Nečekané zdržení

Nejbližší město, jak se nakonec ukázalo, bylo asi 10 hodin cesty. Na dřevěné káře, ne zrovna po kvalitních cestách, vás cesta zmohla tak, že jste toužili po nějaké relaxace. Městečko bylo celkem velké, bylo tu spoustu zajímavých míst, velký trh, lázně s horkými prameny, divadlo... chlápek vás vysadil kousek za branou města a rozjel se pro nějaké zásoby, když už byl tady...

Daiki

Seděl v rohu kárky a skládal si pro sebe stále dokola ty samé pečetě. Pokoušel se naučit omezující techniku, která měla na určitý čas paralyzovat zasaženou část nepřítelova těla. Byla to jedna ze základních technik Uzumaki klanu. Bohužel, ť se snažil sebevíc, jeho noha prostě neumrtvila. Nedokázal ani vytvořit správnou pečetní linii pod svojí dlaní. Po dlouhé době toho nechal. Potřeboval na to klidnější místo, než byla tahle kárka.
Jakmile konečně projeli branou města a rozloučili se s jejích převozníkem, otočil se Daiki na ostatní: "Takže... co teď? Chcete odpočívat a nebo se raději vydáme zpět do vesnice?" Bylo mu jasné, že on bude asi v nejlepší vitální formě.

Hiroshi Okinawa

Rozhlídl se okolo sebe. Otázka zní, víme kde jsme? Otázal jsem se. Nebylo by zrovna od věci tušit, kudy se jde do Konohy a zda-li je taková cesta bezpečná pro tři studenty akademie. Sice jsme byli "hrdinové" jaké si vesnice, ale jinak bylo vše při starém - opět jsme netušili, kde jsme a co máme dělat.

Obito

Moc se mu z vesnice a od jídla nechtělo, ale když mu vesničané nabalili jídlo na cestu, uspokojilo ho to. Cesta sice byla hrozná, ale s jídlem to bylo přijatelnější. Nakonec skončili někde v městě na otázky ostatních odpoví. Co se takhle zeptat?

Daiki

Chvííli přemýšlel a nakonec pokrčil rameny. "Nejspíše nám nezbude nic jiného, než najít radnici a zeptat se tam," pronesl nakonec a začal pohledem pátrat po nejvhodnější budově, která by mohla býti radnicí. V takovémhle městě musela určitě být!

Město bylo DOST velké na to, aby jsi neviděl okamžitě "radnici" Navíc tu bylo mnoho velkých a hezkých budov, ve kterých jistě žil někdo bohatý a mocný. Město bylo dost živé, obchodníci, kupci, turisté... ale pak jste uviděli něco zajímavějšího. Někoho v taktické vestě, zelené věstě... musel to být někdo z Konohy. Ale asi vás neviděl, šel směrem od vás a dost rychle, navíc ulicí plnou lidí...

Daiki

Rozhlédnutí moc nepomohlo, takže bylo na čase zvolit jinou strategii. Jenže než jí vymyslel, uviděl někoho... kdo by se jim mohl hodit. Byl to Shinobi z Konohy! "Rychle!" hlesl Daiki a ukázal na muže, který se od nich vzdaloval. Neměl na výběr, musel ho předehnat a to rychle. Najednou zmizel od kluků a začal se vynořovat mezi lidem a zase mizet. Netrvalo mu to ani pět vteřin a stál před tím Konožákem. Mírně se pousmál a pronesl: "Zdravím. Mohl bych na slovíčko?"

Uhni, spratku... byla jediná informace, kterou ti ninja poskytl a rukou tě strčil na zem, aby ses mu nepletl do cesty, pak zrychlil krok a zmizel v nějaké uličce. Zřejmě neměl moc náladu na pokec. Vlastně sis ani nebyl jistý, zda se na tebe vůbec podíval...

Obito

Dojí jeden z výtečných koláčů a vydá se také za Ninjou. Narozdíl od Daikiho však zvolí cestu přes několik střech, odkud může chlapa lépe v chumelu lidí najít. Jakmile si jej všiml, tak uviděl, že odstrčil Daikiho a docela hrubě a tak se také o něco pokusí. Skočí asi dva metry před něj a zamává mu svým pláštěm se znakem Uchihů před nosem a doufá že to pochopí!

