Zítra ráno v 5...

Obito

Pfuuu...no dobrá teda... Řekne obito kráčejíc se svými vrstevníky ke kanceláři hokage. Zajímalo ho, co to má krom jejich klanů co dělat s nimi.

Daiki

Podíval se na toho cápka a už mu chtěl i začít oponovat, když v tom prohlásil, že to bylo z rozkazu Hokage, takže prostesty museli jít stranou. "Fajn, jdeme," pronesl tiše a rozešel se za tím cápkem. Pro jistotu byl ovšem připraven kdykoliv tasit nějakou tu zbraň, kdyby to vypadalo, že lezou do pasti.

Muž vás vedl kousek dál. Pak se zastavil bleskurychle se otočil a vrhl po vás hrst kunaiů. Jeho reakce byla opravdu bleskurychlá. Mezitím už druhou rukou sahal pro kunaie do pouzdra, které měl vzadu na opasku.

Hiroshi Okinawa

Díky bohu, že jsem byl rozehřátej z ranní rozcvičky. Bleskurychle jsem chmátl do pouzdra a vyndal čtyři hvězdice, které jsem mrsknul proti kunaiům. Samozřejmě ta čtvrtá už letěla na neznámého bůhví koho, já jsem mezitím uskočil do křoví.

Obito

Oh?! vykřikne překvapeně, když po nich vrhne kunaie. Naštěstí stihl Hiroshi včas zareagovat a vykrýt letící kunaie hvězdicemi. On bleskurychle tasil svou katanu a postavil se k boji. Co...co po nás chcete!

Daiki

Byl rád, že byl připravený na nějaký průser, takže bleskurychle on tasil dva kunaie a těmi vyrušil ty další co letěli směrem k němu. Sice mu jeden mírně natrhl oblečení, ale to už neřešil. Odskočil do boku a za pomoci chakry v nojách se přichytil na první vyšší budovou, či strom v okolí, aby byl v horizontální pozici. Když spatřil, že ten cápek znovu sáhl po zbraních, vytasil tři senbony a hodil mu je po krku. Sice neznal anatomii jako Anbu v Kiri, ale věděl, že na krku by i tohle mohlo udělat slušnou paseku.

ninja zřejmě nečekal, že jeho útok ihned odrazíte, i když o chlup. Že bych vás opravdu podcenil? zasmál se lehce a kunaiem bez problémů odrazil všechny projektily, které na něj letěly. Tak to uděláme horší cestou. Složil pečeť... z nese se smeslo peříčko, které přistálo Hiroshimu na nose. Následovaly ho další. Všichni 3 jste pocítili neuvěřitelnou únavu...

Obito

Jelikož jako jediný nepodnikl protiútok, měl čas na spoustu jiných věcí a tak i když mu na tvář padlo pírko a on pocítil ohromnou únavu, dokázal něco udělat. Snažíc se překonat onu ospalost vytáhl kunai, který měl k sobě přivázány 3 výbušné lístky. Nebezpečně zavrávoral nad okrajem střechy a zatřásl hlavou, aby odehnal onu únavu. Pak hodil kunai na střechu jednoho z domů a vykřikl. Kai! Byli stále v Konoze a takový výbuch by měl přilákat shinobi...pomoc...kohokoliv. Oči se mu klížili a on se s tím snažil bojovat. Snažil se zjistit, zdale je to genjutsu a nejlépe jej zrušit, pokud tak je.

Jakmile jsi odhodil výbušný lístek, tak ninja zmizel, objevil se před kunaiem a odrazil ho tak, aby vybuchl někde ve vzduchu. Poach... ninja se přeměnil na vašeho učitele. Fajn! Tohle už NIKDY nedělejte! Vyhazovat do povětří budovy, ve kterých navíc někdo žije?! Opravdu? řekl. Mezitím se začali rozvěcovat světla ve vesnici. Zbýhali se střážní z hradeb...
Ehm... nic se nestalo... jen menší trénink který se lehce zvrhl... vysvětloval sensie, ale bylo jasné, že z toho budou ještě oplétačky...

Obito

Oddechoval. Jsme idioti my? Nebo vy? Každopádně...ten dům je prázdný...vím to...starší spolužáci se tam chodívají muchlovat... Ulehne na střechu a pokračuje ve výdeších. Ok...co kdybychom se vydali na tu misi? Hokage spraží jak nás tak vás...bylo by dobré nechat hokage vychladnout...

