Kapitola první - Poslední rok na akademii

Celá třída samozřejmě vyletěla ven a mířila si to ke vchodovým dveřím. Mohl být volný den a někteří za to byli hodně vděční! Několik studentů dokonce říkalo, jaký je Hokage borec! Předtím, než se někomu podařilo odejít z budovy, se však u vchodových dveří objevila osoba z obláčku kouře. Byl to vysoký muž s blond vlasy. Prohlížel si studenty. "Hokage říkal, že od zítřka budete otřebovat učitele. Nechtěli by jste ale přece přijít o dnešní výuku, že ne?" Zdálo se, že zprávy v Konoze se šíří hodně rychle. "Jmenuji se Tetsuya Takahiro a ode dneška budu váš nový učitel." Prohlásil milým tónem a ukázal prstem směrem do chody. "Vraťte se prosím do třídy."

Minori stál vzadu, nijak totiž nespěchal s tím svým nosem. Když spatřil nového učitele, první, co ho napadlo bylo něco jako: "Co to má sakra s očima?" Učitel měl totiž heterochromi. Pravé oko měl modré a levé šedé. Minori se s heterochromií ještě nesetkal, tak ho to dost zaujalo. Rozhodl se ale, že nad tím pro teď nebude přemýšlet a vrátí se do třídy tak, jak učitel rozkázal. Otočil se a vyrazil zpět.

Vzhled senseie: tady

Renoichi

Ren nebol ten typ čo by sa vrhal dopredu, hlavne preto že si ani nebol istý či môžu odísť. A tak sa ani nedostal poriadne na chodbu a spolužiaci sa už valili späť. Slová nového senseia zachytil len ako-tak, ale podstatné počul... Tetsuya Takahiro, nový sensei. Meno Tetsuya Takahiro sa mu zdalo relatívne známe, možno o ňom už niekedy počul, ale to nebolo nič výnimočné, pretože doma počul mená mnohých Konožských ninjov. Každopádne nespojoval si to meno s ničím konkrétnym a nevedel čo má čakať.
Každopádne sa vrátil späť na miesto vedľa Seiichiho a s očakávaním pozeral na nového učiteľa. Bol rozhodnutý si spraviť dobré meno a ukázať mu, že čo sa týka teórie, tak je najlepší v celej triede. Čo sa týka praxe... dúfal že na to nedojde no.

Jun

Všetci nasledovali môj príklad, čomu som sa značne potešila - aj pre naše nezhody sa vieme zhodnúť v jednom - voľný deň bez školy! V mysli som si už začala plánovať čo dnes urobím s toľkým časom. Môžem trénovať, pomáhať otcovi, robiť čokoľvek. Milujem voľné dni. Východ z akadémie bol už na dohľad, to pekné slnko nimi prežarovalo a...
... tieto plány však narazili na tvrdý odpor akonáhle sa vo dverách akadémie objavil akýsi muž. Nasledovalo zhrozenie keď som si všimla, že má na sebe jounin uniformu. Len to nie. Musel to byť nový učiteľ. Ale takto rýchlo? To snád nie je ani možné! Len teraz sme stratili jedného a do minúty máme iného? Nový učiteľ sa predstavil ako Tetsuya Takahiro, ale mňa to vôbec nezaujímalo. Nevšimla som si ani tú zvláštnosť v jeho očiach. Bola som úplne vpredu, tak som sa len zamračila, zmraštila obočie a pokrútila hlavou.
Ale my máme mať voľný deň! Nechajte nás, aspoň raz! Zúfalým hlasom som sa mu prihovorila.

Seiichi

Jeho přemýšlení o tom, co s volným časem bylo náhle přerušeno obláčkem kouře a nějakým týpkem, jenž měl každou duhovku oka jinak zbarvenou. Nejprve očekával, že se jednalo pouze o dozor, aby opustili školu, ale v tom se pletl. Muž jeho i celou třídu ubezpečil, že se jednalo o jejích nového Senseie s dvojtým Tčkem. "Zdravím," pronesl nenuceně a otočil se směrem ke třídě do které se následně rozešel.
Jakmile byl ve třídě, zapadl dozadu do své lavice a pouze v tichosti očekával nějakou prezentačku od jejích nového učitele. Každý kdo byl k nim přidělen se vždy dlouze představoval a v zápětí rychle odcházel, jelikož mu ruply nervy. Čekalo to i tohoto chlapa? Na to měla odpovědět budoucnost.

