Zítra ráno v 5...

Venku byla bezvěhdná noc. Ani měsíc nesvítil... hlídky na hradbách měly co děltat, aby viděli na cestu. Rozhodně dost neobvyklá tma, jakoby nepřirozená. Absolutní tmu noci prožízl křik jedné z hlídek. Během vteřin u ní byli nejbližší 2, ale bylo už příliš pozdě... muž ležel na zemi bez hnutí...
O tom ale nikdo ve vesnici neměl ani tušení. Na vesnici padla rosa a začalo se ochlazovat. Obita zbudila zima... ostatní klidně spali. Hodiny po celé vesnici ukazovali čas 05:00...

Obito

Byla mu zima, jak na ně v noci padla rosa a to ho vzbudilo ze sna, kde byl tuleněm na severním pólu. Zvedl se a zamrkal do tmy...byla celkem strašidelná, což ho trochu strašilo. Bál se věcí, které neviděl a tak se rozhodil jít někam, kde je aspoň trocha světla - Ichiraku. Před misí se musel trochu najíst a dát dokupy, navíc v blízkosti pana Ichiraku se cítil bezpečně...jako by to byl jeho otec, nebo děd. Obito se tedy rychlým krokem vydal temným lesem.

Hiroshi Okinawa

Probudil jsem se. Okamžitě jsem se nasoukal do oblečení a postupně se vyzbrojil. Hlavně lékárničku jsem musel doplnit, protože jsem měl neblahé tušení, že jí budeme hodně potřebovat. Když jsem se doupravil, vylezl jsem oknem a vydal se na místo srazu.

Daiki

Převalil se na posteli, což zaviilo jeho pád k zemi. Dokonale ho to probralo a zamžoural očima po okolí. Spatřil svůj pokoj a zívl. Rukou zašátral směrem k budíku a přitáhl si ho k sobě. Zamžoural na číslíčka tam vystavené. 5:00! Požehnané ráno! Všude všechno spalo, jen on už musel strašit vzůru. Inu spát se mu moc nechtělo, takže se podíval na veškerou tu výstroj před sebou a nasoukal se do ní. Hned na to tiše otevřel okno a vyskočil z domu na strom na proti. Na něj se usadil a sledoval spící konohu, na kterou padala rosa a zvláštně se ochlazovalo.

Obito se prodral lesíkem, ale bylo příliš ráno... Ichiraku otvíralo až za 20 minut. Prozatím tu bylo ticho, vesnice spala a nikde jsi neviděl žádný pohyb, byla totiž pořád celkem tma...

Hiroshi dorazil na místo srazu bez větších problémů, ale zbytečně brzo. Sraz měl být až za hodinu. Uviděl jsi ale jiný team, také nový, 3 tvoji bývalý spolužáci klepali kosu a čekali zřejmě na svého senseie jen kousek od tebe...

Daikiho spící Konoha začínala nudit. Prakticky nikde se nesvítilo, byla ale opravdu nějak moc zima. Nezvyklá pro tohle období. Na druhou stranu bylo 5 ráno, člověk se asi nemohl divit...

Hiroshi Okinawa

Prvně jsem chtěl hodit jenom škodolibý úšklebek, ale pak mě napadlo, že bych se mohl dozvědět něco nového. Dvě rychlými skoky jsem byl na stromě, který se trčil nad nimi. "Co je nového v akademii?" Zašklebil jsem se nad provokací těch pár zmrzlíků. Čekal jsem, že nebudou schopni ani mluvit ...

Obito

V Ichiraku bylo zavřeno a tak se ještě vydal domů, kde se převlíkl, dozásobil a vzal si ukořistěné zbraně. Pak se vrátil zpět do Ichraku a jelikož mu cesta a nezbytné věci trvaly více než dvacet minut, mělo by již být otevřeno. Obito si pak objednal normální pálivý rámen.

Daiki

Zazíval a seskočil dolů ze stromu. Jelikož neměl co dělat, rozhodl se zajít na nejbližší snídani, čili do Ichiraku. Rodina měla dům naschl blízko, kvuli dokonalé závislosti na tom rámenu. Když tam došel, uběhl nějaký ten čas, takže Obito uvnitř již musel jíst. Jakmile vešel dovnitř, mile pozdravil: "Zdravím. Jako vždycky, velkou porci Miso s extra vepřovým." Pak si všiml i svého týmového partnera, mírně přihmouřil oči, ale pak odhodil jejich nesváry a v klidu ho pozdravil, když usedal vedle něj: "Dobré ráno, Obito." Pak už jen čekal na jídlo.

Obito

Si vesele dlabal,když se na scéně objevil Daiki. Zvedl hlavu od misky a koukl na něj. Spánek ve studeném lese schladil jeho horkou hlavu, ale to neznamenalo, že má Daikiho rád. Byl však slušný a pozdravil taky. Dobré....Daiki. Pak se dlabal dál.

