Konoha - Začátek

Mao

Jedol som nejakú energetickú tyčinku (To bol aj celý môj obed) a čítal som knihu o civilizačných chorobách... Už mi ostávalo len pár stránok do konca.
Vznik aterosklerózy sa dáva do súvislosti s poškodením funkcie cievneho endotelu (vnútornej výstelky steny ciev). Pravdepodobne ide o chronickú zápalovú reakciu, v dôsledku ktorej...
Dnešok bol pre mna ako každý iný deň... Ani som nevyšiel von len som si celý deň čítal tú knihu...
Budík mi mal zazvoniť o 13:40 aby ma upozornil, že je čas ísť...

Nachige Sachigeru

Právě byl na odchodu ze svého bytu na ubytovně, když zjistil, že si zapomněl pořádně vyčistit zuby. Dal se s nechutí do toho, aby vše bylo hotovo. Pořádně utáhl opasek se shurikeny a očistil boty. Hned vše vypadalo lépe, alespoň na jeho poměry. Vydal se tedy na nový dvůr hokage, který nebyl vzdálený daleko.

Kudy se tam sakra jde? Je tohle ta správná cesta? Nebylo to náhodou vpravo? Možná jsem se měl ještě najíst, ale to bych si musel znova čistit zuby a to přece nechci. Mám takového tušáka, že jdu správně.

Kyoya

Přirozeně jsem tam už dávno seděl, dřív než bylo nutné... takový jsem byl prostě já...
Nerad jsem chodil pozdě a tak jsem byl všude dřív. Netušil jsem moc, co se tu bude dít, ale mohl jsem to celkem bezpečně odhadnout. Aspoň jsem si to myslel. V kaluži jsem viděl svůj odraz... celý v barvách klanu... ale přesto se směju na svět

Tayuki

Kupodivu som dnes vstala oveľa neskôr ako iné dni. Dokonca až poobede! Usúdila som, že za to môže pekné... až nezvyčajne pekné počasie. Po dlhom čase zasvietilo slnko, ale bolo mi to tak nejak jedno - preferovala som dážd, lebo ten podporoval rast flóry. Ale aj slnko nebolo na škodu - v takom prípade sa darilo teplomilným rastlinám v skleníku. Medzi štyrmi sklenenými stenami sa to už nedalo vydržať a tak som musela vybehnúť von, na čerstvý vzduch. Už bolo štvrť na druhú, takže nemalo zmysel začať robiť niečo na dlho. Znudene som sa vydala na prechádzku po Konohe a ako vždy pozorovala stav stromov a rastlín v dedine.

Suiren

Byla jsem v dětském domově a pomáhala tam. Dostala jsem na starost většinu těch mladých prcku a měla jsem jim vymyslet nějakou zábavu. Mnooo....tak co chcete dělat? Zeptala jsem se jich, ale nepřišla mi žádná odpověď, jen si mě se zájmem prohlíželi. Přejela jsem po všech pohledem, až jsem si všimla jedné holčičky, která si kreslila. V tu chvíli mě ještě nic nenapadlo, a tak jsem s povzdechnutím pozvedla hlavu proti bílým stěnám. A teprve teď mě to trklo. Bílé stěny a pastelky. Šibalsky jsem se podívala na prcky kolem sebe. Kreslíte rádi? Tak co kdybychom ty stěny trochu oživili. Zeptala jsem se. Děti se nejdříve tiše rozhlédli kolem sebe, a pak s jásotem vyskočili na nohy a pustili se do zdobení zdí. Oddychla jsem si, že mi aspoň něco vyšlo. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že máš ještě čas, tak jsem se přidala k dětem.

Yosuke

Seděl jsem na střeše našeho domku a loupal mandarinku. Koukal jsem na ní přitom, jak jí loupu. Byl jsem opatrný, nechtěl jsem, abych jí třeba někde nějak špatně promáčkl. Během toho loupání jsem začal přemýšlet nad tím, jaké to asi bude, až budu geninem. Moc jsem se na to těšil a někdy jsme nemohl ani spát. Chtěl jsem být elitním ninjou stejně jako můj otec, který je posílán na ty nejdrsnější mise. Pak jsem si uvědomil, že jsem o tom vlastně s tátou nikdy nemluvil. Nevěděl jsem nic moc o tom, co prožil, jestli měl nějaké studenty. Vůbec nic. Při tom přemýšlení mi omylem mandarinka začala padat z ruky, ale reflexně jsem jí chytil. Bohužel však jsem jí nějak blbě zmáčkl a stříkla mi do oka. Agh!