Cestou do třídy se Tetsuya zařadil vedle Jun. "Opravdu máte mít volný den? Je středa, takže by jste měli mít výuku ne?" Pronesl směrem k ní a ani jí nedal prostor k odpovědi. Jakmile se všichni posadili na svá místa, postavil se do čela místnosti a začal si prohlížet své nové pracoviště. Nejdříve se zastavil pohledem u dveří. "Kdo rozbil dveře?" Zeptal se. Minori se automaticky přihlásil. "Já, senseii." Neuváděl důvod a ani nehledal žádnou výmluvu, prostě se přiznal. Senseii se jen zasmál. "Jsi čestný. To se cenní, nicméně. Budeš po škole." Pak se podíval na stůl. "Kdo zničil stůl?" Zeptal se nahlas a rozhlížel se po studentech.

Jun

Učiteľ ma odbil ako som to očakávala a jediné čo mi zostávalo bolo mlčať. Takže žiadny voľný deň. To by naozaj nebolo možné, mať toľko šťastia. Nejako ten zbytok dňa snád už vydržíme. Ak sa samozrejme náš sensei nezblázni po jednej hodine strávenej s nami. Pekne sme sa v triede usadili. Až teraz som si uvedomila, že sme to tam dosť rozbili. Vyzeralo to tam skutočne hrozne. Rozbitý stôl, dvere, neporiadok na podlahe, proste úplná katastrofa. Premkol ma pocit viny a trocha bojazlivo som sa zahľadela na nášho nového učiteľa, ktorý sa po tom všetkom iba obzeral. A potom sa začal pýtať. Minori sa priznal k tým dverám, ale teraz mi na tom nezáležalo - len nech sa neopýta na ten stôl. Len nech...
... a je to tu. Otázka zaznela a ja som sa mienila okamžite priznať. Nemalo zmysel to zatajovať. Ale zostať po škole? Dofrasa!
To som spravila ja. Ale len preto... no, to je vlastne jedno.
Chcela som to najprv povedať na Minoriho, ale uprostred vety som si uvedomila, že by to bolo trápne a iba by som si zhoršila vlastný trest.

Hinotori

Vypadalo to, že je čeká volno. To jí nijak nevadilo, ale ani nebyla dvakrát nadšená, bylo jí to tak nějak jedno. Jakkoli zlobivá jejich třída byla, on si pořád myslela, že výuka je pro jejich dobro, a ráda se učila věci, které bude potřebovat, hlavně co se boje týkalo. Ne že by jí vadilo, že odpadl trénink s házecími zbraněmi, to teda vůbec... Ovšem žáci, kteří se vyvalili ven, se začali zase vracet, než si stihla sbalit věci. Vzhlédla od své tašky a snažila se zjistit, proč jdou zase všichni dovnitř. Že by neměli přece jen volný den? A to už si začínala v hlavě dělat plán, jak využije dopoledne!

Učitel přikývl. "Dobře. Taky budeš po škole." Pronesl směrem k Jun. Potom se otočil a přišel ke stolu. Otočil ho tak, jak patři. Byl ale rozbitý. Taky už měl hodně let a tříd za sebou. Tetsuya složil podivnou pečet a potom jednu ruku položil na stůl. Chvíli jí tam měl a když jí sundal, stůl byl jako nový. Úplně. Potom vyrazil ke dveřím a znovu složil tu pečeť s následným přiložením ruky ke dveřím. Dveře se taky obnovily. A nejen to. Zase vypadaly jako nové. Minori na to čuměl s otevřenou hubou a nerozuměl tomu, co se děje.
"Dnešní téma hodiny zní.." Vyrazil ke stolu, na který se posadil. "..Chakra." Rozhlížel se po třídě. "Je mi jasné, že jste to už brali. Byl by někdo schopný říct mi, co je to chakra?" Zeptal se dětí.

