Návrat

Najednou se nad vámi objevilo světlo. Vlastně jste si ani neuvědomili, jak dlouho ste byli v té trubce, bylo vám jasné, že to nebylo 10 minut... ale ani jste si neuvědomovali jak dlouho... Hej vy tam, vylezte už... ozval se známý hlas. Byl to Iruka-sensei. Dírou nahoře jste viděli budovu Hokage, tedy spíš její věž...

Hiroshi Okinawa

Docházelo mi, kde jsme a co asi bude následovat. V mojí hlavě rotovala stále jedna myšlenka - Jsme mrtví - Jsme mrtví - Jsme mrtví. Avšak nějakým způsobem jsem sebral odvahu a vylezl jsem z trubky vstříc novým nebezpečím...

Daiki

Byla to krátká doba, která jim připadla v jejich vězení, takže když společně s ostatními vylezl ven, chvíli se rozkoukával a jakmile spatřil věž Hokage, spokojeně se usmál. Konečně byli zase doma. "Zdravíčko Iruko-sensei. Je Hokage u sebe? Máme pro ní vcelku důležité zprávy... a taktéž, mohl by jste poslat pro mého otce a matku?" rychle se optal a už už se hrnul směr kancl Hokage. Přeci jen to co zjistil bylo pro něj důležitější, než jestli se stal Geninem či ne. Rodina a klan byly důležitější!

Obito

Nevěděl jak dlouho v té trubce byl, ale rozhodně byl zatraceně rád, když vylezl v konoze, nedaleko pracovny hokage. Všude dobře, doma nejlíp. Vykřiknul a protáhl se. Pak si všiml Iruky. Iruka sensei?! Bylo součástí zkoušky poslat nás na misi typu C? Zvedl obočí. Bylo možné, že tady někdo neco podělal a trpěli za to oni.

Iruka

Ehm... no... popravdě... součást mise nebylo nic z toho, co se stalo. Nějaká divná interference vás poslala úplně jinam, než měla... a i když to technicky nebyla vaše chyba, tak jste prošvihli zkoušky... asi si budete msuet počkat na další rok... řekl Iruka-sensei...

Hiroshi Okinawa

Dost ho z toho mrazilo v zádech. Nechtělo se mu vrátit domů s tím, že neudělal zkoušky. Sice to nebyla jeho chyba, ale jeho budoucnost utrpěla zpoždění, což se mu zdálo jako strašlivá potupa. Nic na tom neměnilo ani to, že stejnou potupu utrpí i dva jeho společníci. Jak se s tím má vyrovnat? Čekal, že Iruka roztáhne ruce a řekne, že je to celé jenom vtip...

Daiki

Nahodil slušně velký facepalm, ale raději to co říkal Iruka-sensei ignoroval. Neměl čas na něco tak nepodstatného. "Jo... fajn, takže se uvidíme za rok. Teď mám práci..." pronesl a rozeběhl se do věže, kde sídlila Hokage. Bylo mu jedno co chtěl ještě Iruka mektat. Proběhl dveřmi a během okamžiku došel k jejímu kanclu. Bez zaklepání vlezl dovnitř. "Zdravíčko Hokage-sama. Nesu noviny, takže kašlete na papírování, máme problémy! A zavolejte tátu nebo mámu. Týká se jich to také," hovořil rychle, jelikož už to ze sebe fakt chtěl dostat.

Daiki měl zajímavý plán, ale neudělal ani 2 kroky a Iruka ho čapnul za límec. Nikam! řekl. Okamžitě se mnou všichni půjdete... a bez řečí dodal a dal si dost pozor na to, zda ho následujete. Musíme zjistit co se stalo špatně... dodal a vedl vás vesnicí...

Hiroshi Okinawa

Jak jsem byl ještě v pohotovosti ze všech těch poslání, tak jsem automaticky Irukovo ruku vyrazil. Byla to reakce, která měla ochránit Daikyho. Podíval jsem se směrem na Iruku a takovým tím nenápadným omluvným gestem jsem se omluvil. Každopádně jsem ho následoval.

Obito

Hodil na Iruku pohled typu - Are you fucking kidding me?! Cože? Zachránili jsme vesnici, pomohli překazili obchod se zbraněmi...nedivil bych se, kdybychom se stali rovnou Chuniny, protože to co jsme zvládli bylo vysoko nad naši úroveň a vy nás chcete nechat opakovat ročník... Nadechl se k dalším slovům.

