Nečekané zdržení

Daiki

Dobrá... tak tohle mu nevyšlo. Ten chlap mu uštědřil slušnou ránu do žaludku, takže byl rád, že se od něho dostal normálním odskokem. Sice se zbavili jednoho nepřítele tím, že ho zapálili, ale to bylo asi tak vše. Na tohle fakt ještě nebyly zvyklý. Nezbývalo nic jiného, než začít to brát jako boj na život a na smrt. Sáhl pro to do kapsy a vytáhl něco, co nechtěl nikdy moc používat. Byl to velký, skládací Fuuma Shuriken. Lehkým pohybem ho rozložil a pak ho vší silou mrskl po jejich protivnících. Hned jak toto udělal, hodil shurikeny s drátem tak, aby zamezili mužům v únicích do stran. Museli to dokončit rychle, jelikož mu začínalo být na zvracení z toho spáleného masa a té rány do břicha. Vlastně to, co nyní udělal bylo něco, k čemu ho vyprovokoval jeho pud sebezáchovy. Kdyby mu nešlo o život, už by se válel na zemi. Díky bohu, že jeho vytrvalost byla vysoká.

Hiroshi Okinawa

Začínalo se přiostřovat, alespoň podle toho, co jsem vysledoval. Vždy odněkud vyletělo pár shurikenů, které se protivníkům většinou zabodly do zad. snažil jsem se mířit níž, abych je jenom zranil nebo zneschopnil, nechtěl jsem je zabít.

No, zatímco se Obito a Daiki váleli na zemi, tak Hiroshi likvidoval soupeře. Jeho palba zneškodnila soupeře celkem úspěšně. Většina z nich se rozprchla, ostatní se váleli po zemi a snažili se nějak zastavit bolest. Skladiště se otřáslo znovu... oknem proletěla ohnivá koule ven. Zdálo se, že žába, výbuchy a sprška shurikenů a kunaiů souboj ukončila celkem rychle, otázka byla, zda nejsou na cestě další, nebo se nevrátí ti rozprášení

Daiki

Jakmile byl plac vyčištěn, posbíral všechny použitelné věci, které během boje vyházel ze svého "inventáře". Na záda si pak hodil získanou katanu. Přece jí nemohl nechat jen tak válet. Sice to nebyl žádný luxus, ale třeba jí ještě upotřebí. "Takže pánové... vidím to následovně. Buď počkáme tu, dostanem znovu na zadnici a nebo vlezeme dovnitř do té budovy a koukneme se co se tam vlastně děje," shrnul jejich možnosti a otočil se směrem k budově.

Obito

Než si to uvědomil, bylo po boji a zbývající bojovnívi se rozprchli, nebo se v bolestech váleli. Postavil se na nohy a oklepal si kabát. Na to že jsme nováčci jsme slušně zaváleli! Ale ano, myslím, že bychom měli jít dovnitř, tady jsme na ráně! Sesbíral taky nějaké kunaie a vydal se pomalu ke dveřím skladu. Opatrně je otevřel a nakoukl dovnitř.

Uvnitř byl zraněný ninja a zraněný... další ninja. Oba si zřejmě šli po krku dost vážně. Oba dva oddechovali, a byli vyčerpaní. A viděli jste také několik beden plných zbraní špičkové kvality... kunaie, katany, shurikeny, wakizashi, kamy a další... bylo jich dost pro měnší armádu...

Obito

Přeběhl k přtelskému ninjovi a po cestě sebral z jedné bedny Wakizashi a katanu, kterou si upevnil tak, aby mu nevypadla. Pak se skloní k friendli ninjovi. Pár jsme jich zlikvidovali a pár jich uteklo. Máme vám pomoct? Prohlédne si druhého ninju.

Daiki

Vešel za Obitem dovnitř a rozhlédl se. Dva zdemolovaní ninjové a tuna zásob zbraní. Obito nejprve vybral nějaké ty bedny a pak až se věnoval ostatním. Daiki tedy pronesl: "Zajisti toho protivníka, Obito." Mezi tím sám došel k bednám. Vyházel všechny svoje staré a opotřebované zbraně a doplnil si vybavením tímto kvalitním matrošem. Jako poslední si vzal dvě katany, které hodil na záda a dva nové Fuuma Shurikeny. Pak si vzal třetí katanu, kterou pouze vytasil a namířil jí na nepřátelského Ninju. "Takže mise splněna?" zeptal se toho jejich "šéfa".

Hiroshi Okinawa

Postupně jsem se také vynořil z úkrytu. V tuto chvíli nebylo ještě důležité hlídat si krk proti posilám, protože zdemolované skupině bude nějaký čas trvat než se dostane na jejich stanoviště. Vešel jsem dovnitř, když jsem zrovna slyšel něco jako "zajisti protivníka". Chtěl nějak říct Obítovi, aby se k němu zatím nepřibližoval, ale nakonec se pokusil ho pouze krýt.