Renoichi

Ren pozeral na senseiovu techniku s vypleštenými očami. O takej technike popravde nikdy nepočul. Čo to je? Nejaká technika vracania času? Mokuton? Alebo je to proste technika opravovania nábytku? Lámal si nad tým hlavu, ale v tom sensei položil otázku. A Ren bol rozhodnutý mu ukázať svoju inteligenciu.
Zdvihol ruku a popravde ani nečakal na vyvolanie. Chakra je zmes energie prítomnej v každej bunke tela a duchovnej energie získanej pomocou cvičenia a skúseností. Keď sa tieto energie spoja, začnú prúdiť chakrovou sústavou. Táto sústava rozvádza chakru do 361 bodov v tele. S chakrou sa dá manipulovať pomocou rôznych metód, z ktorých najpoužívanejšie sú ručné pečate. povedal. Bol by schopný hovoriť aj ďalej, napríklad o živloch chakry, ale na to sa sensei predsa nepýtal a Ren to nechcel preháňať. Pozeral na senseia čakajúc aspoň nejakú pochvalu.

Jun

Ale ja nechcem byť po škole! A ešte s Minorim. Iba som odmietavo pokrútila hlavou, ale proti rozhodnutiu učiteľa sa nedalo robiť nič. Je to nefér. Blbý stôl mohol vydržať aj viac. Nabudúce sa na všetkých vykašlem a zostanem sedieť. Otec ma asi zabije, keď neprídem hneď po škole ale až neskôr. A to znamená, že to zistí. Už teraz som mala na učiteľa negatívne názory. Dúfam, že odíde a vráti sa ten náš, ktorého Hokage vyhodil. Ku môjmu podivu sa učiteľovi akousi technikou podarili opraviť aj stôl aj dvere. Nechápavo som zazerala na stôl, ktorý som len prednedávnom zlomila. Vyzeral ako celkom nový. Musela to byť úžasná technika. Napokon by možno ani nemusel byť taký zlý.
Ale potom začal s témou dnešnej hodiny, o ktorej som nemala ani najmenšieho poňatia. Spýtal sa na chakru. Ale ja som sa nikdy neučila. Dúfala som že ma nevyvolá na odpoveď, lebo tieto teoretické veci mi moc nešli. Ren to našťastie zachránil. Obávala som sa však ďalších otázok. Len nie mňa. Snažila som sa tváriť nenápadne.

Hinotori

byla celkem zaražená. Dovnitř vešel nějaký chlap, který opravil stůl i dveře a začal se jich ptát, co to je chakra. Sedla si tedy a zase si vyndala věci, samozřejmě dávala pozor, aby si je nezapatlala od rozlitého laku. Že by to byl ten jejich nový učitel? Nějak brzo, ne? No, ale nebyl to žádný důchodce nad hrobem ani žena, takže si nehodlala stěžovat. Mírně nakrčila obočí a snažila se přijít na to, co to má ten muž s očima. Zkoumala ho tak, že se ani nestihla přihlásit, když položil svou první otázku. On má každé oko jiné? Jak fascinující a neobvyklé!

Seiichi

Takže, dva spolužáci zůstávali hned po škole, z důvodu ničení školního majetku. Zdálo se, že tenhle učitel se s tím nechtěl moc párat, možná už měl přeci jen nějaké zkušenosti s vedením bordel-třídy. Žeby se taky konečně něco pořádnýho naučili? Seiichi totiž nebyl jeden z těch, který by uznával likvidaci obytného prostoru jako výuku. Možná to bylo proto, že měl v hlavě trochu rozumu.
Každopádně pak Sensei položil jednu ze základních otázek, se kterou by měl být obeznámen každý ninja. Bez chakry by totiž shinobi byli jen lidé a celé tohlecto by bylo k ničemu. Avšak dřív, než stihl promluvit, se ozval jeho soused - Renoichi. Prakticky měl v plánu říci to samé, takže nic nenamítal a pouze nedůležitě přikývnul na souhlas.
Pokud začal učitel zadávat další, podobně směšně jednoduché otázky, vytáhl si Seiichi opět knihu a raději se začetl do té. Bylo v ní přeci jen o poznání více užitečných informacích, než opakování všeho co brali na úplně první hodině.