Daiki

Jen co byl sražen k zemi, zamračil se a všiml si, že nyní zkoušel své štěstí i Obito. Ovšem chlápek nejspíše trval na svém a zahl kamsi za roh, což byla pěkná podlost. Nezbývalo nic jiného, než vyrazit rychle za ním! Pouze ještě kývl na Obita a Hiroshiho.

Chlápek se zastavil a něco zamumlal. Zřejmě OPRAVDU spěchal. Ale nakonec rezignoval a zastavil se. No, co potřebuješ? řekl a zřejmě ho opravdu mrzelo, že byl nucen zastavit...

Daiki

Jakmile muž zastavil, stoupl si před něho a rychle promluvil: "Jsme ninjové z Konohy. Studujeme na akademii a potřebujeme poradit kudy do vesnice. Poradíte nám prosím? Je to velice nutné!" zakončil debatu rychle a už jen čekal na jeho odpoveď. Prakticky mu bylo jedno že ten muž spěchal. Oni totiž taky!

Boha... zmeškám misi, kvůli partě nezbednejch studentů... zalamentoval ninja. Sledujte mě, bez řečí, cestu do Konohy probereme potom... řekl a dal se opět do běhu, neotočil se, zda ho sledujete, jemu to zřejmě bylo jedno... ale možná běžel přeci jen trochu pomaleji, než předtím, takže jste mu mohli stačit.

Obito

Beze slov nahodí plášť a následuje ninju.

Hiroshi Okinawa

Nemělo moc cenu otálet. Rozdělit se by byla špatná volba, už takhle měli dost problémů ve skupině. Naposledy se rozhlédl po okolí, aby si zapamatoval, odkud vlastně běží a vydal se za nevrlým ninjou z Konohy.
Měl se však na pozoru, věděl, že po včerejší noci po nich někdo může jít. Použít techniku přeměny umí každý ninja - takže logicky i tento mohl být potencionálně nebezpečný.

Daiki

Rozeběhl se za tim jejich "průvodcem". Vcelku ho začínalo zajímat kam to spěchal. Bohužel nejspíše nemá shodné cíle jako jejich skupina. Měl jim spíše říci kudy do Konohy...

Ninja utíkal asi 20 minut a pak se konečně zastavil. Rozhlédl se kolem sebe... pak složil pečeti. Kage bushin no jutsu! ninja se objevil 4x a 3 z nich se rozběhli na různá místa... Ten co zůstal se otočil na vás. Fajn, když už jste tady, tak mi pomůžete. Jsem Arohito Akanawa a jsem tu na důležité misi, vy mi tu misi pomůžete splnit a já vás pak odvedu do Konohy... ta mise má naprostou přednost, jasné? řekl vám. Vlastně vám to oznámil...

Hiroshi Okinawa

Jako obvykle nadzvednul jedno obočí. Který šílenec by nechal studenty akademie plnit důležitou misi? Zapochyboval jsem nad nenormálností tohoto ninji. Na druhou stranu, tyhle klony vypadaly tak opravdově. Mohly být opravdové? Čekal jsem, jaké dostaneme instrukce k tomuhle nasazení.

Obito

Podíval se překvapeně na onoho ninju. Ještě ani nejsem ninja a už plním superdůležitou misi, skvělý! Zajímají mě dvě věci - 1. Zapíše se mi to do složky? 2. Zajímalo by mě jak důležité mise budu asi dělat až budu nejdejbože Chunin. Připraví se a poslouchá, jaký ten úkol bude.

Daiki

Zastavil se a pozoroval klonovací techniku toho ninji. Oči upíral na znak na mužových zádech... znak vesnice ze které pocházel jeho klan. Když se otočil a promluvil na ně, objevil se mu na tváři výraz typu WTF o.O a podíval se na Obita: "Na chuuninovi budeš louskat buráky Hokage, jelikož si všechno odpracuješ teď." Následně se otočil pohledem k tomu maníkovi a povzdechl si: "Tak fajn... neumíme nic, ale třeba aspoň uvidíme smrt Shinobiho z první řady..."

