Zítra ráno v 5...

Daiki

Nejprve odpověděl na Hiroshiho otázku: "Zdálo se, že byla kolem celého lesa nebo tedy aspoň kolem zdejší oblasti a jelikož byla kruhová, tak nejspíše nemá konec a uzavírá celý náš prostor." Bylo to divné, kdo by chtěl uzavřít několik geninů a jejích učitele v něčem takovém. Navíc, ještě tu bylo zmizení jejích Senseie. Každopádně jak se zdálo, neměli momentálně šanci proti nikomu a ničemu, ať to bylo cokoliv.
"Fajn, asi by jsme se měli pohnout, není dobré zůstávat na jednom místě v takovéto situaci, jsme lehký cíl," pronesl vážným hlasem a pak si prohlídl nejbližší okolí. Kéž by uměl něco, co by je mohlo ochránit. Takhle neměli šanci. Každopádně, první co ho napadlo, že přesun po zemi by byl nebezpečný, takže opět nakoncentroval chakru do nohou a vyskočil na nejbližší strom. Své činy odůvodnil jednoduše: "Myslím, že takhle to bude bezpečnější. Na zemi může být víc pastí, než po stromech. Tady nejspíše narazíme na nějaké ty dráty, či výbušné lístky, ale snad se nebude jednat o nic tak silného jako ta pecka předtím." Vyčkal, zdali schválili jeho plán a až pak se vydal prostě někudy k barieře.

Obito

I když nebyly Daikiho slova směřovány jemu, tak poslouchal a vyvozoval závěry. Myslíte, že to má co dočinění s tím, že jsme v týmu dva z téměř vymřelých klanů? Vznese spíše řečnickou otázku a postaví se. Noha se pod náporem výhy začala znatelně třást a bylo jasné, že se s ní daleko nedostane. No..tohle bude zajímavé...nejenže mi lezení po stromech zrovna dvakrát nejde, ale ještě mě nějak zlobí noha. Budu vás asi docela zdržovat. Oznámí jim, aby ho pak náhodou neobviňovali, že je zdržuje.

Hiroshi Okinawa

Půjdu první, vy dva mě budete krýt. Obito i přestože má dobrý zrak, nebude moc včas reagovt kvůli zranění. Daiky je zase až moc rychlý.... Určil jsem formaci, i přestože jsem moc na výběr neměl. Podmínky byly velmi ztížené a výběr omezený. Na to, že šlo o život, už jsem nemyslel, protože to nějakým způsobem zevšednělo.

Otázka zněla, kudy se vydat? Rozhodně nepřipadalo v úvahu se přiblížit k bariéře. Mnohem lepší se mi zdálo hledat zdroj, který však mohl být kdekoliv. Vydáme se někam ke středu bariéry, tam by se něco nebo někdo mohl nacházet.. Snadno se to říkalo, avšak z představy, že ten někdo vytvořil tuhle bariéru mi zrovna dobře nebylo. Museli jsme opět riskovat...

Než jste se vydalí na cestu tak jste uslyšeli další zašustění větví. Na stromě nad vámi se objevil nějaký genin. Nejspíš z toho teamu, co se ztratil. Měl levou ruku dost nehezky spálenou, kromě toho spoustu drobných sečných a tržných ran. Rozhodně se ale nepohyboval přirozeně. Pravou nohu tahal divně za sebou a ruka mu nehybně visela podél těla. Rozhodně by neměl být ani při vědomí, natož skákat se saltem. Což bylo přesně to, co udělal. Udělal salto a dopadl před vás. V noze mu při tom nechutně křuplo... zvedl hlavu a zatvářil se pobaveně, pak se začal smát. V tichu lesa a při vážnosti situace to znělo nesmírně creepy...

Obito

Už se chystal utvořit uskupení, když tu najednou se objevil nějaký Genin, nejspíše ze ztraceného týmu. Byl šeredně zraněný a pohyboval se podivně, jako by to nebyl on, ale někdo jiný kdo ho ovládá. Když se pak začal ještě smát, tak nenapadlo Obita nic jiného než. Zombie?! Řekne polovážně, ale pro jistotu si vezme do ruky svou wakizashi. Hej ty...je někdo doma? Nebo se jen svítí? Zatracený Sharingan....kdybych ho byl měl aktivovaný, mohl bych teď zjistit spoustu věcí!!! Sykne.

Genin se podíval přímo na Obita. Pak se začal smát ještě víc. Uchiha?! Po tolika letech... Uchiha... to je opravdu povedené. ozval se hlas, který ale opravdu nezněl, jako hlas někoho ve vašem věku. Zněl naopak dost jako hlas toho chlápka z vesnice. Geniální! Tohle mi velice usnadnilo plány... řekl opět a navzdory všemu očekávání zvedl obě ruce a složil z nich pečeť.