Tetsuya přikývl na Renovu odpověď. "Správně, ale příště mluv až tě vyvolám, jasný?" Potom se zhluboka nadechl. "Vůbec nevím, co jste brali nebo berete, ale rozhodl jsem se, že je mi to jedno a naučím vás to nejdůležitější." Vstal a udělal pár kroků dopředu. "Za prvé. Týmová práce. Až odtud vypadnete, budete u sebe mít čelenku listové. Pokud se vám podaří odmaturovat. Budete oficiálně ninjové vesnice. A budete v týmu s dalšími dvěma lidmi z této třídy." Na chvilku se odmlčel a poškrábal se za levým uchem. "Pokud se ale nenaučíte spolupracovat s jinými ninji, existuje velká pravděpodobnost, že brzo umřete. Svět venku je drsný a nelítostný." Ze svého opasku, na kterém měl menší pouzdro, vytáhl svitek. Ten rozdělal a položil na zem. Položil na něj dlaň své ruky a na místě se objevila krabice. V ní bylo několik stuh. "Proto jsem se rozhodl, že společnou výuku začneme menším testem. V této krabici jsou různě barevné stuhy. Já vytáhnu deset z nich, protože je vás tu 30." Začal vytahovat stuhy. Nejdříve vytáhl modrou, potom žlutou, červenou, zelenou, fialovou, hnědou, oranžovou, růžovou, bílou a na konec černou. "Náhodně vás rozdělím do 10 týmů po třech. Každý tým dostane jednu barvu. Následně bude jeden tým po druhém vypuštěn z akademie do vesnice. Využíjte svoje znalosti a schopnosti k tomu, aby jste získali co nejvíce stuh. Tým, který příjde o svoji stuhu se vrátí na akademii. Aby poslední tým nebloudil a nehledal někoho, kdo už je dávno vyřazený, bude celá akce časově omezená na.. 3 hodiny. Soutěží se po celé vesnici, ale zkuste neudělat nepořádek a navzájem se nezabít. Vítěze čeká odměna." Znovu složil pečeť a krabice zmizela. Stuhy rozložil jednu po druhé na stůl. Vzal jednu do ruky a náhodně ukázal na 3 lidi. "Ty, ty a ty, tým jedna." Hodil jim černou stuhu. "Vypadněte." A vyhodil je ven. "Další tým. Hmm. Ty, ty a ty." Ukázal nejdříve na Rena, potom na Jun a Minoriho. "Modrá stuha." Hodil jí Renovi a ukázal na dveře. Minori nebyl vůbec nadšený, že musí být zrovna s Jun, ale nedalo se nic dělat, tak počkal, až vypadli ze dveří a vyrazil za nimi. "Ty, ty a ty." Ukázal na Seiichiho, potom na Hinotori a nakonec na Kiyoka. Hodil stuhu Seiichimu a poslal je ven.

Hinotori

poslouchala výlev nového učitele. Jen obrátila oči v sloup, když začal o týmové práci. No jasně... ta slavná týmová práce. Musel jí to furt někdo připomínat? To bude taková neskutečná otrava... A pokud bude s někým z této třídy, tak to už bude pravděpodobnější, že umře, když se na ně bude spoléhat, ne-li přímo rukou někoho z nich, to muselo být každýmu jasný po pěti minutách tady s nima. Ale ti učitelé měli pořád takové blbé ideály o spolupráci. Nelítostný svět, blablabla...
Jenže ono to tím nemohlo skončit. Ale co už, aspoň se nebudou nudit v lavicích! A pokud dostane nějaký dobrý lidi... OK, never mind. Šikanátor a psychotický vrah, výborný. No nevadí, nějak už se to určitě vyvrbí... a to tak, že vyhrajou, samozřejmě!!!
Hinotori chytila bílou stuhu dřív, než doplachtila k Seiichimu, a aktivně vyběhla ven.
"Tak dělejte, makáme!" vykřikla na ně a vyřítila se ven.

