Návrat

Senju Arashi

Seděl jsem na střeše nedaleko a pozoroval snažící se trio ve vodě. Považoval jsem za správné jim napařit rovnou těžší úkoly, přeci jen byli všichni 3 nesmírně nadaní studenti. Rozhodně Hiroshimu to šlo, ale jeho počáteční úspěch jsem lehce zchladil svým odchodem, ale nezdál se mi být jako jeden z těch, co by po prvním úspěchu okamžitě házel kunai do žita...

Hiroshi Okinawa

Trochu mě naštvalo, že pouhé zhýření hladiny zhatilo můj pokus. Avšak narozdíl od ostatních jsem tušil, jak na to. Když ty dva vyplavali, rozhodl jsem se to zkusit znova. Věděl jsem, že bude stačit chvilka a naučím se to. Je to stejné, jako když se člověk zkouší učit plavat.
Vztlačil jsem chakru do chodidel a pomalu jsem vstoupil na vodu....

Daiki

Chvilku se tak ráchal ve vodě, pozoroval rozbouřenou hladinu a za pár minut po prvním, neúspěšném pokuse vyskočil opět na suchou zem vedle nádrže. Klekl si směrem k vodě a pozoroval její vlnění. Kéž by podobné vlnění a vyrovnávání dokázal generovat automaticky na chodidlech. Nedokázal pořádně vypoštět chakru ze svých bodů Tenketsu. Znal teorii, ale převést to do praxe by mohl být problém.
Po chvíli dalšího přemýšlení se postavil, zavřel oči a udělal pečeť, aby mohl soustředit chakru. Pokusil se tak vytvořit přiměřeně stejnou vrstvu chakry na obouch chodidlech zároveň, tak aby se sesynchronizovala s povrchem na ktarém nyní stál. Doslova se tedy na moment přilepil k zemi pod sebou. Po pár minutách srovnávání s každým odlišným kouskem povrchu se odlepil a udělal krok na vodu. Doufal, že se tam udrží aspoň pár vteřin. Pokusil se totiž okamžitě začít vyrovnávat povrch chakry na nohou, aby dokonale kopíroval povrch vody, což byla vskutku dost velká pakárna.

Hiroshi byl talent. Nebylo to sice dokonalé, chodil trochu jako opilec, protože co chvíli mu noha zajela pod hladinu trochu hlouběji, než by rád, ale bylo to celkem bez větších problémů.
Daiki... to byl jiný příběh. Možná moc přemýšlel, možná to prostě bylo moc obtížný, ale ačkoliv se na hladině chvíli udržel, tak po prvním kroku zajel pod vodu jako hřebík

Hiroshi Okinawa

Nepřekvapilo mě, že bez cizího přičinění to funguje. Nebral jsem to jako velký úspěch, avšak stačilo se podívat na dva mé spolužáky z elitních klanů a hned jsem měl lepší náladu. Pomalu jsem se procházel nad vařící vodou. Když už sem si byl jistější, zvolal jsem na Daikyho. Mohl by si to zkusit ještě jednou? Doufal jsem, že ani tento jeho pokus nevýjde a já si tak budu moc vyzkoušet udržení se na vodě i při nějakém vyrušení.

[u]Obito[/u

Nebyl zrovna úspěšný, ale ani nejhorší. Nedařilo se mu jako Hiroshimu, ale zase nebyl tak strašný jako Daiki. Snažil se znovu a znovu, chvílemi se mu dařilo se jednou nohou částečně udržet, ale když si to uvědomil, ztratil koncentraci a znovu skončil ve vodě. Pak to zkusil znovu a znovu a snažil se přitom na to moc nemyslet, spíš to brát tak samozřejmě, jako brýle na svém nose.

Daiki

Vražedně se zadíval na Hiroshiho a přihmouřil pohled. Chtěl rozbouřit vodu... měl jí mít tedy rozbouřenou. Nabudil své tělo na takovou úroven, že byl schopen použít Shunshin. Mihl se ve vodě a pak se objevil kdesi nad ní. Pěkně se zkulil do koule a hodil slušnou bombu do vodní hladiny, takže Všichni dostali sprchu a Hiroshi jako bonus i pěkné "vlnky".
Hned jak se tohle uklidnilo, vylezl na břeh a předvedl pár obstojných pokusů, které byly možná i lepší než ty Obitovi, tedy spíše určitě.

Hiroshi Okinawa

Tohle jsem absolutně nečekal, každopádně jsem chladnokrevně uskočil v zad, kde jsem zvýšil svou chakru, abych se udržel i na vlnách. Snažil jsem se tom i chodit, takže čas od času mi noha prostě sklouzla do vody, nebo se špatně přizpůsobila vlnce. Každopádně to byl velmi dobrý začátek. Pro zkoušku jsem oběhl dvakrát dokola lázeň, abych si vyzkoušel i běh. Už mi to přišlo absolutně normální...