Obito

Ty?! Vykřikl, neboť si pamatoval na onoho záhadného chlápka. Takže tohle všechno je kvůli nám?! Teď nevím jestli se mám cítit pohoršeně, nebo poctěně...nicméně! Vytáhne z kapsy kunai s výbušným lístkem a mrskne jej geninovi k nohám. Dost blízko, aby jej to mohlo odhodit, ale né dost na to, aby jej to zabilo.

Hiroshi Okinawa

Dost rychle mi došly souvislosti s tím, že to nebude ledajaký genin. Otázkou bylo, jestli se jedná o nějakou techniku nebo je to pouhé henge. Obě varianty však vzbuzovaly strach a do mého těla se opět sunul adrenalin. Mohutným odražením za pomocí chakry jsem hodil salto do nejbližšího křoví, z kterého jsem zatímco mluvil přešel neslyšitelně o kousek dál. Tam jsem si opět připravil hvězdice s tím, že budu krýt svůj tým. Obito byl zranění, tudíž jsem jeho polohu musel krýt daleko víc než Daikyho...

Daiki

Ještě než se stalo cokoliv stát podle Hiroshiho pokynů objevil se někdo další. Vypadal jako Genin z konohy, avšak choval se poněkud divně. Navíc jeho hlas... Doprdele... blesklo mu v hlavě a jakmile použil Obito výbušný lístek na Kunai, využil svého Shunshinu a popadl ho. Spolu s ním se vypařil v nedalekém keři kus od Hiroshiho. Díky lístku je snad nebylo vidět, takže by ten nepřítel měl být dezorientován a navíc by neměl vědět kam se poděli.
Mezi tím si nachystal do rukou několik senbonů a do zubů vložil jeden kunai s výbušným lístkem. Zde se nemuseli bát, že by něco zničili, takže velká výbušná Show mohla jen přilákat další očumovače. A snad i někoho, kdo ovládal tu barieru.

Výbuch lístku odhodil genina pár metrů dozadu, ten dopadl na zem, převalil se (ožehlej ještě víc než doteď) ale pak opět velice aktivně vstal a to přesto, že měl očividně zlámané kosti v noze. Ozvalo se další nechutné křupnutí, když opět složil pečetě se zlomenou rukou. Složil pečetě a uhodil rukou do země. Ze země kolem něj vyjely 4 kameny připomínající náhrobky. Pak se začal smát opět. Tohle musí být největší ironie v historii. Zástupci mocných klanů Uchiha a Uzumaki se přede mnou schovávají. Kdepak jste, vylezte a já slibuju, že to bude bolet jen trochu... zasmál se a složil další pečetě. Náhrobky lehce zazářily. Katon: Housenka no jutsu! vykřikl a zasypal oblast kolem sebe ohnivými koulemi. Jedna z nich vybuchla jen pár metrů od vás...

Obito

Strachem mu divoce bušilo srdce. NA tohle nebyl připravený...ani zdaleka...byl poloslepý Uchiha bez probuzeného Sharinganu sminimálními zkušenostmi z boje. Snažil se co nejtižšeji oddechovat, protože si při pádu na zraněnou nohu způsobil další bolest a jen tak tak, že nevykřikl. Nevěděl co má dělat...ten chlap tam..byl silný a oni sami...schovávat se věčne němohli....chtěl by tu tak někoho mít....svou mámu....ta by věděla co dál...vždycky to prý věděla....

Daiki

Podíval se na Obita a tiše k němu hlesl: "Krej mě svým katonem, pokusím se ho dostat." Sice to řekl dost hrdině, ale rozhodně se tak necítil. Potřeboval by asi další hodinu na to, aby byl plně připraven, jenže tu jaksi neměl. Vzhledem k tomu, že kolem nich vybucovala jedna koule za druhou, rozhodl se přejít na trochu tvrdší kalibr. Uklidil senbony a vytáhl si asi deset kunaiů, na které narychlo přimontoval ždy po jednom výbušném lístku. Tyto kunaie pak rozmístil po ocelovém drátu, jenž patřil k základní výbavě a na konec tohoto drátu připevnil jednu katanu, jenž ukořistil při minulé misi, jako závaží. Levou rukou pak začal odpočítávat a když sevřel ruku v pěst vyskočil do výšky. Doufal, že Obito pochopil a použil svůj Katon do útoku. Jakmile byl útok zahájen, přistál zase na zemi kus o keře, mimo dosah Obitovi ohnivé techniky a rychle, tentokrát bez Shunshinu se rozeběhl k týpkovi, jenž kolem sebe měl nějaké divné bedny. Nebyl však ras si je prohlížet. Roztočil drát s výbušnými lístky a katanou a pak to celé vrhl vpřed, tak, aby to nejlépe toho nepřítele probodlo a pokud ne, udělal pečeť, aby to aspoň v jeho vzdálenosti bouchlo. Konec drátu si nechal uvázaný k ruce, aby o katanu nepřišel.