Renoichi

Ren len rozhodil rukami. No čo, nechcel aby ho niekto predbehol! Nejaký spolužiak čo by vykríkol odpoveď... pred ním! A zobral mu slávu!
Potom teda počúval senseiov výklad. Tímová práca, hm? No, to je asi dôležité, pochopiteľne. Popravde, Ren sa nad tým nikdy tak moc nezamýšľal. Bol skôr samotár a venoval sa skôr učeniu teórie. Nikdy sa nezamýšľal nad tým aké to bude byť v týme, lebo nečakal či vôbec zmaturuje. A ani nevidel svoju budúcnosť v ninjovaní...
Sensei teda zadal celkom zaujímavú úlohu... ale Rena to zhrozilo. Preboha... to... to... to si robí sradu?! Ja chcem ísť domov... nariekal Ren v duchu, navonok mal iba mučenícky výraz.
A k tomu sa ešte dostal do týmu s najdrsnejšou holkou triedy a Minorim, chodiacimi trablami. No, za tú najdrsnejšiu holku bol rád... Aspoň ho ochráni, alebo aspoň zamestná ostatných kým Ren bude zdrhať.
Sensei hodil stuhu jemu a potom všetci traja vyšli z miestnosti. Prvé, čo Ren spravil bolo to, že dal stuhu Jun. Tu máš... schovaj a nikomu neukazuj že ju máš.
Jun bola najsilnejšia časť týmu a Ren sa teda rozhodol že ju logicky zverí jej. A okrem toho dúfal, že ostatní budú tupí a pôjdu po ňom lebo si budú myslieť že má stuhu... oh wait... On mal byť návnada?! Eh... to je deň...
Tak teda vykročil z budovy a čakal že ho tí dvaja budú nasledovať.
Napadá niekoho z vás nejaká stratégia, akou dostaneme tie stuhy? spýtal sa. Prípadne sa na to vykašleme a niekde sa na 3 hodiny schováme? dodal s nádejou v hlase, ale podľa toho ako poznal Jun, tak si myslel že na to nie je veľká šanca. Teda... vlastne ju nepoznal, ale mala dosť krutú reputáciu.

Jun

Senseiove slová ma skutočne zaujali. Mal pravdu, jeho slová niesli skutočnú váhu - otec mi o tímovej práci mnoho rozprával, o jej dôležitosti, význame vo všetkých aktivitách a podobne. Len mne nikdy nešla. Vždy som všetko radšej robila sama. Priateľov som v Takigakure nemala moc veľa. Ale aj s tými čo som mala som nikdy nebojovala, lebo nebol dôvod. Všetok tréning bol len s otcom, len a len proti otcovi. Teraz sme však mali dostať tímy a len tak sa okamžite zohrať do tímovej práce? To ani nie je možné. Sensei nás teraz pekne hodil do hlbokej vody. A musíme si v nej sami poradiť. Jeho úloha sa mi pozdávala a zlepšila mi náladu - napokon nemusí byť až tak zlý, tento náš nový sensei. Aspoň sa snaží byť originálny a nenúti nás sedieť v tejto zatuchnutej akadémii. Jeho úloha ktorú nám zadal vlastne nahradila môj naplánovaný voľný čas - bol to akoby tréning. Avšak som si náhle uvedomila, že úloha by nemusela byť až taká zábava. Len nech nedostanem nejakých magorov do tímu. Aj tak si všetko urobím sama, len tam budú zavadzať...
... Ren a Minori?! Bifľoš a... a naňho nemám ani slov. Sensei akoby vedel s kým si v tejto triede nevidím do oka. Ren ma skutočne nezaujímal, pravdepodobne bude iba stáť v ceste, ale Minori mi liezol na nervy. Niekto mi hodil stuhu. Bol to Ren.
Samozrejme že ju budem mať ja. Vám by ju zobrali ako lízanky deťom. Odfrkla som smerom k Renovi, schmatla stuhu a ukryla ju do oblečenia. Ren však mienil pokračovať a prehodil skutočne nevhodnú poznámku.
Zbláznil si sa? Toto je úžasná príležitosť ako trocha potrénovať boj! Mne je to vlastne jedno - pokojne sa bež ukryť. My s Minorim to nejak zvládneme aj sami.

Minori

Snažil se už neřešit to, že je teď v týmu s Jun, kterou nesnášel a tím blbem Renem, co si o sobě myslel, že sežral knihovnu. Vylezli před akademii a Jun tam hned začala štěkat na Rena kvůli tomu, že se chtěl jít schovat. "Schovávání není pro mě, Kisaragi!" Zakřičel a otočil se ke dveřím akademie. Vypadalo to, že chce čekat na další tým a hned jim vzít stuhu. To rozhodně nebyl dobrej nápad.