[u]Obito[/u

Jeden z jeho úspěšnějších pokusů zmařil Daiky svými rozmary, což Obita zase dostalo pod hladinu. Docela ho nakrklo, že Daiki svými hňupovskými způsoby maří jeho a nejen jeho snažení. Zatímco Daiki šel provádět svůj další pokus vynořil se z vody jako Rambo, připlížil se k němu zezadu a pak ho, protože kvůli soustředění tolik nevnímal, trefil zezadu do kolena což způsobilo nejspíš Daikiho pád. Obito pák vyleze z vody a nahodi rádoby nechtěný výraz. Ehm...promiň, ale asi už od tebe tu blbost chytám.

Daiki

Již stál více méně na vodě v klidové poloze, pak ovšem přišel ten trumbera z Uchiha klanu po Aspirovsku a podsekl mu koleno. To ovšem neměl dělat, jelikož si tak i sám uškodil. Jelikož začal Daiki padat dozadu, vzal tím pádem i Obita a doslova si na něj lehl, takže ho prakticky vmáčkl zpět pod vodu. Ve tváři pak zůstal ovšem klidný a mírně se usmál. Aspoň toho šmejda zase potopil.
Když ho choutky na topení blbouna přestali bavit, vylezl znovu na vodu a zůstal stát na místě. Dokázal na vodě stát a vnímat její pohyby. Zvládl však chodit?! Udělal pár kroků, které byly v pohodě. Ovšem Běh už byl horší. Jelikož běhal vcelku rychle, nedokázal tak sesynchronizovat i měnění chakry na chodidlech, takže po pár momentech běhu se opět vyráchal. Ale aspoň pochopil princip.

Obito

Trochu přitopen, ale jinak v pohodě vyleze z pramenů. Po svém proslovu se otočí a beze slova odejde. Potřeboval na tréning klid a ne idiota z Uzumaki klanu, který akorát dělal voloviny a rušil ho. Pak se navlékne do svých šatů a odejde k rčece tekoucí za Konohou.

Hiroshi Okinawa

Zatímco se ty dva mordovali, jsem se usušil a oblékl. Mávnutím ruky jsem jim dal najevo, že odcházím. Pak jsem již vyšel z lázní směrem k lesu. Moc dobře jsem věděl, že se udržování chakry v nohou trénuje lezením po stromech. Odložil jsem si zbraně, abych byl lehčí a vydal se obhlídnout nějaký větší strom.
Následně jsem nahrnul chakru do chodidel a s rozeběhem jsem se pokusil přisát na strom. Bohužel, chakra udělala do stromu díru a já ihned spadl dolů... Auuu

Daiki

Jakmile ti dva odešli, měl konečně vlastní klídek a pohodu, takže mu netrvalo dlouho a zvládl i běh. Vlastně zkoušel i další parádičky. Udělal po vodě několik hvězdic, aby si vyzkoušel i směrování chakry do rukou. Nebylo to zas o tolik složitější nežli do chodidel. Uvědomil si, že pokud zvládl chodit po vodě, mohl stejně jako další Shinobi chodit i po jiných "předmětech", ku příkladu po zdi. Jakmile tedy docvičil i používání chakry v rukách, oblékl se a v plné polní vyskočil na zeď. Asi třikrát jí nebyl schopen vylést nahoru, ale když přišel na to, že se zde nemění množství chakry a udržuje se pouze mírné, aby se nenarušila struktura zdi, jde to stejně lehko jako po vodě. S nově získanými zkušenostmi se rozběhl jen tak po zdech a střechách Konohy, aby se ještě zlepšoval.

Hiroshi Okinawa

Uběhl nějaký čas a já už si pohodlně hopsal ze stromu na strom. Cestování se zdálo tak lehké, že mi to až přišlo směšné. Zdálo se, že směrovat chakru nebylo enormně těžké, ale jak říkal mistr - toto byl nejspíš úplný základ.
Sbalil jsem si věci a šel domu. Tam jsem samozřejmě nařídil budík a šel spát s tím, že druhý den vyrážíme na slavnou misi.

Daiki

Dorazil domů asi o půl desáté večer, zblajzl nějakou tu večeři a spokojeně pak zamířil k sobě do pokoje, kde si narychtoval veškeré vybavení na ráno. Sraz byl brzo a tak pro jistotu natáhl i budíka, aby byl schopen se probudit. Usnul pak během okamžiku, jelikož celodenní trénink s chakrou byl přeci jen i na jeho organizmus náročnější. Byl čas nabrat novou energii a ráno vyrazit za dobrodružstvím.

Obito

Došel k řece, kde se svlékl a začal cvičit. Bez Daikiho tu byl klídek, který potřeboval a navíc byla řeka v pohybu, takže nebylo tak jednoduché se udržet. Takto cvičil dlouho, dokud se nenaučil co mohl, také zkoušel různé obměny atd. Po několika hodinách tréningu se oblékl a opřel o strom aby si odpočinul. Po chvíli tvrde zabral a jelikož zde nebyl budík, který by ho včas probudil....