Sidetrip - 1. mise teamu 11

Inuzuka Kaoru

Tákže... měl jsem krátkej rozhovor s Hokagem, doufal jsem, že ho přesvědčím, že by to chtělo nějakou zajímavou misi.... bohužel hokage-sama nesouhlasil. Takže máme za úkol doručit 37 bílých růží na pohřeb do vesnice nedaleko odsud... já vím, nezní to právě zajímavě.... na druhou stranu se jen pár hodin od této vesnice nachází chrám mnichů o kterých se říká, že jsou mistři v taijutsu a údajně mají také v úschově nějaké zajímavé svitky... a náhodou mi jeden z nich dluží menší službičku... takže by to nemusela být úplná ztráta času, co vy na to? řekl jsem teamu...

Yosuke

Natočil hlavu do strany a znovu zavřel oči tím nezaujatým stylem. "Mise jako každá jiná..." Ať už to máme za sebou. Nechtěl se moc zdržovat nějakým doručováním. Ale s těmi mnichy to znělo dost zajímavě. Možná by se u nich mohl leccos přiučit.. Tak proč ne.

Naoki

Podíval se nevěřícně na senseie. "To jako, zase další Domácí použití?! Jako beru ty mnichy, ale ty kytky. Proč jen nejsem alergickej!" promluvil, zanadával si a nakonec byl donucen souhlasně kývnout, aby bylo vidět že s misí souhlasí. Sice nebyl žhavej do Taijutsu. Raději by se naučil naplno Ninjutsu i když pro něho neměl vlohy. Ovšem když už musel být v týmu, musel plnit i mise.

Shin

Bílé růže, to znělo romanticky! A pohřeb svým způsobem taky... No, ti mniši ji ale vůbec nezajímali. Dost na tom, že ji nutili trénovat doma, ještě aby se válela v bahně někde v nějakém klášteře!
"A kdo umřel, sensei?" optala se na to, co ji opravdu zajímalo. Chtěla vědět, komu rozučuje květiny k poslednímu rozloučení! Určitě to byla nějaká princezna!

Inuzuka Kaoru

No, asi to nebyla první mise, kterou můj team čekal... Yosuke se snažil tvářet profesionálně, Naoki se choval jako idiot a Shin mi položila otázku, kterou jsem opravdu nečekal ani trochu...
Kdo umřel? No abych se přiznal tak ani nevím... nepřišlo mi to důležitý, asi nějakej důležitejší vesničan... řekl jsem trochu rozpačitě a vrazil Naokimu do ruky svazek růží...

Naoki

Zahleděl se na kytky a už ho chytal ten známý pocit destrukce. Okamžitě se pokusil k růžím připevnit tu kouřovou bombu co držel v ruce od doby co se setkal se svým týmem. Pomalu se rozešel směrem k vesnické bráně. "Tak pohneme nebo tu budeme okounět do té doby než těm kytkám narostou nožičky a odejdou na hrob samy?" zavrčel nevrle a pokračoval dál.

Yosuke

Naoki byl sice idiot, ale Yosukemu se na něm něco líbilo. Jeho zápal pro věc. Když si něco dal do hlavy, tak to tam prostě zůstalo a on si za tím šel. "Souhlasím s Naokim.. Pojďme..Všechno důležité mám u sebe." Jakmile to dořekl, vzal senseiovi nějaké ty kytky a vyrazil za Naokim.

Shin

se mračila, popis toho, kdo umřel, se jí vůbec nelíbil a ničil její romantické představy. No, to bylo jedno... stejně to byla princezna!
"Sensei, copak ty kytky poneseme jenom tak v rukou? Dobře, to ještě snesu... ale vy je necháte nést jen tak v rukou JEHO?!" ukázala na Naokiho. Nechtěla, aby princezna měla na hrobě hromádku spáleného listí!