Seiichi

Ó výborně, učitel si pro ně připravil přednášku o týmové práci, ta tu nebyla aspoň týden! A aby to bylo zajímavé, vymyslel si pro ně nakonec i hru. No, proč by ne. Praktický nácvik se vždy hodil. Seiichi se však pozvolna začínal modlit za to, aby vyfasoval nějaký klidný a rozumný tým, jelikož některé elementy ve třídě by raději vykuchal, než aby s nimi spolupracoval.
První týmy již byly vybrané, když najednou Sensei ukázal na něj, Hi.... a Baka-kuna. No to byla krása. Lepší tým snad nemohl dostat. Když mi Hinotori vyfoukla stuhu před nosem, mírně si povzdechl a plynulým pohybem jí stuhu odebral. "Díky, tohle si vezmu," pronesl a přihmouřil oči. Rozhodně nechtěl jen tak prohrát, takže jakmile byly venku ze třídy, ovázal si stuhu kolem levé ruky a skryl jí pod pláštěm.
Venku si to rovnou zahnul k nejbližším stromům, aby je jen tak nemohl někdo sledovat a až pak pronesl: "Fajn, máte nějaký plán, či vytypované cíle, kterým by jsme mohli stuhy pobrat? Nejdřív bychom asi měli vyřadit ty slabší články a ty větší ryby si nechat na závěr. Či jiné nápady?" domluvil a přejel pohledem od jedné k druhému.

Renoichi

Takúto reakciu čakal. Nebolo to príjemne, ale k nemu sa nikdy nikto nechoval príjemne, takže prečo by to malo byť teraz iné.
Jun mala v niečom pravdu. Ren mohol proste len zdrhnuť a im by to bolo jedno ale... kam by vôbec išiel? Domov? Asi nie, otec by sa to potom dozvedel. A kam inam by šiel? Akurát by na seba lákal pozornosť ostatných týmov, čo bol rozhodne stupídny nápad. Takže sa Ren rozhodol ostať a dúfal že to nejak prežije.
Obzrel sa na tých dvoch. Takže to beriem tak že nikto z vás žiadnu taktiku nemá. povedal s núteným úsmevom. Všimol si, že Minori sa zastavil a otočil ku školnému vchodu... čakajúc na ďalsí tím? Aspoň nijakú dobrú. dodal.
Iwao-kun, dúfam že nechceš spraviť to, čo si myslím že chceš. povedal a pozeral naňho. Ak áno... tak prosím, nech si poslúži, ale do tak tupej taktiky sa Ren nechcel zaťahovať a tak sa radšej vzďaloval ďalej a ďalej, hľadajúc nejaké vhodné krytie. Bojovať v tíme bola jedna vec, ale idiocia bola druhá.

Jun

Vyšli sme von a Minori sa pred akadémiou aj hneď otočil smerom vzad. Ja s Renom sme tomu celkom nechápali - asi chcel bojovať okamžite, bez nejakého zdržovania. A mal pravdu. Tu malo ísť o férový súboj, nie o získavanie výhody. Mali sme si otestovať naše sily, nie mysle. Stuha bola dobre ukrytá a pochybujem, že by ma aj tak niekto zo študentov mohol poraziť. Tá myšlienka bola na smiech.
Ren, o akých taktikách tu hovoríš? Treba bojovať a ak si zbabelec, vzdiaľ sa! Zahučala som naňho a postavila sa vedľa Minoriho. Musela som uznať, že aspoň teraz mal dobrý nápad. Takýmto spôsobom ľahko odstavíme tímy, získame stuhy a tie tri hodiny budú zbytočne veľa času.

Renoichi

Fajn... je to oficiálne... som obklopený barbarickými idiotimi... pomyslel si Ren a po čele mu stiekla kvapka. Našiel teda najblížší strom a schoval sa zaň, čakajúc ako sa tým dvom bude dariť. Pomaly si zobral z chrbta luk. Samozrejme že bol pripravený spraviť aspoň niećo, ale dva krát sa mu do toho nechcelo... Ešte omylom trafí Minoriho alebo Jun.

