Nový začátek

Uplynulo 10 let. Událost vstoupila do historie jako "Bitva o Kirigakure no Sato". Byla to slavná událost, ale draze vykoupená. Téměř 1/3 útočnících a 4/5 bránicích ninjů padlo. Mezi mrtvými toho dne byl také Kazekage a Mizukage. Nakonec za Kirigakure no Sato podepsal kapitulaci a mír Mizukageho 15ti letý syn. To nejlépe ilustruje situaci, jaká v Kirigakure no Sato po bitvě byla. Situace ale nebyla tak jednoduchá, ještě několik let po válce byla v Kirigakure posádka ninjů z Konohy, ne proto, aby Kiri snad nezaútočila znovu, ale prostě proto, že Kiri byla po václe zcela bez vojenských sil. Krátce po válce se rozpadla i aliance Konohy a Suny, neboť po smrti Gaary se obě vesnice odcizili. Několik let po válce se úřadu vzdal i Hokage, rok na to zemřel přirozenou smrtí. Úřadu se ujala Miuzaki Miko, jouninka, která se prokázala jako velcie schopnou náhradou. V úřadu je teď asi 2 roky... mezitím další generace ninjů se připravuje na své zkoušky v akademii...

Obito Uchiha

Podlouhé noci plé různorodých snů pomalu otevřel oči. Ihned švihl rukou po brýlích, které si narazil na oči, aby vše získalo zřetelné obrysy. Jakmile už nehrozilo, že by neviděl, vylezl z postele a zamířil k ledničce. Už nějakou dobu bydlel sám v pokojíku uprostřed Konohy. Rodinu neměl a starali se o něj jen vzdálení příbuzní. Vytáhl si tedy z lednice nějaké nudle co mu zbyli od včerejšího dne a dal se do jídla. Cítil se tosti podivně....dnes měl skládat zkoušky a i když ještě včera mu to bylo ukradené, dnes měl strach že selže. Už ho nebavilo si opakovat henge a podobné věci...chtěl chodit na mise, bojovat a zachraňovat světy, tak jako to dělala jeho matka...teda podle toho co věděl. Jakmile dojedl a uklidil, tak se umyl a nasoukal do oblečení. Vše zakončil pláštíkem se znakem klanu uchiha - namalovaným. Pak z poličky shrábl svitek, který již nějakou dobu studoval a chtěl se naučit jutsu, které obsahoval. Katon: Hoosenka no Jutsu! Pomyslel si. Musím si to pořádně pročíst, nechápu jaký je princip. S těmito myšlenkami zabouchl dveře a vydal se do akademie.

Hiroshi Okinawa

Už nějakou chvíli čekal přímo v akademii. Jeho ráno bylo jako každé jiné. Moc se neznervózňoval tím, že by to nemuselo vyjít. Jeho myšlenky se upíraly spíše k tomu, co nastane po složení zkoušek. Moc ho zajímalo, jaký bude život po akademii, která se oproti vyprávěním z misím zdála jako rajská zahrada.
Momentálně se díval z okna akademie na své příchozí spolužáky. Docela ho zajímalo, jestli jsou nervózní, nebo ne.

Byl krásný den. Sluníčko sice vstávalo trochu ospalé a po nebi táhly mraky, ale bylo teplo a velice příjemně. Většina vašich spolužáků teprve vstávala. V akademii bylo mrtvo, bylo příliš brzo na to, aby tu byli studenti. Do třídy vešel Iruka-sensei (pravnuk toho původního). V mládí byl jouninem, ale při bitvě, ve které byly síly Kirigakure odraženy od bran Konohy přišel o 3 prsty na levé ruce a nemohl už používat většinu jutsu. Proto se rozhodl předávat své zkušenosti a znalosti další generaci. Když uvítel v prázdných lavicích sedět Hiroshiho tak se lehce zarazil. Hiro? Copak se stalo, že jsi tu tak brzy? zeptal se a připravil si nějaké poznámky na svůj stůl.

