Cesta do hor (Misman, Kage, Mike)

Rozhodli jste se, že příjmete úkol, který vám zadal váš sensei. Sbalili jste si vše potřebné a dali se do cesty. Začalo se stmívat.

Mao

Dorazil som k bráne ako prvý. Mali sme sa tam stretnúť...
Hmm... To sa dalo čakať. pomyslel som si, keď tam ešte nikto nebol.
Počasie vyzerá dobre, ale tma nám túto úlohu môže skomplikovať. Tiež veľmi terén nepoznám, ale ostatní možno budú. analyzoval som si v mysli.

Yasu
Doběhl jsem chvilku po Maovi.
Promiň za zpoždění! řekl jsem mu ihned.
Jak se máš... jak se vlastně jmenuješ? zeptal jsem se a poškrábal se na hlavé.
Ješté mi neřekl jméno... pravda neřekl skoro nic, ale jméno by mohl!
Nebo... jsem ho zapomněl?

Mao

Z rozmýšlania ma vyrušil Uzumaki.
Na jeho ospravedlnenie som neodpovedal, len som naňho nepekne zazrel... vlastne, zazrel som nanho tak ako zazeram na každého vždy.
Hiromi Mao. odpovedal som mu neochotne.
Je so mnou v týme a ani nevie moje meno... Ninja schopnosť pozorovania je uňho asi rozvitá len neveľmi.

Shikao

Dorazil o něco později než Yasu vlastně o dost později.
Začíná se stmívat, noční obloha je fakt pěkná.. ale jít do hor večer? Neměl bych se ještě vrátit? Pomyslel jsi, ale už se mu nechtělo vracet, protože byl už daleko od domova.
A tak pomalým krokem šel k bráně a Mao s Yasuem mohli vidět z dálky už jeho znuděný výraz.
Řekli byste si, že když už je tak blízko u nich tak si přidá do kroku, aby tam už byl, ale on se zastavil a začal se dívat na oblohu.. nějakou chvílí to trvalo a pak rychlejším krokem došel k svým týmovým partnerům. Vytáhl ruku z kapsy a zvedl jí na znamení pozdravů. Takže vyrazíme? Zeptal se, ale jen dokončil větu tak se už vídal na cestu.

Mao

Mohol som sa naňho buď naštvať, alebo to nechať tak.
Naštvaním nič nezískam.
Nabudúce si kontrolujte čas. povedal som mrazivým tónom. Nebolo to možno najpokojnejšie, ale v danej situacii to bolo akceptovateľné.
Rozbehol som sa teda vpred, smerom tam kde mala byť tá kvetina, čakajúc že sa rozbehnú aj oni. Čím rýchlejšie úlohu splníme, tým lepšie. Čím dlhšie tu budeme, tým budeme unavenejší, čo môže narušit priebeh misie. A tiež nás to môže vystaviť nebezpečenstvu, lebo čím dlhšie tu budeme, tým väčšia pravdepodobnosť je, že môžeme naraziť na divoké zvieratá, pripádne aj na nepriateľských ninjov, ale to je v takejto blizkosti Konohy nepravdepodobné. Ale možné.

Shikao

Takže naše první mise začíná.. to je otrava.
Řekl si a na poznámku Maa moc nereagoval, protože tohle se mu bude stávat asi často a on to moc dobře věděl.
Běhat? To se mi moc nechce, ale jsem přeci už ninja tak se tomu asi nemůžu vyhnout.. Proč já se radši nechtěl stát chovatelem jelenů?
Proběhlo mu hlavou a tak se tedy rozběhl za Maem.
Při běhu mu řekl: Ty víš kde ta květina je?

Mao

Presne nie. Keď sa ale dostaneme do lokácie, kde by mohla byť, teda do hôr, tak sa rozdelíme a začneme hľadať. Ale nesmieme sa od seba príliš vzdialiť, čiže si budeme od seba udržovať vzdialenosť asi 25 až 50 metrov. povedal som.
Zvláštne ale je... našiel som si tú kvetinu ktorú popísal sensei v jednej knihe. Rastie v močiaroch... No ale snáď vie čo robí. Nikto by totiž nebol tak tupý... pomyslel som si.
Radšej som ale nič nepovedal. Nebol som si totiž istý, a napokon, možno je to jeho zámer, aby nás zmiatol.

Shikao

Na Maovu odpověď jen kývl hlavou na souhlas a pokračoval dál.
Kytka, která má listy ve tvaru hvězdic? Myslím, že jsem takovouhle už jednou viděl.
No kdoví.. já viděl strašně hodně květin.
Po cestě si ještě projel rukou po přední kapse.
Ok to je v pořádku.