Hinotori

nechápala, jak se Seiichimu podařilo jí vzít stuhu, když ji držela pevně v ruce a byla asi tak pět metrů před ním v rychlém pohybu. Ale nějak se mu to podařilo, hajzlovi jednomu. No co už, jestli chce, aby jim někdo tu stuhu vzal, je to jeho chyba... Na ní to potom nebude. Venku číhal předchozí tým. Naštěstí se zrovna o něčem dohadovali, když ona se svými kolegy probíhali ven, takže se jim podařilo proklouznout.
"Větší ryby? Tím myslíš koho?" řekla celkem kousavě Seiichimu na jeho plán. "Prostě půjdem do města, budem se tam plížit, a sejmeme všechny, na které narazíme! A čím dýl se budem vybavovat, tím víc času ztratíme. Navíc, někde před námi musí být červený tým! Tady u školy ať se všichni klidně navzájem oberou o mašle... aspoň to potom budeme mít pěkně vcelku, bez zbytečné práce," sdělila mu své myšlenky a sama už vyrazila z malého uskupení stromů na pozemku školy do ulic města.

Minori

V tom se otevřely dveře a vyběhl tým, který vedl jedno z největších nemehel celé třídy. Jakmile vyběhl, Minoriho pěst přistála v jeho obličeji. Ti další dva se dost lekli, ale přeskočili přes jejich složeného parťáka a srazili Minoriho k zemi. Klečeli na něm a začali ho mlátit. Minori si kryl hlavně obličej.

Kiyoko

Šel za Seiichim a Hinotori. "Hej! Idioti. Proč jsme nechali tam ty u dveří jen tak? Měli jsme je zmlátit a vzít jim stuhu!" Zakřičel na Hinotori a Seiichiho. Tvářil se naštvaně.

Jun

Akonáhle vyšiel prvý tím naskytla sa naša šanca! Teraz veľmi ľahko získame prvú stuhu. A že blbý nápad. Jednoduchšie výhry si človek ani nemôže predstaviť. Minori nečakal a jedného sa mu podarilo zložiť, ale tí dvaja sa naňho vrhli a poriadne ho bili. Chudák Minori sa nemal šancu dostať odtiaľ bezomňa.
Na slabších, čo?! Zrúkla som a rozbehla sa k tým dvom sviniarom ktorí kľačali na Minorim. Ako ma to otec učil, skontrolovať si či sa útok podarí a či ho nemôže niekto odraziť, alebo dokonca využiť proti mne. Všetko vyzeralo v poriadku. Oboch som jedinou otočkou vo vzduchu kopla do hlavy, alebo som to aspoň plánovala. Ak by som trafila, oboch by to prakticky odrovnalo. Kop do hlavy nebol nikdy sranda.

Renoichi

Ren sa iba naďalej prizeral. Iślo im to relatívne dobre, ale bol to len prvý tým. Nemyslel že by takto vydržali všetkých 9 alebo koľko ich tam ostalo. Vlastne, 8 lebo videl ako jeden tým odchádza len tak bez povšimnutia. Mal taký pocit že aj keby získali všetky stuhy od týchto týpkov čo vychádzajú z akadémie, tak ich ten posledný tým odrovná.

Seiichi

Výrazně si povzdechl. To je ale dvojka, problesklo mu hlavou, když se díval na své kolegy. Baka-kunovi nejspíše bylo slovo čest cizí a Hinotori byla zase do tohohle úkolu tak hrr, že si to začala štrádovat směr město. Tohle budou dlouhé tři hodiny... Ještě jednou zkontroloval jejích stuhu a pak se podíval na Baka-kuna: "Nezmlátili jsme je proto, že za námi bylo několik dalších týmů a ty by toho určitě využili a hned jak by jsme se domlátili, tak by vlítli oni na nás a dodělali nás, kapišto?" To bylo vše co měl k němu. Mohl se tvářit naštvaně sebevíc, ale i tak s ním Seiichi mluvil přátelským podtónem. Snažil se přeci jen vycházet s každým. Dokonce i s Hinotori a jím.
Rychlým krokem se pak rozešel za kunoichi z jejích týmu. "Většíma rybama jsem myslel ty, co hned na začátku získají více stužek. Teď by jsme měli nejspíše najít ty, co se raději zakrtkují a posbírat ty jejích. Napadá tě kudy se mohl někdo vydat?" promluvil na ní a nakonec položil otázku, jenž mu v současné době dělala nejvíce vrásek. Konoha byla rozhlehlá, mladí shinobi se tak mohli rozeběhnout do všemožných koutů vesnice. Sranda započala.