Hiroshi Okinawa

Podivil jsem se brzkým příchodem Iruky senseie. Nečekal jsem, že zavítá ještě před studenty. Bohužel nebo bohu dík, neměl jsem žádný speciální důvod proč jsem přišel tak brzo. Nemám proto žádný důvod, prostě čekám... Zabručel jsem při pohledu na Iruku. Bylo třeba říct, že jsem k němu již moc respektu neměl, přesto jsem ho bral jako nutné zlo na akademii.

Obito Uchiha

Netrvalo dlouho a dorazil do Akademie. Nikdo zde ještě nebyl, protože bylo brzo ráno. Pomalými kroky, s nezájmem okolí a začtený do svitku dorazil i do třídy. Byl zde již Hiroshi, celkem dobrý ninja s živou povahou...nebylo by špatné ho mít v týmu, stejně jako nějakou holku. Holky jsou fajn, teda když zrovna nebulí. Pomyslel si. Také tu byl Iruka-sensei...dobrý a zkušený učitel, ale nikdo koho by chtěl mít za vzor. Dobré ráno Iruka-sensei. Zahuhlal a ani se nezvedl od svitku. Pak se usadil do jedné z předních lavic.

Iruka-sensei

Chtěl jsem něco říct, ale v tom přišel další student. Dobré ráno, Obito. Zajímavé, že mi 2 studenti přijdou takhle brzo do třídy. řekl jsem a opět si urovnal nějaké papíry na stole. No, ale možná bych vám mohl říct něco zajímavého, udržíte tajemství? řekl jsem ale nečekal jsem na odpověď. Je dost možný, že mi hokage-sama konečně povolí vzít celou třídnu někam ven... ale nechte si to pro sebe řekl jsem

Obito Uchiha

Konečně jej něco zaujmulo natolik, aby zvedl hlavu od svitku. Vážně? Řekne s úsměvem na tváři. To by bylo super... Oči mu zajiskří. A kdy by to tak mělo být Iruka-sensei? Sroluje svitek a schová jej do kapsičky. Ehm...no jasně...jako v hrobě. Ukáže zdvižený palec.

Hiroshi Okinawa

Chtěl odpovědět, že ne. Ale než to stihl říct, mistr Iruka všechno řekl, takže se pouze tak nezaujatě díval a čekal, jestli jim dopoví i zbytek. Každopádně si mohl jenom domýšlet, co může znamenat, že zkouška bude vykonávaná někde venku. Obvykle u maturity stačilo ukázat základní dovednosti a bylo hotovo, tohle mohlo být daleko horší...

Iruka-sensei

No, víc se dozvíte opravdu brzo, věřte mi. řekl sensei a zasmál se pod vousy. Možná dřív, než si myslíte. A co vy dva? připravuejte se na zkoušky? Pokud chcete aby se z vás stali geninové, tak budete muset prokázat svoje schopnosti... ale to dobře víte, připravuju vás na to už dlouho... zeptal se sensei a podíval se na vás tak zvláštně. Jako kdyby vás zkoumal pohledem.

Uchiha Obito

Jakmile se Iruka-sensei začal ptát na to, jestli se připravují, protočil očima. Hodně dlouho Iruka-sensei. Někdy uvažuju, jestli s tou vší přípravou nemám zkusit rovnou chunina... A jelikož už nechystal sensei podrobnosti, vytáhl svitek s začal jej opět studovat.

Hiroshi Okinawa

Se tak trochu křečovitě usmál. Jeho poslední příprava byla.... ehm, vynechaná? Věřil svým schopnostem, takže nepotřeboval žádný extra tréning. Věděl, že to může dát tak, aby aspoň prošel, když už nic jiného. Nebyl to žádný génius, ale tohle prostě věděl.

Podíval se opět z okna v doufání, že už všichni příjdou. S Irukou senseiem a s Obitem si nepřipadal zrovna jako na párty nebo v klubu přátel.