Hiroshi Okinawa

Myslím, že kdyby se bojovalo dál, byl bych asi mimo, protože genjutsu bych nestihl zrušit. Když se zjevil senseij, ledabyle jsem vyšel z keře a s výrazem "já nic neudělal" jsem se připojil k ostatním. Opravdu jsem neviděl, co vyváděl Obito, takže jsem vlastně neměl čím přispět do diskuze...

Daiki

Najednou, když ten parchant poskládal jakési pečetě, mu na nos přistálo imaginární pírko. "Genjutsu?" zeptal se spíše sám pro sebe, ale nemohl s tím nic dělat, jelikož kdyby v tomto otupěném stavu přestal využívat chakru, sletěl by jak hruška na zem. Takže to všechno zůstalo v roli Obita, který ovšem vymyslel jen to, že se je všechny pokusil vyhodit dopovětří.
Díky bohu za to, že to byl jen další test, který je měl otestovat. Hned jak to všechno skončilo, seskočil dolů na zem a sebral všechno své popadané vybavení. "Ne Obito, pleteš se. Ten muchlovací dům je o ulici vedle. Tohle je ubytovna pro staré..." prohodil tiše a mírně se usmál. Pak už se jen zahleděl na senseie s výrazem "Tak co bude dál?!"

Obito

Koukne na Daikiho. Fakt? No každopádně to nic nemění na faktu že se tam nemuchluje...staříci dokážou být ďáblíci. Založí ruce v bok.

Senju Arashi

Udělal naprosto ukázkový facepalm. NIKDY nebudete vyhazovat vesnici do vzduchu! Jen v NAPROSTÉ nutnosti. Málem jsem to nestihl! I takhle z toho bude šílenej průser... radši se rychle pakujte k východní bráně! řekl a zmizel. Zřejmě se mu nechtělo vysvětlovat to ještě jednou...

Hiroshi Okinawa

Sebral jsem hvězdice a rychle se pakoval k bráně....

Daiki

Okamžitě poslechl Senseie. Byl rád, že on použil jen senbony a ne nic vražednějšího. Nyní raději zdrhal z bojové oblasti.

Nad Konohou byla stále ještě tma, pravda, že výbuch probral spoustu lidí ze spánku či letargie, ale stále jste narazili spíše na jednotlivce. Cesta k bráně byla bez problémů. Sensei zřejmě dostatečně osvětlil, že šlo o nehodu. Teď jste ho nalezli v dialogu se strážnými. Neslyšeli jste, o čem si povídají. Když jste se přibližíli, tak sensei vám vyšel vstříc. Fajn... tak snad jste pochopili, že byste neměli následovat každého, kdo vám řekne, že byste měli... ale bojová reakce celkem slušná... teda až na to pontencionální vyhození budovy do vzduchu, to nebylo úplně v pořádku. Takže, teď byste asi chtěli vědět zadání mise, že? spustil monolog...

Hiroshi Okinawa

V hlavě mu pouze probliklo něco jako "nie, zadání mise k životu vůbec nepotřebujeme", ale nechal si ironii pro sebe. Přeci jenom, mohl by si to pěkně slíznout i za tu ranní rozcvičku, kterou vyvolal. Pozorně se zaposlouchal do senseiova monologu...

Daiki

Zahleděl se na Senseie, vyslechl jeho řeč a nakonec jen lehce přikývl na znamení, jako, že by se to vskutku hodilo. Přeci jen už nechtěl dalších tisíc překvapení jako v posledních dnech. Byl by rád, kdyby se to všechno aspoň ještě na chvilku uklidnilo, aby měli čas se zlepšit.

obito

Se zamračil a s ostatníma odešel tam, kam měl. Blá blá blá...nápad to byl dobrý pokud jsme chtěli upoutat pozornost...a bohůžel v okolí nebyl strom nebo tak...každopádně...cokoliv jen když budte spokojen... Povzdechne si...zas ho dupali. No..šiklo by se...

