohlédla jsem se na něho a všimla si jeho sharinganu. Málem jsem vyprskla smíchy, když Kyoya řekl, co četl ze rtů, ale naštěstí jsem ten smích udusila v sobě. Tak to se trochu nepovedlo, ale aspoň víme, že něco plánují po obědě. Řekla jsem s úsměvem.

Kyoya

No to zrovna nevyšlo no... pokrčil jsem rameny
No co... žádný učený... má za tři nebo tak nějak
řekl jsem a postoupil o krok ve frontě...

Sachigeru

Postupně se dostával z davu, když zahlédl mladého Hatakeho. Byl možná dobrý nápad tam zajít a říct mu to, i když věřil, že to nebude zrovna nejlepší. Takže se nakonec vydal právě k němu. Když k němu došel pokývl na pozdrav a promluvil. Jsem Sachigeru, budeme spolu v týmu. Oznámil mu tu radostnou novinu, na kterou určitě celou akademii čekal.

Je arogantní, kvůli tomu, že je jeho otec slavnej, nebo není z těch, kteří se tak chovaj?

Yosuke

Najednou u mě byli oba dva. No... Takže my 3 jsme tým? Zeptal jsem se jich tupě. Jako by mi to právě neřekli ... Dobře.. Nemáte nějaké podrobnější informace? Kdo bude náš učitel nebo tak něco? Zeptal jsem se zvědavě.

Daiki

Dojí jablko a pak si uvědomí kde vlastně měl být. Okamžitě pak vyskočí na nohy a rozeběhne se k sídlu Hokage. Sem tam zakopnu o nějakou kočku či babičku ale jde mi o to dostat se k Hokage tak občas zapomenu říct i Pardon. Na nádvoří se vřítím opravdu pozdě a vidím tu pár spolužáků, bráchu a jeho rivala a ještě nějaký čerstvý geniny. Ehm Černá kočka mi přeběhla přes cestu a tak jsem musel jít oklikou. Takže se omlouvám za pozdní příchod. Řekl jsem klidným hlasem na celé okolí a pak zamířil k nástěnce. Nějak jsem se tam vecpal našel svoje jméno a rychle přečetl jména ostatních a zase podstoupil Hmm... Takže Uchiha Kyoya. Ten byl semnou ve třídě, ale té Suiren jsem si nikdy nevšiml. Pak jsem chvilku hledal mezi obličeji Kyoyu. Konečně jsem ho našel a došel k němu. Zdravím. Tak jsem zjistil že jsem v tebou v týmu. Ale nemám páru o tom kdo je Suiren.

Kyoya

Ahoj... to je paráda že jsme spolu v teamu... ale kdo jsi? zeptal jsem se s pozitivním podtonem v hlase. Nějak jsem si nepamatoval všechny svoje spolužáky... na to jsem jich měl příliš mnoho. No a Suiren... ta stojí přede mnou... ukázal jsem na Suiren přede mnou
Tohle je Suiren a tohle je... někdo kdo s náma bude v teamu představil jsem je

Shikao

Mezitím co se šli ostatní podívat na nástěnku Shikao si šel sednout na lavičku blízko něho.
Naklonil hlavu na oblohu a díval se na poletující mráčky.
Hele tamten vypadá jako já.. není to geniální?
A tamhleten jako.. Řekl si a zavřel očí.
Málem zaspal, ale uslyšel jak někdo volá jeho jméno.
Podíval se líně před sebe a viděl tam toho kluka.
Není to syn Naruta?.. Takže on je se mnou v týmu? To bude ještě zajímavé a samozřejmě otravné. Nechtělo se mu však vstávat ani křičet na Uzumakiho.
Ach, jo... vypadá to, že budu muset vstát. A tak vstal a šel, až extrémně pomalým krokem a s rukami v kapsách za ním. Přišel za ním s tím svým znuděným výrazem v obličeji a pověděl: Já jsem Shikao.

Suiren

Jo nějak tak to bude. Zasmála jsem se a otočila se dopředu, abych viděla, kam můžu postoupit ve frontě. Ale fronta se pomalu ani nehývala, protože většina opozdilců si prostě jen v klidu předběhla a na nás se nedostávalo. Měla jsem chuť někoho praštit. Po nějaké době se u nás objevil jeden spolužátk z rodiny Hatake. Nikdy jsem si nemohla vzpomenout na to správné jméno. Nějak se mi ti dva bratři pletli. Nevšímala jsem si ho do doby, kdy vyslovyl moje jméno. S povzdechnutím jsem svěsila hlavu. On neví, kdo jsem. Smutně jsem v duchu brečela, ale nabrala jsem novou sílu a odhodlání, narovnala se a otočila na toho.....no ehmm....kluka. Mezitím nás Kyoya představil. Ahoj. Usmála jsem se na pozdrav, ale měla jsem ho spíše chuť praštit za tu jeho neznalost.