Daiki

Byl jsem kdesi na jedné louce a přemýšlel jsem nad tím co nám asi dnes řeknou. Nějak jsem neměl pojem o čase a tak jsem začal jednoduché Taijutsu cvičení. Naštěstí jsem u sebe měl i lahev vody kterou jsem ovšem po jednom napití celou vyprázdnil. Pak jsem si procvičil všechny základní Ninjutsu protože na ty jsem měl opravdu talent. Nakonec jsem se rozhodl že si seženu nějaké jablko. Ale kde tak hned splašit jablko. Naštěstí jsem věděl o jedné pěkné jabloni a tak jsem se k ní vydal. Byla u zrovna nově postaveného domu a její majitel mě jednou mále napíchl na vidle když mě viděl jak tam beru jablka. Ale to mě neodradilo. Přskočil jsem plot a mířil k jabloni. Uškubl jsem si jablko a pomyslel jsem si. *Full of Win*. Pak nadešel problém. Majitel a vidle! Začal jsem utíkat a přeskočil jsem plot. Jenže on nějakým způsobem ten plot přelezl taky a šel po mě. Nezbylo mě nic jiného než zdrhat do centra obnovované vesnice.

Kyoya

Pomalu se to začínalo scházet...
Prvním příchozím jsem nabídl čokoládu... ale během pár minut jsem měl po celé tabulce. Ani jsem neochutnal... Trochu zklamaně jsem se podíval po ostatních, ale pak se zase usmál a čekal na zbytek. Trochu nervozně jsem přešlapoval. Čekal jsem co se bude dít docela s očekáváním

Suiren

Né že bych byla nějak zvlášť společenský typ, ale tohle byla opravdu sranda. Děti blbly a já to samozřejmě schytala taky. Od hlavy až k patě barevná jako duha. No jenže když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že vůbec už nemám čas se umýt či tak. Sotva jsem měla čast dojít na nádvoří. Vylítla jsem z budovy dětského domova a rychle zamířila na smluvené místo. Většina lidí se po mně otáčela, jak jsem byla krásně barevná.

Yosuke

Nebyl čas zabývat se nějakou mandarinkou, tak jsem jí prostě hodil do kapsy a seskočil ze střechy. Přeci jen, byl čas vyrazit. Tak nějak jsem si vydedukoval, že asi bude rozdělení do týmů, když se tam mají sejít všichni, co úspěšně dokončili akademii.

Mao

Píp! Píp! Píp! Budík začal pípať.
Zaklapol som práve prečítanú knihu, zbalil som si pár skalpelov, rýchlo som sa umyl...
Išiel som mierne neskoro a tak som to zobral behom po strechách...
Sakra... snáď to stihnem. Ale chýbala mi už len jedna strana, musel som to dočítať!
Na miesto stretnutia som dorazil 13:59
Mierne som si vydýchol a pozrel kto všetko tu je.
Pár známych tvárí z mojej triedy. Podľa počtov tu ale stále nie sú všetci, čo znamená že som to stihol. pomyslel som si spokojne.

Yasu
Už od rána jsem byl celý natěšený na odpoledne. Pobíhal jsem nesmyslně po celé vesnici dokola. Před chvílí jsem se ještě nacházel v ramen baru Ichiraku, kam mě naučil chodit můj otec. Stejně jako on, likvidoval jsem ramen ve velkém. Teď jsem byl ale někde jinde...
Tady nám jde... královnička...
Jakmile Yosuke dopadl na zem ze střechy, vyletěl na něho z temné uličky vysokou rychlostí vykopnutý míč. Chtěl jsem mu dát za každou cenu přes tlamu, pak se jako obvykle vypařit a dělat že já ne.
Jestli si ale Yosuke míče všimnul a otočil se, tak mohl vidět mizet pár lososově růžových vlasů na konci uličky.
Už jsem ale bežel k Hokage, bylo už na čase.

Sachigeru

Dorazil na dvůr včas, už zde byli nějaký geninové, kteří nejspíše dorazili velmi brzy. Dvůr vypadal velmi dobře, jelikož byl po rekonstrukci, takže téměř vše bylo nové. Sedl jsem si na lavičku a čekal co se bude dít.

Nikdy bych se nepomyslel, že jsem maturoval s tolika lidmi, jsou tu vůbec všichni, nebo ještě nějaký příjdou?

