Nový začátek

Uzumaki Daiki

Najednou se probral. Otřel se!! a vstal. "Sakra... to byl ale hukot," zamumlal a pomalu se rozhlédl. První co ho napadlo, bylo se podívat na deník. Mezi tím se podíval na Hiroshiho se slovy: "Venku nějaké změny?" Vcelku by ho zajímalo, jak někdo takto vytvářel odsávací pečeť. Kéž by to uměl.

Obito

Když jej Hiroshi odvalí, vzbudí se. Chvíli se rozhlíží, aby se zorientoval a pak jen suše odvětí. Neříkám nic! Vstane a vydá se Hiroshim, aby také zjistil, kolik času uběhlo.

Venku se šeřilo. Rozhodně to bylo pár hodin. Zdálo se, že noc padne brzo. Rozhodně jste měli všichni žízeň a hlad. Vyčerpání chakry nebylo nic příjemného. Na druhou stranu jste udělali co jste mohli pro bezpečí vesnice, těžko by po vás mohl někdo žádat víc. Dveře od domu byly zavřené, zřejmě proto vás nikdo z vesničanů neodnesl na pohodlěnšjí místo...

Hiroshi Okinawa

Setmělo se..... asi to brzo příjde.. Poznamenal jsem, zatímco jsem zahrnul závěs. Vesničané se pravděpodobně zamknou ve svých domovech, takže je možné, že tu nakonec budeme pobíhat pouze my. Nelíbilo se mi to, bylo to jako v nějakém hororu.

Obito

Situaci nijak nekomentuje, jen se pokusí otevřít dveře a vyjít ven. Všude bylo podivné ticho a to se mu nelíbilo.

Obito vyšel ven. Všechny dveře i okenice byly zavřeny. Jediný, kdo byl venku, byl nějakej klučina. Byl ještě menší než vy a zdálo se... ano, honil po vesnici psa... zřejmě mu utekl a on bez něj nechtěl jít dovnitř. Bylo to zvláštní, neslyšel jsi bečení ovcí ani zpěv ptáků... jako kdyby byl celej kraj naučený zmlknout, když se stalo tohle...

Obito

Bylo to divné. Pomalu se procházel vesnicí. Všichni byli schovaní...tohle nevěstilo nic dobrého. Něco se blížilo a on nevěděl, zdali jsou na to připravení. Stále si opakoval, že to musí mít Kage pod kontrolou, ale červík, který říkal, že to někdo pokazil, tu stále byl.

Daiki

Jelikož již vevnitř nebylo nic k vykoukání, vylezl za Obitem ven. Přišlo mu, že se ocitli v nějakém mrtvém městě. Tedy až na kluka se svým psem. Něco se podělalo, ale co?! Postup při vložení chakry byl správný. Bariera by měla mít opět svojí sílu. Tak kde byli všichni?! Moc otázek naj ednu vesničku, fakt, že jo.

Kluk konečně chytil psa. Došel k domu a zaklepal na dveře. Ty se otevřely a ruka vtáhla chalpce i jeho psa dovnitř. Zaslechly jste něco jako "riskovat život kvůli psovi" a "neděs matku". Zřejmě byli vesničané doma, zabarikádovaní ve svých domovech. Ale noc ještě nepřicházela, byl pořád čas...

Hiroshi Okinawa

Díky té knize jsme přišli o chakru a byli vyčerpáni. Neznělo to jako ideální fantazie, když za vraty již mohly být přízraky. I kdybychom se jim nějak postavili, nemuselo to mít zrovna velký smysl. Sedl jsem si na schod před barákem a přemýšlel, co dál.

Obito

Byl vyčerpaný kvůli té knize, ale nemýnil to připomínat, protože to bylo očividné, že Daikiho plán selhal. Pokud měly přijít nějaké přízraky, byli v pytli! Tak...otázkou je co teď? Navrhuji se vetřít k někomu do domu a modlit se, aby to co jsme udělali pomohlo. Zamračil se.

Daiki

Pozoroval to přehnané dění. Sedl si vedle Hiroshiho a povzdechl si. Neměl zrovna moc energie, ale snad by chvilku vzdorovat tomu tamtomu dokázal. Přeci jen jeho životní energie a zásoba chakry byla větší než u průměrného shinobiho. Ovšem o to více byl vlastně vysán, takže to asi stejnak vyšlo na stejno. "No... jestli ta bariera nevydrží... asi bude jedno kde budeme. Takže já zůstávám tady," pronesl nakonec.

