Návrat

Daiki

Jakmile spatřil otce, který byl taktéž v ANBU masce pro jeho mírně upravenou tvář, usmál se a kývl na něho. Obratně mu hodil svojí čelenku vesnice a naznačil mu, aby mu jí schoval. Pak na rozkaz Hokage usedl na volný flek. Byl vskutku zvědav co se bude dít.

Hokage

V době, kdy Konoze vládl 3. hokage se v Konoze objevil mocný ninja. Bylo to nesmírně talentované dítě, zkoušky v akademii složil v 9ti letech, ten samý rok se stal chuuninem a jouninem ve věku 11ti... nejmladší jounin, co kdy žil. Jeho schopnosti byly opravdu neuvěřitelné, ale s nimi rostli i jeho ambice. Ve svých 15ti letech dostal svůj vlastní team, který vedl, 3 nadané geniny. Ale jeho neopatrnost způsobila jejich smrt, když s nimi běz vědomí hokage vyrazil na misi třídy A! Jejich ztráta ho zcela zlomila a svojí zlobu obrátil proti Hokagemu. Jejich souboj byl ale krátký, příliš krátký na to, aby o něm kdokoliv věděl. V souboji byl zcela poražen a uprchl. A všichni si mysleli, že někde žalem zemřel, nebo se vytratil hodně daleko. Nebylo tomu však. Zdá se totiž, že narazil na laboratoř, která patřila jinému, podobně mocnému a zvrácenému ninjovi a naučil se v ní temné techniky, zakázané pro jejich přílišnou zvrácenost... nejvražednější z nich, byla schopnost zničit celý klan. Hokage nechala dramatickou pauzu. Ano, slyšeli jste správně. Když touto technikou někoho zasáhl, tak v určitém, velkém, okruhu tato technika zabila všechny, kdo byli se zasažením spříznění krví. Ve svém šílenství se rozhodl techniku použít proti Konoze a jejím spojencům. Stačil jí použít 2x. Jednou na člena klanu Uzumaki, čímž způsobil faktický zánik Výřivé vesnice a podruhé? Podruhé jí použil přímo tady v Konoze a tak způsobil prakticky zánik klanu Uchiha... ano, historie si to možná pamatuje trochu jinak, ale historii píšou vítězové. Tento ninja potom vstoupil do povědomí jako "nekromant". Byl však poražen a zahnán jedním z mála přeživších Uchihů - Itachim. Nakonec se rozhodl vrátit před 30ti lety. Nikdo neví, jak je možné, že přežil tak dlouho, ale byli to právě tito 3 lidé, kteří zde vidíte, kteří ho nakonec porazili a zapečetili tak, aby nemohl dále škodit... zdá se však, že ze svého vězení dokáže promítat genjutsu... ale proč chtěl vyhladit obyvatelé té vesnice? To nevím... pointou ale je, že Daiki se mu podle všeho odhalil... a celému klanu Uzumaki, který jsme před tím ukryly teď hrozí nebezpečí... naštěstí se zdá, že klan Uchiha zůstal před ním utajen a tak to musí zůstat i nadále... dořekla a dala další prostor pro otázky...

Daiki

Tiše vyslechl vše co Hokage říkala a jakmile si to probral, na moment se úplně odmlčel. Co se týkalo jeho provinění, musel se bránit a tak nakonec pronesl: "Kdybych se neodhalil, tak by celá ta vesnice byla vyhlazená. Bariera našeho klanu musela být obnovena, jinak to nešlo, Hokage-sama." Udělal závěr, který byl více méně pravdivý. Na chvíli se podíval na otce a pak zpět na Hokage: "A kdo byla ta žena, která vlastně tu vesnici obrnila? Vím jediné, podle všeho měla rudé vlasy, což je znak mého klanu. Neměli by jsme jí také najít? Jestli tedy ještě žije..." zamumlal nakonec poslední větu. Po chvíli si ještě oddechl a tvrdě pronesl: "Když už o mě tedy ví... musím zesílit, abych mu dokázal vzdorovat a znovu ho zapečetit. Neohrozím další členy klanu, který jsem se zapřísáhl obnovit!" Jeho poslední slova byly dost hlasité a zněli tak, že hodlá pro to objetovat třeba i svůj život. Uzumaki klan byl přeci jen jeden nejmocnější a hlavně byl úzce spojen se zakladateli konohy příbuzenským vztahem.

