Nový začátek

Uchiha Obito

Začínal se nudit, což mohlo dopadnout špatně. Když ztratil zájem, tak byl schopný si prostě někde sednout a dělat něco jiného, zajímavého, i kdyby měl umrznout nebo prohrát. Když už to bylo obzvláště dlouhé a obzvláště nudné, zahlédl spolu s ostatními dívku jak nabírá vodu. Přejde tedy k ní s úsměvem....cozí člověk = zajímavé. Ahoj...ehm...děvče...já jsem Obito a tohle jsou...no zbytek...můžeš nám říci, kde to jsme? Zvedne jednoz obočí.

Uzumaki Daiki

Pochodoval dál s ostatními, když najednou došli k jakémusi potoku, kde nějaká osoba nabírala vodu... překvapivě. Obito se s ní okamžitě pustil do řeči a k tomu jeho i Hiroshiho nazval jako zbytek. Kdyby tak měl u sebe nějakou pořádnou dřevěnou palici, kterou by ho za to mohl přetáhnout. Takhle se mohl jen usmát a přátelsky mávnout na dívku s vědrem. Doufal, že aspoň odpoví Obitovi.

Dívka se chvíli dívala na Obita, tak nějak zkoumavě. Nedělala vůbec nic, ale po chvíli se jí začali třást prsty. Pak jí začali cukat koutky úst... najednou vychrstla vodu z džbánu přímo na Obita, histericky vykřikla a začala utíkat do lesa za ní... vše se odehrálo během pár vteřin. Samozřejmě, jak to chtěly zákony dramatu přesně ve chvíli kdy vykřikla udeřil z mraků blesk a zahřměl hrom a začaly padat první kapky deště...

Uchiha Obito

Vyprskl potůček vody a hleděl za prchající dívkou. Prosté NE by stačilo! Vykřikne polo naštvaně, polo s uraženě za dívkou a začne si ždímat mokrá části oblečení, ale jek začaly dopadat první kapky, tak to vzdal a čekal co udělaí ostatní. Mezitím si otře brýle.

Uzumaki Daiki

Jo. Obito fakt uměl vyjednávat s dámou. Ale tak aspoň dostal pořádnou zálivku a to bylo asi tak vše. Problém byl, že jejich jediný zdroj informací začal utíkat kamsi do dálky. Bohužel nejspíš dívčina zapoměla na jednu věc. Měla co dočinění s ninjama. Během okamžiku se totiž Daiki objevil kousek před ní a rukou jí zastavil. Pokuď se pokoušela běžet dál, chytil jí kolem pasu a tak jí snad zastavil. Jeho rychlost byla pochopitelná, jelikož už nějakou tu chvilku ovládal Shunshin no Jutsu. Jakmile se přestala pokoušet utéct, usmál se na ní a promluvil: "Neboj se. Nechceme ti ublížit. Jsme pouze ztracení jedinci, co hledají pomoc. Mohla by jsi nás dovést k někomu dospělému, třeba tvým rodičům?" Jeho hlas zněl pohodově a přátelsky. Navíc jelikož byl ze skupiny nejstarší, budil snad u dívky aspoň nějakou tu autoritu. Bouřky si nevšímal, jelikož jí měl vcelku rád.

Když holka viděla, že jí asi fakt nechcete ublížit, navíc poznala, že vám prostě neuteče, tak konečně začala mluvit. Můžu vás vzát k nám do vesnice, ale nevím, zda budou naši rádi. Tam nikdo nemá rád cizince, ani takový špunty jako jste vy... řekla a utřela si nos do rukávu. Ale nejdřív někdo naberte vodu do džbánu, táta by se zlobil kdybych se vrátila bez ní... dodala ještě a zvedla džbán, který celou dobu křečovitě svírala v ruce, jako kdyby to byl kdejaký poklad...

Hiroshi Okinawa

Nějakou chvíli jsem pozoroval počínáních těch dvou a nutno říct, že se mi z toho dělalo trochu špatně. Oba dva byli na navazování vztahu opravdu experti. Na druhou stranu se zdálo, že poblíž je nějaká vesnice, která nemusela být zrovna nejvíc přátelská. Došel jsem k těm dvěma měsíčkům. Řekni nám něco o tvé vesnici, prosím.. Začal jsem mírně.