Suiren

Když jsem tak šla na dvůr, zahledla jsem se v jedné výloze. Zcela jsem se zděsila. Jediné co mělo svou pravou barvu, byly oči. Vlasy jsem měla melírované červenou a oblečení duhově tečkované. Výřízeně jsem sklopilla hlavu. Já ty parchanty zabiju... Vláčnými kroky jsem pokračovala dál...Několik metrů před dvorem jsem se narovnala, abych vypadala normálně, ale radost jsem z toho neměla. Vešla jsem na dvur a šla do davu.

Daiki

Běžel jsem vesnicí a ten chlápek s vidlemi pořád za mnou. Začal jsem uvažovat o využití nějakého Ninjutsu. Zaběhl jsem do jedné uličky a začal skládat pečetě. Bushin no Jutsu! Vytvořil jsem pouze jeden klon a nechal ho stát v uličce. Já pak přeskočil plot a tam čekal co se bude dít. Ten chlápek s vidlemi můj klon prostě zničil a pak naštvaně odešel. Jo tak tohle bylo o fous. Pak jsem se s chutí zakousl do jablka. Nějak jsem ztratil pojem o čase. Prostě jsem žužlal výborné jablko a nějaký sraz u Hokage mě nějak nezajímal. Jen jablko a já. Nic víc.

Yosuke

Spoiler:

Dostal jsem do držky balónem a málem hodil tlamu. Když jsem se otočil, viděl jsem, jak za roh zabíhá někdo, kdo měl náááhodou stejnou barvu vlasů jako Yasu. Na jedné noze jsem se otočil a rozběhl se za ním. Hodlal jsem minimálně zarazit do země. Šmejd!! Co si o sobě vůbec myslí?!

Mao

Držal som sa od hlavného davu ďalej a pozoroval som nádvorie.
Hmm... Takže zrejme nás tu čaká rozdelenie do týmov. Počty sú už skoro kompletné, ale nie úplne. Senseiovia tu nie sú, asi čakajú na nejaký dramatický príchod, aby ohromili študentov. A Hokage mešká, čo svedčí o jej nekompetencii a nedochvíľnosti. Alebo o nejakej vážnej situacii, ale prvá možnosť je pravdepodobnejšia.
Šanca že sa dostanem do týmu s niekym dobrým je asi 10%. Na 50% sa dostanem do týmu s niekym genericky priemerným a na 35% to budú úbožiaci. Na 5% ma nezaradia nikam, na čo môžu byt rôzne dôvody. premýšľal som.

Yasu
Vykračoval jsem si jako král směrem k Hokage.
S výtlemem na tváři jsem se otočil a uviděl jsem toho trapáka.
YAY! vydal jsem ze sebe a rozběhl se směrem k Hokage.
Stočil jsem to doprava do jakési uličky a tam jsem udělal jeden klon.
Ten tam stál jako Jojo. Já jsem mezitím petal pryč.

Hokage - Shizune
Přicházela směrem ke dvoru. Na tváři jí šlo velice dobře poznat že o něčem velice vážně přemýšlí. Vešla do dvora a pomalu se došourala až ke zvýšenému pódiu.
Mohu začít? řekla celkem nahlas, protože ukecaných malých geninů tam bylo víc než dost.

Tayuki

Stromy boli väčšinou nepoškodené a postupne rástli. Už síce nikdy nebudú také zdravé, vsiakli do kôry toľko škodlivého dymu, ale dali sa vyliečiť. Rakovina postihla snáď každý jeden strom a rastliny tiež na tom neboli najlepšie - pôda bola na viacerých miestach znehodnotená.
Sprostá vojna....
Ak bolo niečo čo som neznášala, bola to vojna - zároveň to malo svoje výhody, lebo som mala dostatok práce s ošetrovaním prírody a nenudila sa. Aj tak som bola znechutená.
Na miesto som dorazila s pár minútovým oneskorením, ako vždy. Načo chodiť načas ked ani tí čo vás zavolajú neprídu načas?
Bolo tam niekoľko podivných ľudí, ktorých som ako tak poznala s akadémie. S nikým som sa nikdy moc nepúšťala do rečí, nezaujímali ma.
Objavila sa Hokage a tak som trocha spozornela. Aj ked to pravdepodobne nebude nič výnimočné...

Sachigeru

Hned pochopil o co jde, takže zpozornil. Díval se směrem k hokage, moc ostatních věcí ho v tu chvíli nezajímalo včetně toho, kdo se zde nachází. I když pravda byla taková, že tu bylo plno zajímavých lidí s podivuhodným vzhledem a chováním

Co bude dál? Spráská nás na hromadu, protože jsme děti?