Hiroshi Okinawa

Trochu se mu z toho všeho točila hlava. Všechno to okolo klanů a zapačeťování na něj bylo příliš. Přeci jen on sám neměl zrovna moc čas času na odpočinek a tohle bylo prostě moc. Jasné mu byly dvě věci - známé klany jsou v nebezpečí - Daiky chce zesílit. A s těmito zjištěními nenápadně opouštěl kancelář Hokage směrem ke svému domu....

Uzumaki Kenshin

Podívej se, Daiki, nikdo tě neobviňuje, jsem pyšný na to, jak jsi tu situaci zvládl a že jsi zachránil celou tu vesnici. Ještě dneska se tam vypravím abych zjistil, co se tam děje, posílím tu bariéru a zjistím, kdo byla ta žena... takže budeš muset oslavovat jen se svou matkou... řekl a zmizel v obláčku kouře.

Uchiha Kioka

Postarám se o to, aby byli zbylí členové klanu spraveni o situaci řekla projekce ženy. Pak se podívala na Obita. Blahopřeju k tomu, že jsi zvládl zkoušky na genina, dělej svému klanu čest... řekla žena a projekce zmizela. ANBU člen zmizel beze slova

Hokage

Nemusím snad říkat, že o tomhle nesmíte nikdy a nikde mluvit... ale když jste se do toho namočili, bylo by špatně nechat vás tápat v nevědomosti... teď ale běžte osavit svůj úspěch a nedělejte si starosti, postaráme se o všechno... řekla Hokage

Obito

Dě-děkuju. Usměje se na projekci ženy, která zmizí. Pak se podíval na Hokage. Dobrá, budu držet jazyk za zuby nicméně děkujeme Hokage-dono za svěřenou důvěru. Pak vstane, ukloní se a odejde do Ichiraku, protože tak nějak neměl moc lidí s kterými by to oslavil. Jakmile tam dojde, pozdaví majitele. Ti dva se docela znali, jelikož žil Obito sám, stávalo se často že sem přišel na nějakou tu baštu a jestli měl s někým slavit, byl to on. Dobrý den! pozdraví. Heleďte, jsem už genin! To si yslím zasluhuje menší oslavu! Dám si dvojitý rámen s chili jak to mám rád.... Usmál se na obsuhujícího.

Hiroshi Okinawa

Dorazil domů - zdálo se, že je vše při starém. Když vešel, laxně odhodil boty a pokračoval do obývacího pokoje, kde momentálně seděla pouze jeho matka. Poklonil se ve dveřích, tak jak se ve slušné rodině sluší a pokývnutím pozdravil. Pak postupně přešel do svého pokoje, protože se nezdálo, že by matka měla nějaké poznámky nebo otázky.
Tam odhodil věci do kouta a rozhodl se lehnout si, protože pořádnou postel nějaký ten den neviděl.

Den už se šeřil, když jsi došel ke stánku. Na ulicích už začínalo být celkem prázdno. Chlápek co prodával v Ichiraku se usmál. Tak genin jo? No to by se mělo oslavit... řekl a položil před tebe to, co sis obědnal. Dáme to na účet podniku, když je to pro takovou slavnou událost řekl.

Hiroshi došel domů. Jeho matka byla příliš zaměstnaná, ale byla ráda, že se Hiroshi vrátil v pořádku domů. Navíc věděla, že má právo být unavený...

Daiki

Z budovy od Hokage zamířil přímo domů. Jakmile prolezl oknem do svého pokoje, vysvlékl se téměř ze všeho oblečení a vybavení. Zůstal pouze v kalhotách a takto zamířil do kuchyně, kde nejspíše byla i jeho mírně šílená máma. "Hoj, Mami. Jsem doma!" zvolal mírně a zasedl ke stolu. Ještě předtím si ovšem načepoval plný hrnek vody a žíznivě se napil. Byl zvědav, jestli jeho máma již něco věděla, či jestli jí to ještě celé bude muset papouškovat.