Uzumaki Daiki

Probudil se pěkně doma, na zemi, jelikož z postele zřejmě zbuchl během noci, což se mu stávalo poměrně často. Pomalu se vyškrábal na nohy a protáhl se. Dlouze zazíval a podíval se vn z okna. Bylo vcelku hezky, což se hodilo. Měl rád, když bylo slunečno a nebo naopak bouřka. Nic jiného neuznával. Pomalu se vydal do kuchyně, kde již jeho mamka chystala "snídani" a jeho otec jí "ochotně" jedl. Vaření opravdu nebylo něco, co by Uzumaki Naomi zvládala. Tiše si tedy povzdechl a zasedl ke stolu. Očekával co dnes zase dostane. Dostal nějakou divně udělanou... kaši, či možná beton?! Jedno z toho nejspíše to bylo. Mezi tím se zahleděl na muže, který seděl naproti němu. Měl sundanou ANBU masku, takže bylo vidět, že měl půlku tváře ještě mírně poničenou a chybělo mu oko. Daiki věděl, že to bylo z doby války s Kirigakure. Často slýchával historky z bojů. Ale to bylo vedlejší. Pomalu strávil to co mu naservírovala mamka a pak odešel do koupelky. Po zkulturnění se u sebe v pokoji oblékl, vybavil a oknem vyrazil ven. Opatrně seskákal po stromě dolů a pak se rozeběhl rychle vpřed. Spěchal, jelikož to měl do akademie přeci jen kousek.
Po chvíli se již konečně objevil u okna do jejich třídy. Opatrně skočil dovnitř a pozdravil: "Zdravím, Iruko-sensei." Pak se usmál a mávl na ostatní spolužáky.

Uchiha Obito

Koukl na příchozího Daikiho. Slovo dveře mu asi nic neříká...zase...ale že se vůbec starám... Zavrtí nechápavě hlavou, že Daiki musel dělat vše vždy jinak než jiní. Pak se vrátil zpět ke svitku...stále nedokázal pochopit jak správně manipulovat s chakrou, aby vytvořil Hoosenka no Jutsu.

Iruka

Když přišel Daiki tak se sensei usmál. Ahoj Daiky... řekl a otočil se ke zdi. Směl bych vás požádat hokage-hime? Máme tu zřejmě 1. trojici... najednou jste si všimli, že tam stojí hokage... doteď jste jí neviděli. To nebylo přesné... spíš jste jí nebrali na vědomí, protože teď když jste věděli že tam je, tak jste si uvědomili, že tam byla celou dobu... přesto jste si jí nevšimli... hokage složila pečetě...
Najděte cestu domů řekl Iruka... najednou vás oslnilo modré světlo... Daiki ucítil vodu v ústech, Hirosiho najednou začalo něco píchat... Obito cítil trávnil pod zadkem... chvíli jste se rozkoukávali...
Daiki plaval v nějaké tůni, Hiroshi byl na stromě, hlavou dolů, zaháklej o nějaké větve a Obito seděl mezi nimi na trávě... Všichni jste byli pod nějakým kopcem...

Hiroshi Okinawa

Chvíli jsem si myslel, že jde o zkoušku z genjutsu, ale zdálo se, že ten strom je opravdovej. Navíc všechno bylo vzhůru nohama, takže se mi začlo dělat trochu špatně. Chytl jsem rukou druhou větev a pomalu se vyšplhal ke kmenu. Kde to jsme? Zahuhlal jsem mezitím, co jsem se upravoval od spadnutí.