Něco o naší vesnici? A co? Není na ní vůbec nic zajímavého... ale jako pokud já vám mám nejdřív něco říct o svojí vesnici, tak chci slyšet nejdřív něco o vás! Jste cizí a já se vlastně s cizími lidmi nesmím bavit! Ale když o sobě něco řeknete, tak už cizí nebudete! řekla s chladnou logikou a vůbec jí nevadilo, že dešť začínal trochu zesilovat, stále ale ne natolik, aby pronikl hustými větvemi lesa...

Obito

Se uražene opře o strom a odpoví. Svoje jméno jsme ti řekl, ty ses ani neobtěžovala mi říct svoje a ještě si mě zlila...ode mě teda prohevy kamarádství nečekej...už ne! Otočí se stranou a začne radši zkoumat své prsty, než aby s ní mluvil.

Uzumaki Daiki

Tiše poslouchal holku a pak vzal džbán, který jim podávala a opatrně ho hodil Obitovi, tak aby ho chytil. "Obito, ty jsi ho vyprázdnil, ty ho naplň," pronesl směrem k němu a pak se společně s Hiroshim začal věnovat jejich "informátorce". Nakonec se mírně zasmál jejím požadavkům a odpověděl: "Uzumaki Daiki, spolu s přáteli jsme ninjové z Akademie v Konoze. Ještě něco si přeješ vědět?" optal se jí přátelsky a čekal, jestli teď spustí o své vesnici, či bude chtít další, podrobnější informace.

Uchiha Obito

Bleskově chytí letící džbán a zamračí se na Daikiho. A co jsem váš? Sluha? To sotva! Po tom co jej holka zlila a začalo pomalu pršet byla jeho nálada stále horší. Vzal džbán a třískl s ním do vodi, div že jej nerozmlátil o dno. Jakmle byl plný, tak ho přinesl Daikimu a vrazil mu jej do prsou. Tady máš ty Cassanovo! Žekne kysele a odejde se opřít o strom.

Dívce najednou zasvítili oči. Vy jste ninjové? Tak to s váma bude můj táta určitě chtít mluvit! Rychle, za mnou! řekla opravdu nadšeně, nečekala na vás a rozběhla se lesem. Změna tónu jejího hlasu byla opravdu zařážející. Doteď jste pro ní byli cizinci a ona měla jasně navrch, najednou zněla jako kdyby byli Vánoce o měsíc dřív...

Uchiha Obito

Zvedne se a odfrkne. Jo a teď budou chytré prupovídky typu "takhle se to dělá". Vyběhne za dívkou. Vzhledem k tomu, že byl ninja to nebylo tak těžké. NA ostatní nečekal, neboť nebyl důvod.

Hiroshi Okinawa

Vůbec se mi nelíbilo, že její otec má rád ninji. Mohli jsme být blízko nějaké menší ninja vesnice, která nemusí mít Konoha v oblibě. Konec konců, když už jsem se mohl objevit na stromě, mohli jsme být blízko nějaké nepřátelské vesnice - Hokage to prostě mohla poplést. Vzhledem k dešti by jsme mohli být poblíž nějaké dešťové vesnice.
Nechal jsem holčinu jít a chňapl Daikyho za rameno. abych mu mohl zašeptat. Od teď už nic neprozrazuj. Už jenom to, že jsme řekli, že jsme ninjové, nás klidně může dovést do problémů.

Uzumaki Daiki

Ta věc ohledně tatínka a mluvit se mu značně nelíbila. I když netušil oč půjde, ve vzduchu zaváněl průse.. průšvih. Když mu k tomu ještě Obito vrazil do rukou zpět tu vodu, chladně se usmál a jakmile se od něho otočil, chrstl mu vodu za krk. Pak již finálně naplnil již zmíněnou nádobu s vodou, podíval se za holčičkou a vyrazil za ní. K Hiroshiho poznámce jen dodal polohlasně: "Jo... možná to byla chyba, jak tak koukám na její reakci. Buďme připraveni na cokoliv."

Uchiha Obito

Se prostě otočil a natáhl Daikimu pěstí do obličeje. Nebyl sice Taijutsu typ, ale tohle mohl zvládnout obstojně. Daiki ho už pěkně štval a tak to vyřešil jednoduše. Buď připraven na cokoliv!