Obito

Když uslyšel, že je to zadarmo, oči se mu rozzářily. Vy vždy dokážete potěšit zákazníka. usměje se na chlápka. Pak rozdělá hůlky a vykřikne. Itadakimáááááás! A s chutí se pustí do toho úžasného pálivého rámenu. Netrvalo mu déle než 10 minut, aby to od sebe nasoukal. Pak si otřel pusu a blaženě koukla na chlápka. Úžasný jako vždy! Jinak jsme zvládl misi třídy C!!! Neměl bych to moc zmiňovat, ale hokage se sekla a poslala nás úplně jinam! Ale nikomu ani muk. Řekl Obito. vzhledem k tomu, že tenhle chlápek miu byl tak nejbližší, chtěl se mu prostě svěřit.

Uzumaki Naomi

Vida, vida, vida... kdo se to vrátil domů? Můj malý ztracený chlapec si konečně našel cestu domů... o né! počkat, on už vlastně není malý, je to ninja... no pojď sem a obejmi svou starou matku... spustila Naomi ihned, jak tě spozorovala, možná trochu infantilněji, než obvykle, ale zřejmě se těšila dlouho, až tohle bude moc říct...

Ichiraku chlápek

No paráda, mise třídy C není žádná legrace... to musíš mít asi pořádný hlad co? Co bys řekl ještě na jednu porci? Přeci jen geninem se člověk stane jenom jednou... většinou řekl, nečekal na odpověď a přihrál ti další misku, tentokrát už ne dvojitou, zřejmě nechtěl, aby ti bylo špatně.

Daiki

Zamrkal, když se na něj vrhla osoba s rudýma vlasama jak rajče a cosi vykřikovala, jak byla natěšená. Když to všechno pobral, dvakrát mrkl a povzdechl si: "Nech toho, Mami. Kéž bych to jen tak mohl oslavovat. Vrtá mi v hlavě spousta věcí. Informoval tě otec?" optal se nakonec a podíval se jí do očí. Cítil se částečně zodpovědný za to, že se celý jeho klan ocitl v nebezpečí. Měl jediné štěstí, že byl synem dvou osob, které zvládali velké množství technik jeho klanu. "Potřebuji... zesílit... a ty a táta mi budete muset pomoc!" vyhrkl ze sebe najednou a zadíval se na speciální Kunai, který byl pověšen na zdi jejich domu. Sloužil k Hiraishinu, jedné z nejlepší časoprostorových technik, kterou zvládala jeho máma.

Uzumaki Naomi

Jo, všechno vím... ale ty na to koukej zapomenout, nenech se rozptylovat. Nemůžeš sedět jedním zadkem na dvou židlých... ačkoliv se mi zdá, žes v poslední době trochu přibral... zvedla oči jako kdyby nad tím přemýšlela. Pak si poslechla to "budete muset pomoc" Najednou ti mávala před očima ukazováčkem pravé ruky. Tak to prr mladý muži! My ti pomoci můžeme, možná bysme i měli, ale rozhodně nemusíme. A teď koukej oslavovat! řekla

Daiki

Podíval se na matku a po poznámce, že přibral zbledl a zatnul pěsti. "To říká ta pravá..." procedil mezi zuby a hleděl na mámu. "Nemůžu na to jen tak zapomenout! Slíbil jsem si, že náš klan obnovím a ne zničím!" pronesl následně ještě. Co se týká jejího stylu, že můžou, ale nemusí si jen povzdechl. Jeho máma byla horší než on. Nejspíše bude muset zase šlohnout zas nějaký svitek, jako ten s omezující pečetí. Byl velmi rád, že se většina technik vedla i ve svitkové podobě. Jenže problém byl, že jeho táta od minule zdokonalil zabezpečení, takže byl Daiki pěkně v loji. Nezbývalo mu tedy nic jiného než ... slavit! "Když slavit, tak slavit a to ve velkém! Jdeme trénovat za dům!" pronesl rozhodně a vyplázl na mámu jazyk.