Minori

Ti dva okamžitě spadli z Minoriho po tom, co je Jun kopla do hlavy. Minori se sám musel držet za svoji hlavu, protože schytal dost ran. "Berou to nějak vážně!" Vykřikl a vyškrábal se na nohy, aby mohl vzít stuhu od toho kluka, kterého složil. Začal jí rozvazovat a nakonec si jí sám uvázal kolem levé nohy. "Budeme tady nebo půjdeme hledat ty dva týmy, co vyrazili před náma?" Zeptal se nakonec Jun.

Kiyoko

"Blabla.. Chtěl jsem zmlátit Iwaa! Ten zmetek po mě hodil židli!" Doslova zakřičel na Seiichiho. Ten kluk by si fakt zasloužil dostat přes hubu. Jeho chování bylo většinou dost nepříjemné vůči jiným dětem. Ti dva, co s ním měli v budoucnu skončit v týmu byli už teď chudáci.

Hinotori

"Drž zobák a pojď!" křikla netrpělivě na Kiyoka. Co to bylo vůbec za jméno, Kiyoko? Dyť to bylo holčičí jméno! Kdyby byla kluk a jmenovala se tak, možná by pak taky byla agresivní... "Seiichi to říká dobře, počkáme, až se pomlátějí ti bezvýznamní mezi sebou, a pak slíznem smetanu!" zopakovala mu plán. Možná že napotřetí to už pochopí. "No, času máme ještě hodně... počkala bych, až bude víc týmů venku. Zatím si musíme hlavně dávat pozor, aby nás ti před námi nechytli do nějaké pasti nebo tak něco," uvažovala. To by bylo trapné, to nehodlala riskovat. Museli vyhrát! "Pojďme do centra, kdo není srab, určitě tam taky přijde!"

Seiichi

Na moment se natočil tváří na Kiyoka a pronesl nepřirozeně chladným tónem: "Hele chlapečku, teď tady nemáš tu svojí bandu, tak se nepředváděj a začni přemýšlet jako Shinobi a ne jako buran někde ze zapadákova, jasný?!" Tenhle cápek v něm vskutku dokázal rozvířit krev a to se vždy klidnil. Když si tohle ujasnili, vrátil se řečí zpět k jejích cílům. "Ty si myslíš, že v naší třídě najdeme někoho s odvahou? Každý se jen kasá jaký je borec, ale když příjde do ostrého, všichni by raději zdrhli," shrnul tak nějak jejích třídu a pak vyšplhal na nejbližší strom, aby se mohl rozhlédnout, zdali někdo není v jejích blízkosti. Přeci jen akademie byla ještě nedaloko a tak se dalo uvažovat nad tím, že by se touto cestou mohl vydat i někdo další. Pokud tomu však tak nebylo, zhoupl se z větvě zpět dolů. "Tak fajn, vzhůru do centra. Máš nějaké nápady kam přesněji?" zeptal se nakonec a rozeběhl se směr centrum.

Jun

Do mojej otočky som vložila maximálne sústredenie, ale jednoducho som nemala praktické skúsenosti z kopaním do ľudských hláv. Môj kop z otočky síce vyšiel, tých dvoch to kvalitne odrovnalo, ale na zem som nedopadla práve elegantne. Nepríjemne som sa šmykla a skoro padla na vlastnú nohu, čo by nebolo v tejto chvíli vhodné. Vlastnou váhou by som si aj pokojne nohu zlomila. Túto nevydarenú otočku sa mi však ako tak podarilo zachrániť a padla som len na zadok. Dofrasa aj s tými dvoma tupcami! To mal byť perfektný, bezchybný útok! Ešte nikdy som ho nepokazila. Určite to nebola moja vina. Vstala som, oprášila sa a uvidela ako Minori berie stuhu.
Tak, jednu máme. Zostáva ešte posledných osem. Ak budú aj ostatné tímy ako tento, zvládneme to za polhodinu. Pousmiala som sa víťazoslávne. Minori sa potom opýtal ako budeme pokračovať. Tie tímy ktoré pred nami odišli majú najviac času na vymyslenie nejakého plánu alebo taktiky.
Myslím, že by sme im nemali nechať čas na plánovanie. Bežme ich rýchlo zmlátiť! Nemôžu byť veľmi ďaleko. Vysvetlila som tým dvom a ukázala smerom do mesta. Bez zbytočného zdržovania som sa pomalým behom rozbehla do centra Konohy.