Uchiha Obito

Zbystřil. Ehm...první trojici?! V rychlosti se rozlédne po zbývajících dvou. S nima?! Probůh to ne! Pak se zjevila Hokage-hime a než stihl Obito cokoli říct, už tady nebyl. Spolu s modrým světlem ztratil pojem o prostoru a čase a nabyl jej, až když seděl zadkem bezpečně v trávě. Rozhlédl se kde to je, byl pod nějakým kopcem, jehož jméno ani umístění neznal. Pak uvidí Hiroshiho viset na nějakém stromě a Daikiho čvachtat se v nedaleké louži. Koukám, že jsem na tom skončil nejlépe... Ušklíbne se, protože tohle rozhodně byo zajímavé a on dostal svou aktivní náladu. Vyskočl na nohy a koukl na ty dva. Nemám ponětí...ale z toho kopce to zjistíme! Na tváři měl provokativní úšklebek.

Uzumaki Daiki

Najednou tam na ně vybafla Hokage-sama. Neměl sice tušení co se dělo, ale byl si jistý, že se mu to nejspíš nebude líbit. Poskládala velmi rychle pečetě a najednou se kolem nich rozzářilo jakési světlo a portlo je pryč.
Najednou... ucítil vodu... vodu všude kolem sebe. Ano, on se koupal! Proč se sakra koupal už podruhé za ráno?! Zdálo se, že technika Hokage měla ještě mouchy. Jediný, kdo přistál jakštakš dobře byl Obito. Pomalu se v túni postavil a došel na břeh, kde se oklepal. Mokré šaty... skvělý začátek, fakt že jo! Zahleděl se na Hiroshiho, který se plácal v koruně stromů: "Nevím, tady jsem snad ještě nebyl. Najít si cestu domů... co je to sakra za zkoušku?!" Chvíli se rozhlížel a nakonec už jen dodal: "Když jsi prosímtě na tom stromě, tak se podívej po okolí, jestli někde neuvidíš náznak vesnice." Přeci jen mu přišlo lepší se nejdřív podívat z koruny stromů, než hned šplhat na nějakou horu.

Hiroshi Okinawa

No... na to by určitě nepřišel, že se má rozhlédnout. Když se očistil, zkusil vylézt až na samý vrchol koruny stromu. Neměl sebou žádný dalekohled nebo něco, ale snažil se v dáli rozpoznat nějaké domy nebo něco takového.

Rozhled z koruny stromů... teoreticky to byl skvělý nápad, ale asi tak 3/5 výhledu tvořil stoupající kopec... jinak jsi viděl jen krajinu, nic víc... pokud jste byli pořád v Zemi Ohně tak to rozhodně nebylo někde, kde by jste to poznávali... Ale aspoň počasí bylo fajn, vál jemný větřík a slunce bylo za mraky, takže nebylo vedro... pak se ti ale zvrtla noha jak si vytahoval krk a sklouzla ti z větve, následoval menší držkopád dolů, naštěstí tě zbrzdily větve, takže ti nic nebylo, kromě pár odřenin a škrábanců

Uchiha Obito

Zatímco se ti dva vybavovali a Hiroshi lezl po stromech, začal se on škrábat pomalu na kopec. Bylo mu jasné, že jako nejvyšší bod v okolí jim poskytne nejlepší výhled. Důlžité bylo zjistit kde jsou, nebo jestli v okolí jsou nějaká lidská obidlí či významné body.

Uzumaki Daiki

Sledoval jak Hiroshi letěl dolů ze stromu. "Nestalo se ti nic?" optal se ho, když k němu doběhl. Prohlédl si ho, jestli neměl něco zlomeného a pak se podíval za Obitem. Ten už se začínal škrábat nahoru na kopec. Vypadalo to, že jim nic jiného nezbývalo. Aspoň, že zdejší počasí jim hrálo do karet a nebylo takové vedro. Každopádně začínal tušit, že to bude dlouhý a namáhavý den. Hned jak se tedy Hiro sebral, vydal se společně s ním za Obitem vzhůru... na kopec!