Hiroshi Okinawa

Za nějaký čas jsem se konečně probudil. Cítil jsem se odpočinutý i přesto, že jsem nespal v noci. Znuděně jsem se zadíval přes postel, kde se na zdi leskla pověšená soška psa. Nenáviděl ji, jako malý se velmi bál spát, protože si myslel, že socha může oživnout.
Převalil se přes postel a vydal se ke skříni. V té měl naskládané nějaké oblečení, do kterého se převlékl. Bylo rozhodně víc volnější než to, v kterém chtěl skládat zkoušky. Následně z druhé skříně vytáhl výzbroj, kterou obměnil za tu předešlou. Vše bylo na správném místě....
Otevřel okno, z kterého následně vyskočil a vydal se směrem k lesu, kde měl místo na trénování.

Obito

Jakmile k němu přijela miska s ramenem vypískl radostí. Wheeeeeeeeeeeeee! Pak se pustil do jídla. Pravda, nebyl až tak hladový, ale Ramen zadarmo?! Kdo by to nebral!!! Vesele dlabal dokud nebylo všecko pryč. Pak se chytne za břicho a vyfoukne. Pfuuuu jsem pllný...asi bych měl jít domů...zítra dostanu senseie a budu makat. Usměje se blaženě.

Naomi jen vzdychla a následovala syna. Připomínal jí až moc jejího drahého chotě za mlada. A taky dobře věděla, že mu to v životě přinese spoustu radosti, ale i starostí... nevydržela ale trénovat moc dlouho, zdála se být nějaká unavená a po hodině a půl si šla lehnout. Daikimu nezbylo než jít spát taky... přeci jen měl za sebou náročných pár dní...

Hiroshi trénoval rovněž, trochu dýl, ale nakonec i jeho zmohla únava. Když se vrátil domů, našel na posteli lísteček. Na něm stálo jen "Sežeň svůj team, zítra v 10:00 před lázněmi". Nic víc...

Obito si pochutnal na jídle. Bylo vynikající, jako vždycky. Trochu ses přespal, ale ten čas zavřený v té trubce ti dodal apetit. Prodejce se na tebe jen usmál. No, asi bys měl jít spát. Však víš, že ti trenéři mají ve zvyku prohánět nováčky. Spánek ti jenom prospěje... řekl ti skoro otcovsky

Na Konohu padala noc. Byla to neobyčejně jasná noc a hvězdy byly vidět jak dlouho ne. Pozdě v noci, když už byl jen málokdo vzhůru nebe pročísla hvězda s ohonem... jako předzvěst něčeho velkého, co mělo přijít...

Daiki

Trénink byl sice stručný, ale i tak mu stačil. Bohužel proti mámě neměl šanci. Toho dne měl opět pouze jeden dobrý zásah a to jen díky tomu, že vypozoroval, ke kterému Kunaii se chtěla přemístit. Zbytek už byl spíše ostudný. Ale co, jeho máma byla třída, takže to nějak unesl. Jakmile bylo po tréninku, podobně jako ona zamířil do domu, osprchoval se a zalezl do postele. Tam okamžitě usl a začal nabírat energii do dalších dnů, které měli přijít.

Druhého dne se probudil asi kolem deváté, vyhrabal se z postele a provedl toaletku spojenou s koupelí a protažením. Hned na to sešel dolů na jídlo, které nejspíše udělala máma, pokud jí toho dne již bylo lépe. "Dobré ráno," ozvalo se po domě, když dorazil do kuchyně.

Hiroshi Okinawa

Lísteček mě trochu překvapil, nicméně čekal jsem nějaký vzkaz. Věděl jsem, kde bydlí Daiky, protože to byl jeden z mála domů, který říkal něco o klanu Uzumaki. U Obíta jsem tušil, že bude spát v nějaké ubytovně, ale to byl pouze předpoklad.
Nařídil jsem budík již na sedm hodin, abych měl rezervu a vydal se do říše snů.

---------------------------------------------------------------------------

Jakmile zazvonila ta červená svině, hned jsem jí sejmul. Samozřejmě, že to budík nemohl přežít, ale já prostě jako každé dítě neměl rád vstávání. Rychle jsem seběhl dolů, kde jsem si dal rychlou studenou sprchu - během chvíli jsem byl probuzen a svěží jsem se vydal zpět do pokoje. Zde opět otevřel skříň, ze které tentokrát vyndal věci do terénu. Vyzbrojil jsem se standartní výzbrojí + jsem doplnil lékárničku, kterou jsem nosil snad jako jediný, alespoň co jsem měl šanci zhlédnout. Vydal jsem se k Daikymu..