Yasu
Běžel jsem za těma dvěma.
Nějaké kvítko... pomyslel jsem si.
Za tmy se nám bude hodně blbě hledat. podotkl jsem
A mělo by být u těch hor, konkrétně na té nejvyšší na straně směrem k vesnici.

Cíl vaší cesty byl hodně daleko, takže jste měli dost času na seznamování. Možná že se cesta dokonce protáhne na dva dny, což by zároveň mohl být i takový malý trénink přežití v divočině. Pokud někdo vzal stan, bude to pohodlnější. Pokud ne, tak si to určitě dokážete domyslet.

Odpoledne bylo krásně a sluníčko hřálo, ale teď k večeru se hodně ochladilo a čím dál jste od vesnice byli, tím hůř se dýchalo. Zvláštní.

Mao

Cesta bola dlhá, ale našťastie som pre túto príležitosť zobral dosť zásob, aspoň pre seba. S ostatnými som nehovoril ak to nebolo nutné, a väčšinu času som strávil pozorovaním okolia a premýšlaním.
Tiež som kontroloval, aby sme nemali priveľa ani primálo prestávok... Snažil som sa udržať ich počet vyvážený, aby sa Nara moc neulieval a Uzumaki moc neponáhľal.
Tiež ma znepokojoval ten fakt, že sa mi zle dýcha a už som si v hlave prebiehal názvy všetkých vecí, ktoré môžu spôsobovať takéto symptómy.
Momentálne sme boli na prestávke, ale... Už bol aj čas pohnúť sa ďalej.
Obrátil som sa k ostatným. Mali by sme už pokračovať.

Shikao

Jak dlouhá bude ještě tahle cesta? Pomyslel si a povzdechl.
Byl taky jako Mao skoro celou cestu ticho a přemýšlel úplně nad něčím jiným.
Není tu nějaký blbí vzduch? Blbě se tu dýchá.
To byl moment kdy byly jeho myšlénky zase v přítomností.
Začal si rozebírat situaci a proč tomu asi tak je.
Když byly na přestávce Mao promluvil. Podíval se na něj a pomyslel si:
Ach, jo... Zase pokračovat? To je otrava. Tak jo jdeme dál.
Pověděl a byl připravený jít dále, ale moc se mu teda nechtělo.

Yasu
Jdeme dál! řekl jsem stále stejným hyperaktivním tónem.
U sebe jsem jakousi parodii stanu měl.
Ale spát se mi ještě nechtělo. Takže jsem si v tom po tmě šel směrem k horám.
Na tváři jsem měl úsměv - pořád radost ze zařazení do týmu.

Mao

Vyrazil som teda ďalej k horám, zamyslene nad tými ťažkosťami dýchania, ale pritom som stále aspoň trocha pozoroval okolie.
Žeby otrava vzduchu? Zriedený vzduch? Vírus??
Potom som pozrel pred seba, na hory.
Už to nie je ďaleko... pomyslel som si a prepočítal som si že kedy by sme tam asi mohli doraziť.
Potom sa moje myšlienky upravili aj na rôzne techniky výstupu nahor. Ale stále sa mi dýchalo zle... Vytláčalo mi to z hlavy ostatné myšlienky. Hrozne som chcel zistit príčinu toho...

Shikao

Vyrazil jsem za Maem a přemýšlel co se to děje s tím vzduchem.
Trochu jsem přidal do kroku, abych byl tak vedle Maa a promluvil na něj:
Taky to pociťuješ s tím vzduchem? Strašně blbě se tu dýchá..
Zeptal jsem se ho, protože jsem nevěděl jestli se to děje jen mě.

Mao

Pozrel som naňho a prikývol som.
Takže to nie som len ja... Je to horšie než som myslel.
Ďalej som premýšľal a prebiehal si všetky možnosti, čo by mohlo byť so vzduchom, že to má efekt na všetkých a snažil som sa všimnut si v okolí niečo nezvyčajné.

Postupem času se však vzduch vrátil do normálu... Proč byl tak těžký vzduch nedaleko vesnice? Zvláštní. Nicméně, když už se dobře dýchalo, možná byl čas na utáboření a přespání.