Uzumaki Daiki

Zrovna stál mírně bokem, takže dostal jen pěknou do tváři. Něco křuplo, ale nic mu neupadlo, či se nerozpadlo, takže to bylo v pohodě. Povzdechl si a podíval se na Obita. "Jo... vem si to k srdci, mohlo by se ti brzo něco stát," řekl směrem k tomu obrejlenýmu individuu. Pak už ani nemrkl a klidně šel dál za tou dívčinou. Chtěl být co nejdříve zpět doma ve vesnici a baštit rámen.

Obito Uchiha

Těžce oddechoval, aby se uklidnil. Čím více toho Daikiho znal, tím víc ho nesnášel. Když to vydýchal, tak se jen otočil a pomalými kroky vyšel za ostatními. Šel ale krapet podivně, protože ho voda za krkem studila.

Cesta k vesnici probíhala celkem rychle. Dívka nebyla tak rychlá jako vy, ale byla neúnavná, často měnila směr, až jste si myslela, že si tu cestu vymyslela. Ale po nějaké době jste najedou vyběhli z lesa a před vámi se objevila vesnička. Nebyla velká, mohlo tu žít tak 50 lidí, nejvíc. Z komínů se kouřilo a slyšeli jste bečení ovcí... dívka konečně zpomalila a za chvíli se zastavila úplně. Tatí, tatí... přivedla jsem NINJY! křičela dívka nahlad. Dveře jednoho domu se otevřely a z nich vyšel mohutný člověk. Vypadal dost děsivě... Jakmile vás uviděl tak se zasmál. Tys přivedla ninjy? Kde si je vyhrabala? Jen pojďte dál, pojďte dál... mávnul na vás rukou a zmizel v domě...

Uchiha Obito

Zastavil se s ostatníma ve vesnici. Ten chlap nás zve dovnitř? Skvělý! Přesune se k Hiroshimu, protože to byl v současné době jediný člen týmu, se kterým hodlal mluvit. Em...myslíš že je to bezpečné? Koukne za mizející dívkou.

Hiroshi Okinawa

Podíval se na vystrašeného Obita takovým velmi zvláštním pohledem. Ten pohled jako by říkal "bojíš se?". Jistěže je... Hlesl jsem. Bylo jasné, že to může být nebezpečné a už jenom proto, že si myslí, že jsme ninjové, zatímco my jsme pouze děti z akademie. Popošel jsem trochu dopředu, abych lépe viděl na vesničku. Mohlo tu být pár desítek lidí, víc asi ne.
Kdo jste? Otázal jsem se dost neomaleně, přesto účelně onoho mohutnějšího pána.

Izashi

Chlápek vás všechny pozval dovnitř do své chajdy a nabídl vám židle. Jmenuji se Izashi a jsem něco jako "starosta" této vesnice. Možná bych vám měl něco vysvětlit... bude to dlouhý příběh, takže moje paní vám zatím udělá čaj, můžete se ohřát tady u kamen a já s vaším dovolením začnu vyprávět, proč jsme tak nadšení, že sem po letech dorazili ninjové... řekl...

Hiroshi Okinawa

Bylo to všechno strašně hezký, až na to, že jsme konali maturitu. Na druhou stranu, neřekli nám, kdy do vesnice máme dorazit. Můj zájem se spíš upínal k tomu, kde proboha jsme. Modlil jsem se, aby ti dva se neprořekli a nezdůraznili mu, že právě děláme nějakou zkoušku. Chtěl jsem uvnitř jeho domu zjistit, kde se nacházíme. To byl můj plán...

Uchiha Obito

Byl podezřívavý, ale nakonec vlezl dovnitř a usadil se na židli. Ehm děkuju, ale já čaj nebudu, nepiju ho ale děkuju. Naznačí tiše měnželce onoho muže. Né že by čaj neměl rád, ale stále byl ostražitý.