Daiki

Dole se v klidu nasnídal, pokecal s mámou a následně se vydal k sobě do pokoje pro svoje vybavení. Pořádně se vyzbrojil. Vzal si obvyklé pouzdro na nohu a opasek, dvě katany co získal na předešlé misi a hlavně i fuuma shurikeny. Následně se rozešel dolů ke schodům.
Vyšel na ulici, kde nejspíše hned potkal Hiroshiho...

Hiroshi Okinawa

Měl štěstí a Daiky již byl připravený. "Musíme ještě pro Obíta, protože máme být v deset před lázněmi. " Houkl jsem tak zběžně s tím, že Daiky by mohl vědět, kde Obíto bydlí. Doufal jsem také, že to není daleko, protože jsme neměli tolik času...

Daiki

Kývl na pozdrav Hiroshimu a pak ho následoval. Sice neměl páru, kde Obito bydlel, ale tak snad bude k nalezení někde na ulici jak bloumá po vesnici. "V deset? Tak to máme co dělat. Máme sotva pár minut..." zamumlal nakonec a doufal, že toho blbouna najdou brzo.

Hiroshi Okinawa

Jako každé dítě, které žije samo, bude asi žít na ubytovně - poptáme se tam. Oznámil jsem mu a vydal jsem se směrem k ubytovně, která určitě nebyla daleko. Jen jsem doufal, že ještě nespí, protože to by nás opravdu hodně zdrželo....

Daiki

Pouze pokrčil rameny a pronesl: "A v nejhorším půjdem bez něj. Učitel by nejspíše měl vědět kde žijí jeho studenti, ne?" Nakonec došli k nějaké ubytovně, která nepatřila zrovna k nejlépe obyvatelným domům ve vesnici. Byl to prostě Obito styl. Tam určitě někde bydlel.

Hiroshi Okinawa

Netušil, kde by se Obíto mohl v komplexu nacházet. Naštěstí jim cestu pomohl určit jeden kolemjdoucí, který strašnou náhodou Obíta znal. Zastavil jsem se až před dveřmi jeho bytu, kde jsem začal velmi hlasitě klepat.

Obito

Chvíli bylo ticho, pak se ozvalo jakési divné zamručení. Po asi minutě čekání a klepání se dveře cukly a otevřely. Za nimi stál Obito v pyžámku se Sharinganama a neuvěřitelně rozespalým výrazem. Zřejmě jste ho právě vzbudili. Whaaaaa....co tady chcete? Takhle po ránu člověka budit... Popravdě nevěděl že jste měli nějakého scuka a tak bylo pochopitelné že spal.

Daiki

Zahleděl se na toho cvoka, který na ně zíral v pyžamku s červenýma očkama. Jak úchylné... "Hejbni zadnicí.. máme asi tak pět minut, aby jsme se dostali k lázním!" zabručel směrem k němu a opřel se o zeď vedle dveří. Děti.. pomyslel si a doufal, že ten šílenec hejbne pozadím. Den opět začínal tak... "krásně".

Obito

Zahledí se nechápavě na Daikiho. Co to meleš?! Vypadalo to, že moc nepochopil, stále byl rozespalý a tak trochu vás nevnímal. Jaké zas lázně nebo co? Protře si oči.

Hiroshi Okinawa

No, vypadalo to ideálně. Neměli vůbec čas a tenhle jouda nejspíš vůbec nebyl při vědomí. "Hoď na sebe nějaké věci, ostatní ti vysvětlíme cestou..." Zabručel jsem směrem k Obítovi, protože jsem tušil, že tohle by Daiky nevydejchal.

Obito

Slova se konečně začala prodírat jeho zamrzlou myslí. Sakra! Proč mi to nikdo neřekl dřív!!! Zmizí uvnitř a třískne dveřmi. Pak se zevnitř ozývá hluk hledání, šátrání, přesouvání a také velké množství nadávek. Po asi čtyřech minutách se otevřou dveře a z nich vyletí Obito. Měl na sobě kalhoty, rozvázané boty a v ruce držel tričko, které si rozhodl oblíct za chůze. V druhé ruce měl získanou polo-katanu. Dobrá teď vo co go?! Řekl zatímco zavřel dveře.