Mao

Čo to malo znamenať??? Snaží sa niekto otráviť vzduch okolo Konohy alebo niečo podobné? No každopádne, je to hlavne môj pocit, a nemôžem kvôli tomu prerušit misiu. Rozhodne to ale poviem Uzumakimu, keď sa vrátime... Bolo to zvláštne, a neviem nájsť dôvod toho... Alebo som len paranoidný? Nie... nie som. Bolo to určite divné...
Znepokojovalo ma to, ale misia mi bránila v tom, aby som to preskúmal bližšie...
Tak som presunul svoje myšlienky inde, a uvedomil som si, že ideme už dosť dlho a je pomerne neskoro... Rozhliadol som sa po okolí, nevyzeralo to tu zle...
Zastal som. Utáboríme sa tu. povedal som smerom k ostatným.

Shikao

Zastavil se těsně před Maem a podíval se na něho.
Utáboříme? Jasně proč ne..
Trochu přestávky by mi už prospělo.
Řekl jsem si a začal se rozhlížet kde by bylo pohodlné místečko na spaní.
Moc tvrdé.. Moc špinavé.. to by asi nešlo..
Ale počkat už se tu dýchá normálně.. na jednu stranu je to dobré, ale je to taky dost divné..
Na chvílí se zapřemýšlel, ale hned ho to přešlo a sedl si na nedaleký pařez.
Sebrali jste si stany? Zeptal se jich.

Mao

Pokrútil som hlavou na hlas nesúhlasu, išiel som dosť naľahko.
Bol som stále zamyslený nad tým divným vzduchom alebo čo to bolo...

Yasu
I mě se špatně dýchalo, a ač velice nerad, byl jsem rád že jsme zastavili.
Ze zad jsem si sundal svůj pofidérní stan a rozdělal ho.
Při skladnosti by se tam možná veśli i dva lidi.
Zachvíli jsem ho měl složený a zalezl dovnitř.
Pak jsem ješté vykoukl ven.
Nechce jít někdo sem?
Napadlo mě, že by jsme mohli udělat ještě hlídky, ale pak jsem ten nápad sám popřel - kvítko asi nepředstavuje nebezpečí.

Mao

Prebral som sa zo zamyslenia.
Pozrel som na stan.
Záleží na tom, kto bude prvý hliadkovať, Uzumaki. odpovedal som na jeho otázku.
Bral som to, že sa bude hliadkovať, ako samozrejmosť, aj keď som si bol istý, že obaja na hliadke zaspia, čiže ma myšlienka že budem pod ochranou niektorého z nich nenaplňovala veľkým pocitom bezpečia.

Shikao

Takže tu máme jeden stan.. já si totiž zabalil jen spacák. To je otrava.
Zamyslel se na chvílí nad slovy Maa.
Mám hlídkovat já? Nebo to nechat na něj a jít si v klidu spát?
Přemýšlel nad tím co by bylo nejlepší a pořad se nemohl rozhodnout.
Hlasi se někdo dobrovolně na hlídku?

Yasu
Hlídka se mi nezdá nutná řekl jsem napůl schovaný ve stanu.
Doufal jsem že z mé pozice půjde usoudit, že já hlídkovat první rozhodně nejdu.
Přepadnou nás kytky?

Mao

To sa dalo čakať... pomyslel som si.
Otočil som sa na Shikaa. Takže prvý pôjde niekto z nás dvoch, vyber si, mne je to jedno. povedal som mu.

Shikao

Sáhl pravou rukou do svého batohu..
No tak hodně štěstí..
Pověděl Maovi a pří tom co to říkal výtah z batohu spacák a vstal.
Rozhodl se jít spát a namířil si to ke stanu.
Stejně bych asi tak za pět minut zaspal..

Mao

Fajn, tak pôjdeš druhý, o par hodin ťa zobudím... oznámil som mu vecne a usadil som sa pri jednom kameni, aby som mal vyhlad na cele okolie.

Hlídka možná opravdu potřeba nebyla, jak už řekl Yasu. Nicméně, Mao měl neustále ten zlý pocit. A možná to bylo správně. Byla tma, celkem ticho. Jediné, co bylo opravdu pořádně slyšet bylo Yasuovo chrápání ze stanu.... A dopady kroků, ozývající se z lesa.

Mao

Sedel som opretý o kameň, v spacej polohe...
Bolo ticho (keď som si odmyslel Yasuovo chrápanie) ale...
Kroky??
Celkom ma to vyľakalo, prudko som otvoril oči a pozreral sa okolo seba, ruka mi smerovala k skalpelom...
Možno to nie je nikto nebezpečný, ale môže to byť aj nejaky osamelý ninja... Alebo prieskumník... prebehlo mi v hlave.
Stále som sa otáčal, aby ma neprekvapili zozadu a snažil som sa zistit, odkial tie kroky idú a pritom narobiť čo najmenší hluk.