Inuzuka Kaoru

No podívejte se... jsme team... a musíme fungovat jako team. V bitvě se musíme spolehnout jeden na druhého, záleží na tom naše životy. Tak jak můžeteme fungovat jako team, když Naokimu nesvěžíme ani pár květin? řekl jsem trochu netrpělivě... vrazil poslední zbytek kytek Shin a vydal se za oběma chlapci...
Takže vyražme, cesta je to dlouhá, počasí je pěkné a musíme tam dorazit dřív, než ty kytky zvadnou... řekl jsem povzbudivě, aspoň jsem doufal...
Vyšli jsme za bránu Konohy
No není to vzrušující? První mise teamu 11...
nemohl jsem si odpustit projev svého nadšení

Shin

"No jestli dojde na bitvu, tak ty kytky už vůbec nemají šanci..." mrmlala si pro sebe, ale vyrazila za ostatními. Připadalo jí, že jejich sensei neví nic o květinách a o tom, jak se mají transportovat. Už teď litovala mrtvou princeznu, když si představila salát, který jí položí na hrob. No... co se dalo dělat. Na poznámku o první misi nijak nereagovala... vzrušující to skutečně příliš nebylo. Dobře, možná že trochu ano...
"Sensei, a proč s námi nejde váš pes?" položila zase otázku mířenou na učitele. Od Okami věděla, že Inuzuka a jeho pes jsou nerozluční, tak jak to bylo možné?

Inuzuka Kaoru

Lehce jsem nadzvedl obočí. No já se do žádné bitvy nechystám... ale nebojte se, budeme se mít skvěle, vždyť co by se ostatně mohlo zvrtnout? zasmál jsem se... poznámku o psovi jsem ignoroval... možná jsem se jen přeslechl, nebo to bylo schválně?

Yosuke

Nic neříkal. Neměl zkušenosti s tím, o čem sensei mluvil. Nikdy nebyl na žádné misi, která by se zvrtla. Prostě šel dál za Naokim a sem tam se ohlédl na senseie a Shin, jestli jdou pořád za nimi.

Shin

zabalila ty růže aspoň do pár stránek časopisu, které měla už přečtené. Stejně tam nebylo nic moc zajímavého. Byla mladá a nezkušená, takže to, co řekl sensei, ji vůbec nezneklidnilo. Chtěla si popovídat s Yosukem-kun! Chvíli přemýšlela, jak začít, nakonec dala na jistotu.
"Jak se má Arashi-san?" zeptala se trochu nesměle. Dneska ho kvůli téhle misi nenavštívila v pravidelnou hodinu, to jí bylo docela líto.

Naoki

Snažil se jít před nimi. Vykračoval rázně a zpříma. Nechtěl se zdržovat, když se jednalo jen o Dčkovou misi. "Pospěšte si lidi. Ať se můžeme věnovat nějakému tréninku. Třeba u těch mnichů, pošuků, či jiné havěti," zavolal dozadu a pokračoval dále.

Yosuke

Pokrčil rameny a podíval se na Shin. "Nejspíš tak nějak jako vždycky. Tváří se, že je všechno v pořádku a super, ale nemyslí si to.. Nevím, znáš ho." Znovu pokrčil rameny, odvrátil se pohledem od Shin a dál mlčky pokračoval v cestě. Nebyl moc výmluvný typ.

Inuzuka Kaoru

A teď si pospěšme, ano? A dejte pozor na ty růže prosím... řekl jsem a skočil do korun stromů a vydal se poměrně rychle dál... jen tak po očku jsem sledoval, zda mě následují, nebo zda jsem na ně moc rychlej. Chtěl jsem mít tu část s pohřbem co nejrychleji za sebou

Shin

si trošku povzdechla. Občas bylo opravdu těžké si s Yosukem povídat, když zrovna neměl náladu... Vydala se tedy jako první hned za senseiem. Růže se snažila držet tak, aby z ní neopadaly žádné okvětí lístky... bylo by trapné dorazit na pohřeb s trsem stonků. Ovšem bylo to náročné, soustředit se na kytky a zároveň na přeskakování k větve na větev v takové rychlosti... Doufala, že se jí to podaří dostatečně dlouho nějak vybalancovat, aby nespadla ani neudělala z kytice salát.

Naoki

Odrazil se ze špičky pravé nohy a vydal se za Senseiem do větví. Upřímně, bylo mu fuk jestli bude z kytek salát nebo seno pro koně, hlavně chtěl mít tuto zbytečnou misi za sebou. Jediné co mu vrtalo dál, byl ten mnišský chrám, do kterého je chtěl sensei později vzít. Proto se snažil co nejrychleji vydat kupředu a v nejlepším se dostat na úroveň Senseie.