Izashi

Chlápek se podrbal na bradě a jeho paní mezitím donesla čaj pro každého. No, slyšel někdo z vás o Honu přízraků? zeptal se, ale když viděl vaše nechápavé obličeje tak pokračoval. No, prostě jednou za čas padne bezhvězdná noc. Nebe je černé a nesvítí žádné hvězdy ani měsíc není vidět a je taková temnota, že si nevidíte ani na nos. To pokračuje 3 noci a tou 3. se na nebi objeví přízraky. Slétají na zem a loví lidi... mnoho mých předků bylo zabito nebo odneseno tímto jevem. Ale před 20ti lety se objevila mladá kunoichi, která kolem celé vesnice aktivovala nějakou bariéru, která odrážela přízraky od naší vesnice. Bohužel za ta léta bariéra oslábla a nevíme, jak dlouho vydrží. Už poslední v posledním honu proniklo pár přízraků za bariéru, bojíme se, že dnes večer selže úplně a všichni zahyneme... ale neříkejte mi, že když dorazí 3 ninjové, poprvé za 20 let, přesně v noc, kdy se chystá Hon přízraků, že je to náhoda? řekl...

Uchiha Obito

Díval se na chlapa se zájmem, když vyprávěl onen příběh, ale celé to bylo dosti strašidelné. Přízraky? Super...co tohle bude za techniku...nebo možná jiní ninjové? Každopádně se mi to nelíbí...bude dobré z toho vycouvat, dokud je čas. Já bych řekl že je! Níhoda je svině...

Hiroshi Okinawa

Zdálo se, že přeci jenom nepude o chycení kočky, která utekla na strom. Znáte vesnici, z které pocházela ta kunoichi? Zeptal jsem se, zatímco jsem hleděl z okna směrem vzhůru. Vzhledem k počasí se mi celý příběh zdál dost strašidelný, nebylo to pohádkové jako v Konoze. Každopádně stále jsem nevěděl, kde se nacházíme. Rozhodl jsem se počkat na odpověď a podle toho jednat.

Uzumaki Daiki

Bariera.. to zní zajímavě... pronesl si pro sebe v mysli a doposlechl celý příběh. Začínal mít podezdření, že jim tohle Hokage udělala naschvál. Bylo to k vzteku. "Jak velkou oblast zabírá ta bariera? Nepřišlo mi, že by jsme nějakou procházeli, když jsme došli k vesnici... a pochybuji, že asi znáte název té techniky?" vyložil své otázky a pak se podíval na ostatní členy svého "týmu". V očích se mu zalesklo, jelikož cítil možnost poznat něco nového. Přeci pečetící a barierové techniky patřili částečně k jeho snu. Třeba by měl šanci hned tady jednu analyzovat. Ovšem... kapánek by v tom mohli překážet ti démoni, či co to bylo zač.

Izashi

Moc otázek najednou... zamručel Izashi. Ne, nevím z jaké byla vesnice, ale měla dlouhé rudé vlasy... tehdy jsem byl mnohem mladší než jsem teď a popravdě jsem se jí snažil pozvat na rande ale... náhle stichl když zachytil kritický pohled své manželky. No, každopádně o jejím umění nevíme nic... ale možná dům, ve kterém žila vám poví víc. Od doby, co odešla, tam nikdo nebyl, jako snažili jsme se, ale nějaká technika chrání i samotný ten dům, ale pro ninjy by neměl být žádný problém se do něj dostat, ne? řekl ještě Izashi a hrnek s čajem vypil na jeden nádech

Uzumaki Daiki

Poslouchal bedlivě toho muže. V tom se mu prudce zvětšila zornice, když zaslechl popis té ženy. Rudé vlasy byl znakem jednoho jediného klanu, který se specializoval na pečetící techniky. Zdálo se, že se jednalo o někoho z klanu Uzumaki! Když ještě zmínil, že tu byl dům, který byl zapečetěn proti vstupu, na jeho tváři se zjevil úžas. "No... mohl by to být relativní problém, pokud se jedná o techniky... no to máte fuk... kde je ten dům?!" optal se naléhavě. Tohle mohla být stopa. Buď se jednalo o někoho dalšího z klanu, nebo třeba i o jeho rodiče. Přeci jen 20 let byla dlouhá doba a oni již v té době byly dostatečně staří, aby takovéto techniky zvládli. Vypadal, že dostal nový zápal pro toto místo. Třeba to nakonec nebude takový průšvih jak si myslel.