Obito

Pochopí Daikiho náznak a jeho plán k akci bylo to co potřeboval. Musel vědět, že něco musí udělat jinak by se v tom křoví krčil dokud by si ho ten chlap nenašel. Jakmile dal Daiki signál, vyskočil z keře na nezraněnou nohu a doskládal již započaté pečetě. Katon:Goukakyuu no jutsu! Zařve a vypálí po geninovi obří ohnivou kouli.

Hiroshi

Mezitím, co ty dva vystoupili, jsem pochopitelně měl taktiku, jak se zhruba zachránit a zároveň znemožnit postup toho zombie. Vlastně, předpokládal jsem, že ať už to byl kdo chtěl, stejně ho budeme muset nějak zničit nebo zabít, už prostě nebylo na výběr. Při jejich útoku jsem vytvořil klon, který ležel v křoví, avšak velice nepatrně mu čouhala ruka z konce křoví, takže téměř jakýkoliv ninja si mohl domyslet, že se tam velmi nešikovně ukrývám.

Mezitím, co vyšlehl plamen, tak za zvuku onoho šlehu jsem se velmi tiše, přesto rychle přemístil za nepřítele, kde jsem si připravil kovový drát na jeho spoutání pakliže by kluci selhali . Přemýšlel jsem také o zářivých kamenech. Začínal jsem vnímat, že by mohly mít něco společného s útokem ..

Ve chvíli, kdy Obito hodil svůj ohnivý útok tak váš oponent rychle složil pečetě a vytvořil vodní štít, který ho zcela obestoupil. Ohnivý útok byl proti němu zcela bezmocný. I vržená katana se o něj zastavila. Pak ale vybuchly všechny lístky. Jeden z náhrobků to zničilo a celou oblast pohltil dým a zvýřený prach přes který nebylo prakticky nic vidět. Ozvalo se několik výbuchů, podle kterých jste pochopili, že váš soupeř zřejmě pořád žije a pořád kolem sebe aktivně metá ohnivé koule...

Obito

Soustředíc se na tvorbu jutsu už nestíhlal na jedné noze udržet rovnováhu a tak se sesypal na zem. Jeho útok nijak nezapůsobil proti jeho vodní bariéře. Obito se mezitím snažil dostat na nohy.

Daiki

Zdálo se, že jejích kombinace nevyšla, co nebylo vskutku dobré. Trhnutím ruky k sobě vrátil katanu a odstranil jí z drátu na kterém byla připevněna. Pevně jí chytil do ruky a očekával na reakce protivníka. Zdálo se, že se mu bude muset postavit čelem, ale v tom zaslechl známé vybuchování. Zase ten oheň? pomyslel si a byl připraven se vyhnout případnýmu ohnivému útoku na jeho osobu.

Dým se pomalu rozplynul. Vodní štít sice opadl, ale 3 ze 4 náhrobků zůstalo napoškozeno. Tohle musí bejt fakt blbý, co? Bojovat proti jednomu ze svých spolužáků... ale řeknu vám, já bejt Hokage, tak rozhodně nepošlu na vaše hlídání tak slabého ninju, jako byl váš učitel. zasmál se opět váš soupeř. Tak a teď se rozloučíme s klanem Uchiha... co vy na to? zasmál se a složil pečeť... všechny 3 kameny začali svítit a geninovi se na ruce utvořila podivně malá černá koule. S tím se rozeběhl přímo na Obita...

Hiroshi

Neváhal jsem ani na chvíli. Pohyb byla přesně šance, na kterou jsem čekal. Při pohybu a útoku se člověk tolik nesoustředí na vlastní obranu. Obzvlášť tato technika působila dojmem nějakého druhu ultimátního útoku. Zatočil jsem kovovým lasem a hodil jej přesně tak, že se obtočilo ob nepřítelovo nohou, což mělo za následek jeho pád. Zároveň jsem vyslal dva výbušný lístky proti dvou kamenům. Více jsem si nemohl časově ani materiálně dovolit, avšak na zmaření útoku a potvrzení teorie to mohlo stačit..