Jeden z tvých bývalých spolužáku jen zaklepal zubama. Netuším, ale už tu čekáme hodinu a půl na našeho senseie a on pořád nejde. řekl. Druhý z nich si zrovna ohříval dechem ruce. A nejhorší je, že nevíme, zda máme odejít, nebo dál čekat, co když je to nějaká zkouška... řekl. Ta třetí mlčela

V Ichiraku prakticky nikdo nebyl, jen 2 vesničané, kteří zřejmě nikdy nespali. Brzo vám přinesli obědnané nudle. Tak co? Další mise jo? No to raní vstávání vám nezávidím. pak se k vám naklonil trochu blíž. Dávejte pozor, zaslechl jsem, že se v noci děly divné věci... ale ode mě to nemáte... dodal ramen-týpek tišším hlasem

Obito

Koukl na pana Ichiraku a usmál se. Jo, další mise. Tentokrát sice jen Déčková, ale aspoň nám nebude hrozit smrt. Zazubí se, ale jeho úsměv zmizí, když zaslechne o divných věcích. Divné věci? Jak divné věci? Spousta věcí je divných.... Nahne se blíže a zašeptá. ...je to důležité? Zeptá se tiše.

Daiki

Usmál se a kývl součastně ve chvíli kdy mluvil Obito. Co se týkalo té divné věci byl stejně zvědav. Takže se k nim přiklonil a zamumlal: "Nemáme, ale nejdřív nám řekněte vše co od vás nemáme mít, prosím" požádal slušně a mrkl na pana Ichiraku.

Hiroshi Okinawa

V duši jsem se pěkně smál. Jejich sensei byl asi nějaký pěkně vypečený řízek, co děckám rozdá rozkazy a potom se jim někde směje s tím, že čeká co budou dělat. No.... to je smutný. Odvětil jsem a provokativně jsem se usmíval. Možná je to mohlo lehce naštvat...

Chlápak ještě ztišil hlas. No, zkrátka... prý něco vyděsilo jednoho ze strážných k smrti. Měl vlasy úplné bílé, v obličeji byl bledý... a stalo se to ve zlomku vteřiny... je to děsná záhada... řekl a ještě vám popřál dobrou chuť... což v kontextu s tím předchozím znělo zvláštně...

Všichni 3 mladí genini se tvářili dost kysele i bez tvé ironie. Zřejmě z toho moc velkou radost neměli. A c...co tu děláš ty? zeptala se nakonec dívka, hned na to pšíkla...

Obito

Takže umřel? A nesmí se o tom mluvit? Tak to bude hodně špatné...věci o kterých se nemluví a lidi u nich umíraj znamenají, že ti u moci mají problém to zvládnout... Dosrká svůj rámen a položí jistý obnos na stůl. Vlastně můžeme být rádi, že jdem někam mimo, když tu lidi umírají strachem, třeba budem mít štěstí. Trošku zavtipkoval a koukl na Daikiho. No nic, sejdem se na místě. Mávne Ichirakovi a Daikimu a odejde na místo určení.

Hiroshi Okinawa

Se teď již usmíval od ucha k uchu. Áááále.... mám tu porazit nějaké tři geniny .... Hlesl jsem spíš tak z vesela. Pravda byla, že jsem se děsně nudil. Takový malý tréning po ránu by mě určitě nezabil, navíc oni maximálně tak sbírali kaštany v lese. Ještě ke všemu byli promrzlý...

Hiroshi se jen lehce přepočítal. Oba chlapci byli spíše zaražení a zmatení, ale dívka okamžitě "vystřelila" kunai přímo po Hiroshim. Zřejmě byla lehce agresivnější, nebo měla lepší reflexy. Nicméně mířila docela přesně...

Ichiraku jen mávnul na Obita a doufal, že se o tom nikde nebuete zmiňovat... asi nechtěl mít problémy, vůbec by to nejspíš neměl vědět...

Hiroshi Okinawa

Ano, trochu jsem se přepočítal. Zároveň mě to však potěšilo, chtěl jsem se trochu protáhnout. Chtěl jsem se ukázat proti rivalům ze stejného ročníku. Proti jejímu kunai jsem hodil svůj kunai, na kterém byla přivázaná kouřová bomba, takže při jejich srážce se vytvořila kouřová clona. Seskočil jsem ze stromu a zjevil se na proti nim. Oči mi skoro zářily, jak mě to bavilo. Ale to vy asi nebudete.... Sykl jsem pobaveně...

[u]Obito[/u

Pomalými krůčky doše až k místu setkání, kde se mezitím ozývaly prapodivné zvuky. Skočil tedy na stříšku jednoho z domků a pozoroval co se tam dole dělo. Hiroshi bojoval s nějakou holkou a vypadalo to docela profi. On nehodlal zasahovat, pokud by to nebylo nutné a tak sledoval oby jak bojují.