Mao

No to trvalo... pomyslel som si.
Pozorne som ju pozoroval. Je nejaká utrápená... Možno to bola nakoniec tá druhá možnosť. Je snáď dedina v nejakom nebezpečí, alebo len nevie rozdeliť geninov?
Potom som opäť pozrel na dav geninov. Stále nekompletné počty. Idioti, nevedia dojsť načas ani na vlastne rozdelovanie týmov... Ale to ma nemusí trápiť, len dúfam že to tu nebudu prerušovať... a dúfam, že ich nedostanem do týmu.
Potom som opäť začal vnímať Hokage a popri tom som mal chuť mučit tých debilov, čo tam furt rozprávali.

Tayuki

Geninov opierajúcich sa o stromy a odtrhávajúcich listy som mala chuť kopnúť do hrude. Niekto sa tu snaží, a oni všetko úplne ignorujú... nechcela som však robiť rozruch pred Hokage.
Odvrátila som sa od skupinky geninov, ktorá lozila po strome a lámala konáre...
Ten hluk bol tiež neznesiteľný. Nevedeli jednoducho stíchnuť. Mali predsa celý deň aby si všetko povedali!
Odišla som niekde ku kraju davu, kde už nebolo taký hluk.
Možno aj budem počuť niečo čo Hokage povie?

Yosuke

Zatočil jsem do stejné uličky jako Yasu a on tam byl! Sice tam stál jako trotl a vůbec se nehnul, ale já byl naštvanej, a tak mě to absolutně nezajímalo. Vyskočil jsem a napřáhl pravou ruku, jejíž pěstí jsem Yasuovi rozbil hubu. Poof! Byl to jen klon. Stál jsem tam jako trubka a nevěděl, co teď. 2:0 pro něj.
Otočil jsem se a vyběhl na hlavní cestu, kterou jsem mířil k budově Hokage. Už teď mi bylo jasný, že jdu pozdě. Yasu tam určitě bude taky. Nějak mu to vrátím.

Suiren

Znuděně jsem stála na místě. Když přišla Hokage, nějak se můj postoj nezměnil. Všimla jsem si, že si mě pár spolužáků prohlíží. Jako kdyby nikdy neviděli člověka, kterého postříkala barva. Lamy. Pfůůů už bych potřebovala zase jít. Dneska jsem ještě netrénovala. Přemýšlela jsem si tak.

Kyoya

Došel jsem k Suiren s posledním kouskem čokolády co mi ještě zbyl
Ahoj, dáš si? zeptal jsem se zdvořile a lehce se usmál
Vypadalo to, že se asi dobře bavila, nebo jí napadl malíř... těžko říct
Ale pořád tu nebyli všichni a nezbývalo právě mnoho času

Yasu
Úspěšně jsem utekl a doběhl na dvůr k Hokage.
Liboval jsem si v tom jak jsem ho dostal.
Hokage-sama asi zrovna začínala.

Hokage
Moji mladí ninjové.
Jsem na vás opravdu hrdá.
Před dvěma dny jste všichni úspěšně absolvovali ninja akademii a stali jste se geniny.
Doufám, že budete své vesnici dělat dobré jméno, budete plnit všechny mise, a hlavně se naučíte být tým. Rozdělení do týmů, sem přinese můj asistent zhruba za pět minut... řekla Hokage a zase odcházela.

Mao

Motivačné generické kecy... Minimálne 30% zomrie, a ak začne vojna. tak zomrie 90%.
Hlavne aby už doniesli to rozdelenie do týmov... Toto je totiž len strata času. pomyslel som si a ďalej som so založenými rukami pozeral na okolie.
Potom som si vytiahol takú menšiu knižku o rôznych vírusoch, chemických zloženiach vírusov a protilátkach. A začítal som sa...

Suiren

Překvapilo mě, že na mě někdo promluvil, i když jsem vypadala, jak jsem vypadala. Otočila jsem se na Kyoya a zjistila, že mi nabízí čokoládu. Ahoj. Nechci, ale děkuji. Usmála jsem se mile a otočila jse směrem k Hokage, abych něco zaslechla. Rozdělení do týmu. To bude zajímavé, co myslíš? Zeptala jsem se Kyoya, když Hokage domluvila.

Tayuki

To sem prišla len na to aby nám povedala tých pár viet?
Hokage má na aktuálnu situáciu v dedine až príliš voľného času. Aspoň sa to tak zdá.
Aspoň že dostaneme to rozdelenie tímov. Inak sem nemalo ani zmysel prísť.
V skutočnosti som sa trocha obávala koho dostanem do tímu.
Neznášam používateľov Katonu... ak budem s niekým kto bude mať Katon, bude zle. Dúfam že Suiton a Doton... to by bolo ideálne.