Výstup na kopec nebyl složitý, ale prostě to byl kopec, než jste se dostali nahoru byli jste slušně zadýchání. Jeho ploché temeno ale umožňovalo rozhled do všech světových stran. Jediná zajímavá věc byla malinká vesnička, která byla několik kilometrů od vás. Byla to jedna z mnoha bezejmenných vesniček, kterých bylo po válce všude mnoho...

Uchiha Obito

Udýchaný se vydrápal na vrcholek kopce a rozhlédl se. Jediné co stálo za to byla malá vesnička. Rozhodně to stálo za pokus, mohli alespoň zjistit v které zemi jsou, i když pochyboval, že by je poslali mimo zemi ohně, když nebyli ani Gennini. Měli bychom vyrazit tam do té vesničky...jestli máme zjisti kde jsme, je to největší šance... Pronese ke svým soudruhům bez toho, aby se na ně podíval.

Uzumaki Daiki

Konečně dorazili na kopec. Byl to vcelku pohodový výstup, ale kvuli zrychlenému tempu se i on zadýchal. Po chvilce si otřel pár kapek potu z čela a tak jako všichni se rozhlédl kolem dokola. "No hoši, vidím to na slušné problémy. Jsme někde v zapadákově. Taky nám mohli aspoň říct, aby jsme si s sebou vzali nějaké zásoby!" Na návrh Obita pouze přikývl a vyrazil opět z kopce dolů. Zdálo se, že pochod lesy, zadnice, vesnice byl zahájen. Dnešek nemohl začít lépe.

Cesta k vesnici mohla trvat taky nějakej ten čas. Ale počasí vám přálo, únava byla vzdálená a také hlad i žízeň byla zatím potlačena snídaní... Iruka měl pravdu, když řekl, že budete v přírodě dřív, než si myslíte. Ale počasí se začínalo lehce horšit. Mraky byly hustší a na horizontu se oběvovaly i tmavé bouřkové mračna... ale zatím to na déšť moc nevypadalo, tedy aspoň nějakou dobu...

Hiroshi Okinawa

Slezl jsem ze stromu a pomalu se vydal za ostatníma. Ten brejlatej Uchiha, kterej jen tak mimochodem vypadal dost legračně, to bral od podlahy. Když jsem vycházel, on již byl nahoře, takže mi bylo jasné, že na týmovou spolupráci asi moc nebude. A ten druhej - ten prostě měl jenom připomínky, takže jsem si nestihl udělat nějaký obrázek.

Uzumaki Daiki

Pokračovali dále v cestě. Vypadalo to, že jen tak svého cíle, tedy vesnice nedosáhnou. Vše šlo dobře až do té doby, než se začali ukazovat první temné mráčky, které se pozvolna spojovali do sebe a tvořili tak větší mračna. Bouřky mu nevadili, horší by to bylo s dešťěm. Největší ironie na jejich skupině ovšem byla, že slepý Uchiha šel vpředu a on a Hiroshi šli za ním. Není nad to mít vepředu slepejše.

Uchiha Obito

Ani nevyčkával na Hiroshiho a vydal se z kopce dolů směrem do vesnice. Počasí bylo hezké a tak se šlo poměrně dobře, i když po nějaké době se začaly na obloze kupit mraky. Vypadalo to, že nebude pršet v horizontu několika hodin, ale na déšť to vypadalo. Obitovi by nevadlo, kdyby bouřku přečkali ve vesnici a tak přidal, i když by mu déšť moc nevadil. Plášť mu poskytoval dostatečnou ochranu před kapkami.

Přidali jste do kroku, ale i tak byla cesta dlouhá a po chvíli vám začalo ticho lést na nervy. Zvlášt když bylo úplně ticho. Ani ptáky jste neslyšeli, jen šumění větru v listech nedalekých stromů. Cesta vám šla ale celkem od ruky, resp od nohou, ale nezdálo se, že byste se blížili. Pak jste uviděli dívku, sotva starší než vy, která u studánky nabírala vodu do džbánu. Když vás uviděla tak se celkem lekla, asi tu nebyli zvyklí na moc cizinců...