Senju Arashi

Zcela ignoroval Obitovy kecy. Snažil jsem se vybrat nějakou zajímavou misi třídy D... odmítl jsem vykopávání brambor, sběr rýže i odplevelování zahrady. Vyhnul jsem se i velice nebezpečné misi "Hlídaní synů hokage". Jediná relativně zajímavá mise, kterou jsem našel je chytání uniklé kočky... pak jsem uviděl pohledy svých žáků. Ale naštěstí pro nás se ztratil jeden z nových týmů, tým 7... nejspíš zabloudili v lese a my je musíme najít. Jejich sensei je neuvěřitelné nemehlo, dokáže se ztratit i ve vlastní koupelně... řekl jsem

Hiroshi Okinawa

Ztratil se tým sedm? Jakému senseiovi se může ztratit vlastní tým? V Konoze existuje někdo, kdo může být Jounin a zároveň být neschopný? Tomu lze těžko uvěřit. Budeme muset prohledat celý les, který je zatraceně veliký. Stál jsem a čekal, až teda něco podnikneme.

Daiki

Vykulil na senseie oči, jelikož nevěřil tomu co slyšel. Mizerný Jounin se ztratil i s týmem?! No to se snad mohlo stát pouze v Konoze a ne někde jinde. Ale tak co, byla to mise, byla. Aspoň něco na zahnání věčné nudy, kterou prožíval Daiki na akademii.
"Tak fajn, máme aspoň nějaké stopy, nebo budem pátrat jen tak z voleje? Lesů je tu všude habaděj. A navíc my nevypadáme zrovna jako tým, uzpůsobený pro průzkum," promluvil tichým a rozvážným hlasem k senseiovi.

Senju Arashi

Podívejte, team 7 tam měl misi třídy D, měli se postarat o obnovu barevného značení v lese, kde se budou konat ... různé akce... řekl sensei i když se ke konci věty zarazil. A přitom, se ztratily... takže my budeme sledovat obnovené značení a ve chvíli, kde přestane začnem hledat. V lese sice číhá nebezpečí, ale nic, čeho by jsme se měli bát. Nic, co by mohlo ohrozit team ninjů, sensei teamu 7 je schopný bojovník i učeitel, ale jeho orientační smysl je opravdu hrozný. řekl potom

Daiki

Usmál se a kývl tedy. "Tak fajn, udejte směr a razíme. Ať jsme do oběda doma." Lehce se odrazil ze špičky levé nohy a dlouhým skokem téměř vyletěl z vesnice hlavní branou. Bylo na čase najít někoho, kdo si nebyl schopný pořídit GPSku a jeho vystrašený tým. To určitě nemohlo být horší, nežli záchrana celé vesnice před nějakým pošahancem, co chctěl zničit legendární klany.

Obito

Jak říká Daiki... vyražme, Ať jsme brzo doma. Zkontroluje si jestli má všechno. Jestli se není čeho bát....tak proč se bát že... Protáhne se a zívne.

Hiroshi

Bylo mi jedno, kdy se vrátíme. Chtěl jsem splnit misi a pokračovat dalším tréningem, jelikož mě ten poslední celkem bavil. Natáhl jsem na záda malý batoh, který mi díky ranní rozcvičce trochu poupadl a čekal jsem na směr, kterým se vydáme.

Senju Arashi

Vyrazil jsem k lesu, který nebyl zase tak daleko od vesnice. Byl ale obrovský. Chvíli jsme hledal něco a pak konečně promluvil
Vidíte? Tohle je 1. značka řekl jsem a ukázal na červenou značku na jednom ze stromů. Ty teď budeme sledovat dokud to půjde, mějte ale oči na stopkách a kdybyste viděli cokoliv neobvyklého, tak mi o tom dejte vědět... řekl a s tím se vydal do lesa...

Daiki

Les byl jedním slovem: Gigant, ale to jeho tým nemohlo určitě odradit. Tedy v to aspoň doufal, když se na ostatní otočil. Pozorně se pak podíval na to označení a zamumlal: "Nemám použít Shunshin, dostat se k poslední značce a zahájit pátrání tam?" Sice by to znamenalo, že by se museli rozdělit, ale nadruhou stranu by to bylo podstatně rychlejší a netrvalo by jim to takovou dobu, jelikož označit kus lesa o téhle velikosti muselo chvíli trvat a zablodit v těch nekonečných hlubinách jistě nebylo nic těžkého.

Hiroshi

Nemělo smysl někam pospíchat. Bylo evidentní, že les je dost velký na to, aby se zbytečně plýtvalo silami. Bylo spíše nutné dávat pozor na sebemenší stopy a podle toho se řídit, protože přehlédnutí jediné zvláštní věci, mohlo zdržet záchranu druhého týmu o spoustu času. Navíc jsme netušili, co se mohlo stát a jak jsou na tom s jídlem....