Daiki

Byl zastaven. Jak hnusný čin! "Iruko-sensei! Co to děláte?! Kam nás to zas táhnete? Řekl jste, že jsme to nestihli, tak co už. Dejte nám aspoň chvilku svátek!" zavrčel naštvaně, ale nakonec to vzdal a už po svých následoval toho blbouna.

Daiki dostal jemný pohlavek, aby držel pysk. Pak se podíval na Obita. A odkud asi tak mám vědět, co jste udělali a co ne? Proto právě jdeme tam, kam jdeme... hoší z rozvědky vám přečtou vzpomínky... řekl a nakonec vás zavedl do akademie, kde už čekal ninja, který měl na hlavě... no vypadalo to jako kartonová krabice. V tu chvíli jste ucítili, jako kdyby do vás někdo strčil.

Iruka

Fajn, teď běžte kam chcete a za 30 minut zase tady a bez řečí! řekl zcela nekompromisně...

Obito

Natáhl se na nejbližším místě, kde to bylo možné a odpočíval spánkem bezesným.

Hiroshi Okinawa

Taky mě nenapadlo moc věcí, které dělat. Seděl jsem na větvi stromu a hleděl do dálky...

Daiki

No skvěle. Došli na akademii, potkali krabicovou hlavu a měli rozchod. Měl své plány, takže to vzal hopem. Během chvíle zmizel z Akademie za pomoci Shunshinu a během pár minut se dostal do budovy Hokage, kde jí vlezl do kanclu, jak původně zamýšlel. "Zdravím, Hokage-sama." pronesl pokud byla přítomna a pak si kecl na volnou židli, která tam určitě byla a promluvil: "Přináším důležité zprávy, které by nejspíše zajímali i mé rodiče. Mohla by jste je prosím urgentně zavolat?"

Hokage

Hokage se usmála když jsi večel bez jakéhokoliv ohlášení. Podívala se na tebe celkem příjemně. Vypadám snad, jako hlásná trouba? zeptala se hlasem tak medovým, že jsi dostal strach...

Daiki

Eto... fajn. Hokage předvedla tu horší verzi hlasu, takže mu po zádech přeběhl chladný mráz, ale nakonec se oklepal a nakonec tedy začal mluvit. "No jo... tak fajn, řeknu to vám a pak to proberu s rodiči," prohlásil rezignovaně. Následně jí co nejrychleji vylíčil všechno co se dozvěděl ve vesnici. Ohledně členky jeho klanu, chakra projekci co zanechala a nakonec i o té postavě, která k němu mluvila. "Takže... co si o tom myslíte?" zeptal se nakonec tázavě Hokage.

Hokage

Hokage přejel přes tvář stín... Nemluv o tom, s nikým! A až vás Iruka propustí, tak přijďte všichni sem... jasný? A ani slovo před nikým! řekla Hokage. Samozřejmě ten chlap co vám četl myšlenky to věděl, ale o tom nejspíš věděla, když mu to příkázala. Možná šlo ale o něco víc?

Daiki

Zamrkal a přikývl. "Tak fajn... informujete rodiče? Ti by to měli vědět. Jsou přeci jen jedni z posledních o kterých víme z mého klanu... a navíc vysoce postavení Jounini." optal se nakonec a jakmile obdržel odpověď, opustil pracovnu velkým oknem uvnitř. Spěchal, aby to na akademii měli co nejdříve za sebou. Po cestě přemýšlel nad tím, co to tak mohlo znamenat, že to podráždilo i Hokage.

Iruka se podíva na hodiny. 31 minut pryč a nikde nikdo... nervozně přešlápl po místnosti a čekal, kdy konečně někdo přijde... jako dochvilnost patřila k vlastnostem dobrého ninjy... ale konec konců se rozhodl počkat 5 minut, pokud do té doby nepřijdou, tak je hodlal poslat zpět na akademii...

Hiroshi Okinawa

Slezl jsem ze stromu, takže jsem se v podstatě hned zjevil před Irukou. Čekal jsem na odvod k výslechu. Byla to ironie - pomohli jsme lidem, přesto jsme vypadali jako kdyby jsme něco provedli.