Sachigeru

Když se Yosuke zeptal, snažil se vzpomenout na jméno senseie, které viděl na nástěnce. Naštěstí se mu to povedlo a v jeho mysli se zjevilo jeho jméno. Suo Myuki. Náš sensei je Suo Myuki. Oznámil mu s přehledem, který získal, když viděl rozpis. Z jeho spolužáků tam moc lidí neviděl, avšak věřil, že je ještě někdy potká.

Daiki

Podíval jsem se na Kyoya a Suiren a usmál se. Jsem Hatake Daiki. Promiň Suiren nějak jsem si tě nikdy nevšiml. Omluví se zcela klidně a mírně se usmívá. Takže nestlihl jsem si přečíst jméno Senseie takže nevíte kdo to bude? Vytáhl jsem z kapsy dvě "vypůjčené" jablka. Dáte si jablko? Díky nim jsem málem koupil jednu vidlemi. Nabídl jsem jim jablko a pak se díval na ostatní. To nás letos prošlo tolik? Docela jsem se divil že v době krize má vesnice tolik volných učitelů.

Yasu
YOSH! zakřičel jsem.
Jmenuji se Yasu Uzumaki a jsem váš nový spolutýmovník! řekl jsem a seskočil k nim z pódia.
S natvrdlým úsměvem jsem čekal co řeknou oni.

Mao

Hyperaktívny, presne ako som očakával... Ach jo...
Ako tak pozerám, šanca že náš tým bude spolupracovať bude celkovo mizivá. Sme úplne rozdielni. Shikao je ten, čo vždycky spal v triede a tento je hyperaktivista...
Celkovo by ma ale zaujímalo, čo zdedil od svojho otca... A čo vlastne na jeho otcovi bolo také úžasné. Spravil by som na nich určite pár experimentov... hehe...
Jediná moja odpoveď bola vlastne len tá, že som si ich oboch prezeral, hlavne Uzumakiho, a premýšľal som. Neoplatil som mu jeho veľké privítanie.

Suiren

Ahaaa. Takže tenhle je Daiki. To si stejnak nezapamatuju. Přemýšlela jsem, když on mluvil. Hned jak Daiki skončil, přiletěl mu jeden pohlavek. To je za to, že jsi všechny předběhl a ještě jsi se k tomu zapomněl podívat na senseie! Řekla jsem přísně a vzala mu jedno jablko bez poděkování. Člověk aby si všechno dělal sám. Bručela jsem naštvaně. Vystrčila jsem lokty a prodrala se až k nástěnce. Našla svoje jména, a pak hlavně jméno senseie. Jen co jsem si to přečetla, opět jsem se prodrala druhou stranou ven. Dav jsem potom obešla a opět jsem byla u Kyoya a Daikiho. Je tam napsaný nějaký Kasakage Yori jako náš sensei. Řekla jsem a konečně si kousla do jablka.

Shikao

Čaues, já jsem Shikao Nara. Těším se na naší spolupráci a tak dále a tak dále.
Řekl Yasuovi, který k nám seskočil a ještě si ho lepé prohlídl z blízka.
Takže kdo je náš sensei? Zeptal se, vytáhl levou ruku s kapsy a poškrabal se vzadu na hlavě. Tet nevím jestli jsem uklidil ty mangy doma ve skříní.
Na chvílí se ponořil do svých vzpomínek kde si zrekapituloval svůj den od rána co vstal.
Ach, jo.. zase jsem to zapomněl uklidit.. začínám mít hlad to by chtělo nějaký zakusek..
Jo.. a kdo je náš sensei? Zeptal se ještě jednou, protože zapomněl, že se ptal už předtím.

Tayuki

So znudeným výrazom som ich pozorovala.
Viete vaše čakrové elementy...? Máte Katon? spýtala som sa ich náhle - len tak, aby som dopredu vedela koho budem neznášať.
Síce som bola jedna z mála, ktorá svoj element už vedela, mohli aspoň niečo tušiť... len nech to nie je Katon. To by bola pohroma a tímová práca by sa nekonala.