Daiki

Sledoval nějakou prapodivnou sílu, jenž se hromadila v ruce jehjích nepřítele. Zdálo se to jako... ale to nebylo možné. Každopádně se zřejmě jednalo o útočnou techniku, jelikož muž pak přímo vyběhl proti Obitovi. Zdálo se, že Hiroshi se rozhodl zapojit do boje. Na muže letělo náhle nějaké lanou a taktéž lístky kamsi na ty divný šutráky. No, to ovšem nebylo to co Daikiho momentálně zajímalo. Jelikož byl jen kousíček od kurzu toho genina, rozhodl se ochránit svého přítele a pokud vyšla Hiroshiho "svazovací" technika a bojovník šel k zemi, skočil před něj a během pádu mu sekl katanou, jenž držel v rukou přímo po krku.
Pokud však svazování nevyšlo, pokusil se aspoň seknout po ruce s útokem, aby ho nějak zlikvidoval.

Lesem se ozval dvojí řev, primo: Hiroshiho plán vyšel perfektně, podkosil toho šmejda tak, že udělal dokonce několik kontrmelců a ve chvíli, kdy vybuchl zbylé 3 kameny tak váš soupeř začal řvář. Ale ne vztekem, nebo tak něco. Ozval se křik chlapce, což nebylo tak divné, podle toho, kolik měl zlomených kostí. Secundo: Daikimu bohužekl nevyšel krok správně. Ve chvíli, kdy se rozmáchl aby seknul, tak váš soupeř udělal další přemet na zemi a bohužel tak nešikovně, že hlavou narazil přímo do Daikiho... citlivých míst...

Hiroshi

Byl jsem rád, že to vyšlo, ale teď to vypadalo to mnohem horší situaci. Ten klučina byl opravdu pod nějakou technikou a právě teď se probouzel. Okamžitě jsem povolil laso a s lékárničkou v ruce běžel ke chlapci. Potřeboval jsem zkontrolovat jeho zranění, i když podle toho, jak vypadal při boji jsem tomu moc velkou naději nedával. O Daikyho se snad postará Obito.... oh wait....

Obito

Téměř se pomočil strachy, kdyžse na něj ten nenormální šílenec rozběhl ale díky včasnému zásahu jeho týmu se mu naštěstí nic nestalo. Pak aleles proťal křik toho genina a k tomu křik Daikiho, který ale místy zněl dosti operně. Obito se tak vzpamatoval, protože to vypadalo, že zničením kamenů Hiroshi nějakomezil vliv toho chlapa. Obito vstal a pomalu, s mečem před sebou, došel k chlapci na zemi.

Daiki

No, zdálo se, že z ultra útoku přešel genin do ještě nebezpečnějšího útoku. Náhle, ucítil Daiki slušný nápor bolesti v místech, kde mu to bylo extra nepříjemné. Místo toho, aby zařval, raději semkl rty a padl odrovnaně k zemi. Tohle se mu stalo naposledy ještě na akademii. Proč sakra do toho místa?! Rozhodně si to pak chtěl s tím otravou vyřídit. A teď tím doufal toho velkého otravu, kterého potkali tehdá v lese.

Co team nevěděl bylo to, že od doby, co vznikla bariéra se jí pokoušelo prolomit mnoho ninjů z Konohy, ve chvíli, kdy Hiroshi zničil kameny, tak se bariéra rozpadla a týmy ninjů se okamžitě vrhli do lesa. ANBU teamy, jounini, lékařské teamy a další. Trvalo jen několik málo vteřin, než některý z nich objevil genini v lese. Jako první dorazili 3 ANBU, po dalších pár vteřinách dorazil lékařský team v doprovodu 2 jouninů. Další pročesávaly les... lékařští ninjové se okamžitě seběhli kolem čtveřice na zemi. Nevěděli moc co se děje, ale když viděli 2 křičící genini tak je radši okamžitě uspali... ANBU se pak zeptali Hiroshiho a Obita co se vlastně stalo...

Hiroshi

Tušil jsem, že by časem někdo bariéru mohl prokouknout, přeci jenom byla dobře viditelná. Nečekal jsem však, že by pomoc mohla být tak rychlá. Když jsem se přiblížil ke chlapci, nestihl jsem se ani podívat na jeho zranění a už se okolo objevovali lidé. Prvně jsem se ohlédl, protože jsem čekal další možný útok, avšak rozpoznal jsem masky ANBU, což mě okamžitě uklidnilo.

Začal jsem vysvětlovat ANBU členům co se vlastně událo. Od rozpoznání bojiště až po scénu, kdy přišel genin ovládaný nějakou technikou. Snažil jsem se nevynechávat detaily a opravdu říct vše, protože detaily hrály podle mě momentálně velkou roli.

Zatímco jsem uvolňoval techniku klonu, který ještě stále trčel z křoví, přemýšlel jsem, co se mohlo stát se senseiem. Kam se ztratil?