Obito

Když se mu nedostávalo odpovědí od jednoho ninji, tak se koukl na Daikiho a přikývl. Nelíbilo se mu sice, že mu rozkazuje, ale v podstatě měl pravdu. Pomalými kroky přešel asi na pět metrů od nepřítele a vytáhl třetí kunai s výbušným lístkem. Byl připraven mu ho hodit do břicha, pokud se jen pohne.

Váš ninja už chtěl začít řvát, ať okamžitě vypadnete, ale bylo pozdě. Nepřítel zmizel, objevil se za Daikim, chytil ho a přiložil mu kunai ke krku. Pohyboval se příliš rychle. Nikdo se ani nehne, nebo tenhle vocásek přijde o hlavu... zasmál se neznámej ninja a na znamení toho, že to myslí vážně přitlačil kunai Daikimu ke krku, až se objevila krev...

Zatracený neposlušní parchanti! Neříkal jsem vám, že máte hlídat venku?! ulevil si "váš" ninja a odhodil zbraň na zem...

Obito

Vystrašeně sebou cukne, když ninja vyletí a vezme si Daikiho jako rukojmí. Poodstoupí dozadu a upustí kunai s výbušným lístekm. Sakra, sakra, sakra... Ozýval se mu hlas v hlavě. Jsme hlupáci! Třásl se. I když to tak nebvypadalo, záleželo mu na Daikim, byli v jednom týmu a fakt, že ho teď drželi v zajetí a hrozila mu smrt ho strašil. Připadal si tak bezmocný, nemohl nic dělat...nic...absolutně nic. Ta slova mu pulzovala v hlavě a ještě víc jej strašila.

Hiroshi Okinawa

Je pravda, že jsem čekal nějakou past, ale že to dopadne až takto jsem nepočítal. Myslel jsem, že se pokusí zneškodnit Obita, avšak on měl nejspíš dost sil na to, aby se přemístil. Dost mě překvapilo, že i náš ninja se vzdal. Měl to snad být konec? Nemohli jsme tušit, jestli Daikyho opravdu nechá být, nebo jenom blafuje, aby nás odstranil spolu s ním. Měl jsem ještě nápad... sice to mohlo být dost chabé číslo, kterým možná Daiky příjde o život, ale zkusit jsem to mohl.

Nejdřív jsem se pouze uchechtl, pak to postupně přešlo skoro ke smíchu. Naivita.. Hlesl jsem pro sebe, avšak pro nepřítele to muselo být slyšitelné. Stál jsem v zorném poli, tak, aby mi nebylo vidět na ruce, respektive náš přátelský ninja mi posloužil jako štít. Složi jsem jednoduchou pečeť(Henge), avšak zvolal jsem Kai, jako kdybych uvolňoval techniku. Z mráčku se vynořila šklebící se Hokage..

Daiki

Ani se nenadál a ten Ninja byl za ním. Ucítil chladný Kunai na krku a taktéž vlastní krev, která po něm stékala. Ty zbraně byly nejspíše zrovna z výroby, jelikož byly perfektně ostré. Jenže on sám se nechtěl jen tak vzdát. Hiroshi mu možná i mírně dopomohl tím, že se změnil na Hokage. Potřeboval jen trochu prostoru, aby mohl použít svůj Shunshin a tak zmizet z dosahu toho kunaie.
Aby trochu vyrovnal score, stočil katanu co měl v ruce tak, aby směřovala špicí přímo na žebra protivníka. Mohl takhle jednoduše propíchnout plíce a možná se dostat až k srdi. Ovšem jakmile by to udělal, ten za ním by ho v tu chvíli taktéž zabil. Takže si to ponechal jako záložní možnost.
Navenek se snažil tvářit klidně, ovšem uvnitř byl znepokojen. Takto blízko smrti zatím nikdy nebyl! "Hele kámo... mohl by jsi ten Kunai dát kousek dál? Vcelku to řeže a támhle madame Hokage nevypadá zrovna nadšeně, že řežeš člena její vesnice," pronesl rychle, jelikož fakt potřeboval, aby ten pablb, co si hrál na zabijáka dětí, dal ten kunai o kousek vedle.

No, Hiroshiho technika by normálně asi moc nezapůsobila, ale dokázala to důležité - odvrátit jeho pozornost na okamžik. Přesně v tu chvíli ten druhý ninja bleskurychle popadl jednu z katan, co se válela v bednách kolem a vrhl jí... katana proletěla vzduchem a než se druhý chlápek zorientoval tak mu katana trčela z oka...ochable pustil Daikiho a kunai mu padl z ruky na zem, bylo zřejmě po boji...

Obito

Vše proběhlo rychle a nečekaně. Hiroshi se změnil na Hokage, což zmátlo druhého ninju a první ninja po něm tak mohl hodit katanu. Vypadalo to, že je po boji...že je konec. Je...je tohle konec? Zeptá se krapet roztřeseně Obito.