Kouřová clona zahalila okolí. Pak se z mlhy ozvalo. Mlha je k prdu, když kecáš... byl to hlas té dívky. V tom se zableskl kunai. Neletěl ale na tebe, letěl kousek napravo od tebe. Zleva se z mlhy vyřítil jeden z chlapců, ten méně zmrzlý. Chystal se tě zkopnout z větve...

Hiroshi Okinawa

Čekal jsem nějaké poškádlení, ale že po mě půjde hned celý tým jsem považoval docela za problém. Každopádně jsem doufal, že nebudou v tak dobré formě, aby mě tu nějak utepali, už jenom protože to byla klukovina. Nesměl jsem jim ublížit, jinak bych si to asi pěkně vypil.

Zapojil jsem svůj předchozí trénink a pomocí chakry vyběhl tak do půl koruny, kde jsem vytvořil klon a sám jsem pak vylezl úplně nahoru, kde jsem čekal s tím, že jakmile se někdo pokusí klon zneškodnit, prostě ho svážu provazem ke stromu.

Obito

Seděl a sledoval Hiroshiho. Teď už to bylo dva na jednoho, ale vypadalo to, že to celkem zvládá, takže zatím stále nebyl důvod zasahovat do boje, stejně by jen dostal sprda co otravuje. Akurát se snažil rozpoznat bojový styl Hiroshiho, aby se s ním v nnásledném souboji, který mohl přijít, mohl lépe sladit a navzájem se mohli doplnit.

Huroshi se zachránil tím, že vylezl nahoru. Kunai proletěl korunou a chlapec si málem zlomil nohu o větev. Zřejmě nikdo z nich ještě neuměl lézt po stromech. Kouř z bomby se ale rozplynul. Stál tam ale nějaký neznámý ninja a kašlal. Co se to tu sakra děje? Vysvětlí mi to někdo? zahromoval s občasným zakašláním. Zřejmě to byl sensei těch tří...

Hiroshi Okinawa

Použil jsem chakru a slezl jsem pomalým krokem po kmenu dolů. Ehm, chtěli se zahřát.... Řekl jsem přičemž jsem prohodil rukama vzhůru, což bylo gesto toho, že jsem opravdu netušil, čeho chtěli docílit. Pak jsem nenápadně šel zpátky na místo našeho srazu.

Daiki

Dojedl v klidu rámen. Informace o mrtvém ho zas tak nezděsila, jelikož věděl, že ve vesnici byla spousty dalších stráží, které by společně zvládli jakéhokoliv protivníka. Následně zaplatil a vyrazil k místu setkání, kde se objevil během pár okamžiků. Naskytla se mu vcelku zajímavá podívaná. Nějaký šmoula tam křičel na Hiroshiho a další tři bývalé studentky akademie. On se raději jen odklidil k Obitovi a sledoval co se bude dít.

Ten druhý sensei jen sprdnul svoje studenty, že ztrácí energii před misí a pak je vyštval někam pryč, odešel spolu s nimi. Mám pro vás všechny špatnou zprávu... naše mise byla zrušena... ozval se za vámi hlas. Byl tam nějaký neznámý ninja. Vedení se bojí poslat vás mimo bezpečí vesnice, nevím proč, ale mám vás doprovodit na bezpečné místo... řekl...

Obito

Koukne na příchozího. Whe? Ale to je blbost, my se dokážem o sebe postarat úplně v klídku. Nechápu proč nás furt mají za děti...zmákli jsme C misi a to jsme ještě byli studenti. Povzdechne si, ale i tak se vydá za oním mužem do "bezpečí". Přemýšlel, jestli to má co dělat s tím nočním běsem.

Hiroshi Okinawa

Uklidil jsem kunai, který jsem ještě držel v ruce. Kdo jste? Zeptal jsem se. Přeci jenom moc jsem nevěřil neznámému ninjovi, který si jen tak přifrčí odněkud a řekne, že je mise zrušená. Navíc naším senseiem je ten chlápek z Senju klanu. On nás vede, nikdo jiný.

Jsem Fumihiro Kanami, chuunin, mám za úkol odvést vás k Hokage... řekl ninja a pokynul na vás. A nikdo nezpochybňuje vaše schopnosti, jde o rozkaz hokage, neznám její pohnutky, ale není moje místo se ptát... ujistil ještě Obita

Hiroshi Okinawa

Neotálel jsem a vyšel jsem za shinobim. Teď už jsem neměl důvod mu nevěřit. Přeci jenom jsme šli k hokage, což působilo důvěryhodně vzhledem k postavení našeho týmu. Bylo smutné, že když ostatní šli na misi, my museli dřepět doma.