Obito

Chvíli po tom co se Iruka díval na hodinky dorazil. Vypadal dosti rozespale, dokonce ještě zíval. Popošel tedy k Irukovi. Asi jsem tu první Iruka-sensei. Co teď budeme dělat? Pohlédne na něj.

Daiki

Za Irukou se mírně zašustilo a objevil se tam Daiki, vcelku udýchaný. Spěchal na toto místo rychle, jelikož mu již nezbývalo moc času a i přesto přišel jen tak tak. "Už jsem tu... Obito, Hiroshi, po výslechu máme přijít k Hokage... a to co nejrychleji," pronesl a vydýchal se.

Iruka

Když všichni přišli tak jsem jim pokynul, aby se posadili. Podívejte se, nějakým nedopatřením, jsem vás přenesli na potencionálně smrtící místo. Nezpanikařili jste, pracovali jste více méně jako team, i přes silný individualismus každého z vás, na své misi jste pomohli celé vesnici a také jste pomohli splnit misi třídy C, přestože jste jí málem zkazili tím, že jste neposlechli rozkazy. Na druhou stranu jste zase němli potřebný výcvik, takže jste si vlastně vedli velice dobře... hlavně Hiroshi si vedl opravdu profesionálně... takže jsem rád, že všichni rozšíříte řady geninů řekl a podal vám čelenky. Bohužel, ale jsme ostatní geniny rozdělili do teamů, takže ačkoliv jsem nechtěl dát vás 3 dohromady jako team, tak teď nemám na výběr... takže, blahopřeju vám všem, vedli jste si skvěle

Hiroshi Okinawa

Čekal jsem nějakou kuliškárnu, ale takovou infarktovou záležitost jsem opravdu nečekal. Opravdu jsem byl překvapen, hlavně označením místa, kam nás poslali. Rovnou mohli říct, že nás omylem poslali na smrt, protože Hokage byla po ránu neschopná. Opravdu jsem byl tak trochu mimo z toho všeho. Děkuji ... Poděkoval jsem senseiovi a vydal se spolu s ostatníma k hokage.

Obito

S nadšeným výrazem ve tváři. Hele...já jsem genin! Usměje se od ucha k uchu a převezme čelenku. Tu si po chvíli prohlížení přidělá na levou ruku. Bwahahahaaa...jsem Genin...škoda, že to nevidí máma...nebo táta...nebo kdokoli.... Posmutní, když si uvědomí, že není nikdo komu by se pochlubil.

Daiki

Vyslechl si vedrikt od Iruky a mírně se zasmál. To byl tedy super výlet přes celou zem Ohně, do smrtonosného údolí a jen proto, že Hokage uhnul trochu azimut. No co se dalo dělat. Přežili to všichni, udělali z nich tým a to bylo asi tak vše. "Děkujem, Iruko-sensei," zamumlal a čelenku schoval do pouzdra na vybavení, jelikož se rozhodl, že jí nosit nebude. Nyní přicházeli na starosti ty horší věci. Pochod k Hokage. Přidal tedy s ostatními do kroku a jakmile byly u Hokage v budově, opět bez zaklepání vešel dovnitř.

Iruka vá, ještě sdělil. že další informace se dozvíte ráno a pak už vás nechal jít za Hokage. Ta seděla ve své kanceláři, ale kromě ní tak byl také Daikiho otec, jeden ANBU a nějaká zvláštní projekce ženy v černém... když jste vešli tak vám Hokage pokynula na místa... posaďte se... řekla... Dovolte mi abych vám, kdo je neznáte, představila, z leva do prava: Uzumaki Kenshin ukázala na Daikiho otce. Uchiha Kioka ukázala na projekci ženy. A aktivní členové ANBU jednotek nesmí být jmenováni... řekla nakonec... Tohle bude na delší vyprávění... řekla Hokage a dala prostor na případné dotazy...

Hiroshi Okinawa

Napadlo ho, že má ve svém týmu samé elitní ninji.... pak se zamyslel a ta vtipná myšlenka se při pohledu na ty dva rychle vytratila. Samozřejmě, že si chtěl ten příběh taky poslechnout, když už byl do něj zapleten na tolik, že musel riskovat život v nějaké neznámé vesnici uprostřed ničeho.

Obito

Posadil se na místo, které mu bylo přiřazeno a poslouchal. Postupně pokynul na pozdrav všem a především jisté Uchiha Kioko. Žádné otázky neměl a tak seděl a poslouchal vo co tady vlastně go.