Daiki

Dvakrát mrkl a jakmile mu kolem hlavy prosvištěla katana, věděl, že byl konec. Byl volný a ten týpek za ním... dokonale tuhý. Mezi tím odhodil obnaženou katanu z ruky, jelikož tři meče fakt nepotřeboval. "Takže... teď konec mise?" optal se ještě jednou a podíval se na mrtvolu. Jedním tahem vytáhl katanu z jeho hlavy a odhodil jí stranou. Přeci jen to nebylo hezké, když se někdo díval na mrtvolu, které trčela čepel z okna. "Z jaké byl vesnice?" zeptal se a snažil se najít označení vesnice.

Chlápak se rozhlédl po místnosti. Jo... zdá se, že je po všem. Vy prckové nezbední jste všechno málem zkazily... ale nakonec to dopadlo celkem dobře. Podíval se na Hiroshiho. To byl celkem chytrej plán, sice ho to oblblo jen na vteřinku, ale to mi stačilo... řekl ninja rozhlédl se kolem. Ten chlápek byl pašerák, z jaké vesnice pochází nevím, ale rozhodně nestál na ničí straně... byl na své... řekl jsem. Takže teď už jenom kontaktovat ANBU aby si to tu zabezpečili a můžeme domů... řekl chlápek

Hiroshi Okinawa

Byl to laciný cirkusácký trik, ale v tomhle případě pravděpodobně posloužil. Nehledě na to, že jeho proměna byla hodně nedokonalá. Nikdy neměl dostatek času pozorovat Hokage tak, aby mohl její postavu bezpečně napodobit. Kai! Uvolnil jsem techniku a čekal na rozkazy...

Daiki

Při slově domů se usmál a pronesl: "Jo... to zní fajn. Musím okamžitě mluvit s Hokage a svými rodiči..." pak se podíval na věci co si vybral z beden a zamyslel se: "Můžem si ty věci vzít doufám? Jako kompenzaci za ztracený čas a rány způsobené těmi dvaceti maníky co na nás zaútočili venku." Neměl náladu ty věci vracet. Poctivě si je sebral z beden! Jakmile se všichni sebrali, rozešel se pomalu ke dveřím: "Takže jdem?"

Arohito Akanawa

Vytáhl jsem 2 svitky a rozvinul je po zemi jeden přes druhý do tvaru X. Složil jsem pečetě... poach... na místě se objevil team 3 ninjů v ANBU maskách. Kývl jsem na ně a oni okamžitě opět zimizeli... Tak můžeme vyrazit do Konohy... ale pěšky to potrvá 2 dny... řekl jsem. Navrhoval bych tedy nějaké... zrychlení... dodal jsem

Daiki

Podíval se na Arohita a zamyslel se. "Svoláváš taky žáby, přivolej strejdu Buntu a ten nás odnese..." pronesl nakonec. Mezi tím se podíval na ty ANBU, co okamžitě zmizli. ANBU vidě po dlouhé době. Sice jeho tatík nosil jejich masku, ale on byl táta a ANBU až v duhé řadě. "A nebo máte jiný způsob transportu, senpai?" zeptal se nakonec s mírným povzdechem.

Obito

Nic moc neříkal ani nedělal, jen postával nedaleko a mlčel. Docela se styděl za to, jak se v krizové situaci zachoval. Když se muž zmínil o zrychlení, tak jen potichu zabrbral. Jako jediný tu umíte něco přivolat, tak proč se ptáte nás? My zvládnem henge a bunshin. Zakroutí hlavou.

Arohito Akanawa

Neumím přivolávat žáby, ten svitek byl jen speciální předmět v mém inventáři řekl a otřel si krev ze zranění na ruce a vyšel před skladiště. Kuchiyose no jutsu! řekl. Oblak kouře a když se rozplynul na místě zůstala... trubka?! Vypadal trochu jako ta v Mariovi...

Hiroshi Okinawa

Byl to velmi zvláštní způsob cestování. Darovanému koni však na zuby nehleď. Pokrčil jsem rameny na znamení toho, že mi to bylo celkem šumák a skočil jsem do trubky. Vzhůru do oblak a ještě dál...

Daiki

Jakmile uviděl tu rouru, hlesl pouze: "Etooooo..." a odmlčel se. Ten Shinobi musel být taky cvok, co dodat, ale zdálo se to jako jediná cesta z toho místa. Proto okamžitě za Hiroshim skočil do té připravené roury a čekal zázraky. Pro případ, kdyby se to zdržovalo, tak s sebou vtáhl i Obita!

Arohito Akanawa



Složil jsem pečeť a trubka opět zmizela... neměl jsem čas tahat se s bandou prcků do Konohy, byla to moc daleká cesta... vyrazil jsem tedy pomalu, pěšky směr Konoha... cesta by měla trvat zhruba 2 dny...