Šero rychle přecházelo v tmu. Slunce pomalu mizelo za kopci, nakonec zmizel i poslední paprsek a šero vystřídala tma, ale taková, jakou jste nikdo neviděl. Najednou jako kdyby někdo zhasnul, byla naprostmá a dokonalá tma, totálně nepřirozená. Neviděli jste prostě nic... chvíli se nedělo nic, pak se začali ozývat divné zvuky. Něco jako vzdálené kvílení a svištění vzduchem. Pak jste zahlédli prvního...

Spoiler:

mihl se několik metrů za hranicí vesnice a zmizel tak rychle, že si nikdo chvíli nebyl jistá, zda ho opravdu viděl. Pak se ale objevil další, daleko hrozivější... rozletěl se přímo na vás, ale najednou zmizel... to už se ale začali slétat další... byly jich desítky, kroužili kolem vesnice v kruhu... matné světlo, které vyzařovali, byl jediný zdroj světla kolem...

Daiki

Sledoval to duchařké dění. Doufal, že se ta Bariera spustí, jinak bude následovat ohromný průser o velikosti... no o velikosti vesnice. Navíc, aspoň kdyby došlo na boj, měli jasně určené cíle. Jediné co svítilo, byli duchové, nebo co to vlastně bylo zač.

Hiroshi Okinawa

Přízrak mě dost vystrašil, nikdy jsem nic podobného neviděl. Rychle jsem vstal na nohy a ohlížel se po dalších. Měl jsem docela bujnou představivost, takže se mnou strach docela hýbal.
No... zatím to vypadá dobře, ne? Zeptal jsem se takovou utišovací frází.

Obito

Popošel blíže k okraji, kolem něhož se pohybovali oni duchové, ale né příliš blízko, aby ho něco nevytáhlo, nesnědlo nebo podobně. Jak to tak zkoumal, tak se snažil rozpoznat, jestli nejde třeba o nějaké genjutsu. Nebyl sice Genjutsu profík, ale pokud to genjutsu bylo, měl by to odhalit.

Duchové se vrhali do vesnice, ale každý zmizel hned, jak se dotkl bariéry... ale na genjutsu to moc nevypadalo, leda by bylo tak dobré, že by to nešlo poznat. Ale bariéra zatím držela... ale přízraků byla tuna, když se nějaký rozprskl o bariéru, tak se za chvíli objevili další... ale jejich řev už začínal být unavující. A noc byla ještě dlouhá...

Obito

Poodstoupí k zbylým členům svého týmu. Na genjutsu to nevypadá...a bariéra zatím drží, takže co budem dělat teď? Přečkáme noc venku na ráně, nebo se k někomu vetřeme? Zeptá se s nadějí v hlase.

Daiki

Pozoroval ty znovu a znovu se objevující duchy. Něco se mu nezdálo. Měl takové tušení, které nerozeznal o co šlo, ale i tak prostě cítil mražení v zátylku. "Nejraději bych začal pátrat po zdroji tohohle prapodivného, ale bojím se, že jakmile bychom vyšli z pole bariery, bylo by po nás. Tedy... i když..." Pomalu vstal ze schodů a rozešel se k okraji barierového pole. Lehce pak protáhl ruku ven, mimo ohraničený okruh a hodil kunai, který si předem připravil do jednoho z duchů, ještě, než dosáhl bariery. Takhle se aspoň zjistí, jestli jsou hmotní, či ne.

Kunai proletěl bariérou ven a proletěl jedním duchem, zmizel ve tmě... duch se na tebe podíval a roztáhl ústa do obrovské velikosti a vydal zvuk, při kterém tě mrazilo v kostech. Bylo to opravdu nepříjemné... na to se proti bariéře vrhly desítky duchů, ale opět všichni zmizeli... objevovali se ale další a další a ti všichni kroužili kolem bariéry... pak se na ní začali vrhat ze všech stran. Desítky, možná stovky.... ale všichni mizeli. Pak ale jeden z nich pronikl bariérou a vrhl se přímo proti vám...