Arohito Akanawa

Já po vás nechci, abyste bojovali s ninjy nebo tak něco. Už 3 měsíce pátrám po pašerákovi, který prodává zbraně zločincům a konečně jsem chytil jeho stopu... dneska večer ho hodlám chytit při činu, ale potřebuju někoho, kdo mi bude krýt záda... myslel jsem, že to nechám na svých klonech, ale to není nejlepší nápad, protože by mě to dost oslabilo... ale vy tři to snad zvládnete, nemělo by se nic stát, ale pokud ano, tak by na vás mohlo naběhnout pár hromotluků... a pokud vím, tak základy taijutsu se na akademii učí... a s tím, co umíte si hravě poradíte s pár hromotlukama, ne? řekl jsem... za mejch časů bejvali studenti daleko akčnější.... co to s těma dětma dneska je...

Daiki

Pokrčil rameny a nakonec přikývl. "Oukej, jdu do toho... ale vezmem to v rychlém stylu, jasný!" pronesl klidně a zahleděl se Arohitovi do očí. To co se dozvěděl v tamté vesnici bylo důležitější než nějaký pašerák po kterém už šel tenhle moula tři měsíce. Byla pravda, že nějaké blbečky by snad přemoci mohli, otázka byla jestli se jim bude chtít!

Hiroshi Okinawa

Znělo to už celkem rozumně. Zpacifikovat pár chuligánů nebyl zas tak těžký úkol. Rozhodně byl lehčí, než ochránit vesnici před přízraky. Dobrá... Promluvil jsem na důkaz souhlasu. Čekal jsem, kde teda vlastně budeme čekat...

Obito

Dobrá tedy...něco málo zvládnu a když říkáte že to nebude až tak nebezpečné...jdem do toho... Udeří pěstí do dlaně a čeká na rozkazy.

Arohito Akanawa

Dobrá... tak tedy... řekl jsem a vytáhl odněkud plán budovy. Tohle je budova, kde má večer dojít k předání zbraní... vy budete hlídat TADY, TADY a .... TADY. Pokud by se kdokoliv snažil vejít, tak ho zastavte... je to opuštěné skladiště, takže každý kdo se přiblíží je nepřítel. Já budu vevnitř... kdyby bylo nejhůř zlomíte pečeť na tomhle svitku... někdo z vás si ho vemte... ale jen kdyby bylo nejhůř, jasné? Mělo by to začít asi za hodinu... takže bejt váma tak se najím, odpočinu si a připravím se na misi... protože tohle bude vaše první mise! Mise třídy C... dodal jsem

Daiki

"Jo jasný... my ještě nevylezli z akademie a už máme misi. Není nad překvápka. Nejdřívzachráníme vesnici a teď tohle..." povzdechl si, převzal svitek a pak ho hodil Obitovi. Kdyby bylo nejhůř, Daiki mohl zdrhat nejrychleji. Nakonec si pak prostě sedl na volný plac a začal žvejkat obnos svého přenosného zavazadla, který vyfásl ve vesnici. Studené nudle s masem byly taktéž výborné a koláčky taky.

Obito

Chytil letící svitak a schoval si jej do oblečení. Pak si také najde volné místo a pustí se do jídla nabaleného z vesnice. Avšak většinu už snědl po cestě a tak mu toho k jídlu moc nezbývalo. S jídlem tak skončil dříve než ostatní a pak se natáhl a pozoroval znuděně oblohu, uvnitř však znuděný nebyl. Moje první mise a hned C!!! Ještě jsem ani nesložil zkoušky a už mám C misi! To je super! Pomyslí si.

Hiroshi Okinawa

Na rozdíl od ostatních, on hlad neměl. Byl stále dost sytý a s odpočinkem také neměl problém. Rozhodl se, že se dobře připraví, protože to nemusí být tak triviální, jak bylo uvedeno.
Využil jsem nedalekého živého plotu, kde jsem se ukryl. Neměl jsem u sebe žádné větší vybavení, jinak bych se snad i zakopal.

Daiki

Jakmile se najedl a tím doplnil ztracenou chakru z cesty, stoupl si na určený bod a udělal pár pečetí: "Henge!" Během chvíle se proměnil na keř s trním, který byl stejný jako ty další za ním. Jeho maskování by mohl prokouknout leda senzibil, či někdo, kdo rozpozná oběh chakry.

Možná měl ninja špatné informace, možná to byl nějakej trik, ale viděli jste partu výrostků, jak se blíží ke skladišti, Jejich slovník se skládal hlavně ze slov "vole" a "zm*de". Byli jen o pár let starší než ty, ale i tak se jednomu houpala na pantu cigareta. Bylo jich asi 5... chovali se naprosto bezstarostně...