Obito

Chtěl namítnout Daikimu, aby to nedělal, ale nějak se k tomu nedostal. Pak začali duchové nalétávat v obřím množství a vydávali zvuky, které byly prostě strašné. Když pak jeden z duchů vyrazil proti nim, uskočil z cesty a snažil se vymyslet něco, co by mohl udělat, ale nic jej nenapadalo, protože neměl ponětí s čím mají tu čest.

Daiki

Dopr... blesklo mu hlavou, když viděl návaly duší. Pod tímhle návalem musela dostávat bariera slušně zabrat, což znamenalo rychlejší vyčerpávání. Když jeden duch prošel skrz, znamenalo to problémy. Hmotné zbraně na něj nepůsobili. Zbývalo jen Ninjutsu. Ovšem byl tu problém. On sám žádné neznal. Proto se podíval na Obita a Hiroshiho a zvolal: "Jestli máte v záloze nějaké Ninjutsu, možná by se hodilo ho použít."

Hiroshi Okinawa

Chtěl jsem udělat něco podobného jako Daiky, abych si to ověřil, ale nějak se nám to vymklo kontrole. Jakmile proletěl bariérou okamžitě jsem duchapřítomně(tohle slovo se sem teď hodí dvojnásob) zavelel. "Zpátky do chaty!" Následně pod sebe hodil dvě čmoudové bomby, aby zhoršil viditelnost.

Obito

Nenechal se moc přemlouvat a zaběhl do chatky. Když doběhli Daiki a Hiroshi, koukl na Daikiho. Něco bych tu měl, ale jsme si jistí, že to pomůže? Začínal být docela vystresovaný.

Obito uskočil duchovi, ten se teď zaměřil na Hiroshiho. Hiroshimu se podařilo dostat se do chaty. Duch ho pronásledoval, ale zmizel jakmile prošel rámem dveří... ostatní duchové začali vydávat protivné zvuky. Všichni dohromady. Ten zvuk začínal být opravdu nesnesitelný, začala vás bolet hlava, Obitovi se spustila krev z nosu... ale už žádný z nich se nesnažil projít bariérou...

Obito

Vběhl do domu a pak najedou začali duchové vydávat podivné zvuky. Všichni a jemu to začalo lézt do hlavy. Bylo to nesnesitelné a pak pocítil jak mu něco teplého stéká pod nosem a když si tam sáhl, zjistil, že je to krev. Začal couvat hlouběji do domu, dokud nenarazil na zeď ke které si sedl a namáčkl se na ní. Začínal být dost vystrašený...

Daiki

Za pomoci Shunshinu se dostal rychle do chajdy a zacpal si rukama uši. Ten zpěv duchů byl vskutku odpárná záležitost. A taky velmi účinná. Zamezila totiž použití ruk a soustředění. Pochyboval, že by v tomto případě vyrušení byl vůbec schopný soustředit chakru. Začali opravdu vázné problémy. Navíc... tento styl hudby vskutku nevyznával! Co by měli udělat teď?!

Hiroshi Okinawa

Lehce jsem oddychoval po té rozcvičce z venku. Zdálo se, že každý chata musí mít i svůj vlastní zdroj. Musel existovat logický důvod, proč ty přízraky tady oxidují. O tomhle ječícím útoku se náčelník nezmínil, takže to mohlo být poprvé? Každopádně to vypadalo, že nás tím ječením chtějí vylákat ven. Nemáme moc možností ... řekl jsem, přičemž jsem si vlastně uvědomil, že mě nikdo neposlouchá, protože Daiky má zacpané uši a Obito se krčí v krbu. Musel jsem to tedy risknout sám... třeba budu mít štěstí a někdo mě zachrání. Otevřel jsem dveře chajdy a zkoušel vypozorovat nějaké vodítko.... samozřejmě pod obrovským stresem z toho kvílení.

Nebylo ale co vidět. Všude bylo mnoho duchů, kteří křičeli, nebylo to ani moc hlasité, ale spíše nepříjemné... duchové zřejmě poznali, že bariérou neprojdou, tak přešli na jiný způsob útoku. To bylo jediné, co tě napadlo. Ale jak tomu zabránit? Neměl jsi sebemenší tušení. Řev pokračoval, duchové křičeli, ve vesnici se nehnulo ani stéblo trávy, všechny domy byly utěsněné... těžko říct kolik času uplynulo, ale noc byla ještě dlouhá...

Obito

Zacpe si uši a snaží se neposlouchat ten hluk...chtěl už konec!